Ranský Babylon a okolí

Turisticko-geocachingový výšlap ze Starého Ranska

Auto necháváme na okraji Starého Ranska a po červeně značené lesní cestě stoupáme k Ranskému Babylonu (673 m), nejvyššímu vrcholu Národní přírodní rezervace Ransko. Byla zřízena vyhláškou ministerstva životního prostředí v roce 1997, rozkládá se na ploše 695,4 ha. Kromě smrkové monokultury vysazené po těžbě dřeva pro železárny ve Starém Ransku vyskytují se tu i pěkné bučiny:

Kromě vrcholové earthkeše máme při cestě jednu mysterykeš, která se jmenuje U vlčího kola a vztahuje se k ní místní pověst. V Ransku se konalo posvícení, trvalo tři dny a dvě noci, kdy se jedlo, pilo a tancovalo. Když se muzikanti rozcházeli, byl Jiřík z Borové s housličkami posledním. Byla tma, měsíc zašel, vítr začal vát a v hustém lese začali výt vlci. Náhle se kolem Jiříka v kruhu shromáždila smečka vlků, kteří vrčeli, ježili srst a cenili zuby. Smutné by bylo umírat, řekl si, pomodlil se a začal hrát na housle. Vlkům se jeho vyhrávání tak líbilo, že začali v kole pokorně tancovat a teprve za svítání se celí zmámení a zmalátnělí rozprchli na všechny strany. když po východu slunce přišli uhlíři, kteří v okolí pálili milíře, nestačili se divit: kolem muzikanta bylo vyšlapáno kolo!

Pokračujeme v cestě za earthkeší na vrchol Ranského Babylonu. Jeho geologické podloží tvoří ultrabazické vyvřeliny, především hadce a gabra. Hadce vycházejí na povrch jako drobné skalní výchozy, místy se nacházejí i rozvlečené balvany. Zvláštní chemické a fyzikální vlastnosti výrazně ovlivňují charakter místní vegetace. Půdy na hadcích jsou chudé na živiny a často mají vysoký obsah těžkých kovů, a to především niklu, chromu a kobaltu. Proto je porůstají druhově chudé světlé bory. 

Na víceméně plochém vrcholu jsou vlastně dva vrcholové patníky – u jednoho sedím, druhý je nedaleko studánky:

Při sestuou z Ranského Babylonu se znovu dostáváme na červenou turistickou značku a pokračujeme po okraji přírodní rezervace Ranská jezírka, která chrání území, kde byla od středověku těžena (převážně povrchově) železná ruda. Pozůstatkem po těžbě ukončené v 19. století jsou četná, různě velká jezírka a také staré odvaly hlušiny. 

První zmínky o výskytu barevných kovů v Ranském masívu pocházejí z roku 1891. V roce 1958 probíhal v tomto území geologický průzkum rud barevných kovů a v roce 1960 zde byla otevřena štola, která se nacházela těsně za hranicí současné rezervace. V roce 1989 byla těžba ukončena a důl zatopen. Na jeho místě nyní stojí památeční poslední vozík:

Přicházíme na modrou turistickou značku, která nás vede na Synkův kopec (639 m). Ten je ovšem tak plochý, že pouze podle triangulační tyče poznáme, že jsme na jeho vrcholu...

Lesními cestami se dostáváme k rybníku Doubravník. Má rozlohu 9 ha a byl vybudován asi v letech 1670–1680 majiteli panství Dietrichsteiny. V letech 1930–1959 byl majetkem Lesního družstva Přibyslav, po jeho zestátnění jej převzalo Státní rybářství. V roce 1995 bylo Lesní družstvo obnoveno a rybník mu byl vrácen. V roce 2015 byla provedena rozsáhlá oprava hráze a výpustě, také byly opraveny cesty v okolí a po koruně hráze.

Z lesa vycházíme na silnici, nejprve mírně stoupáme a pak prudčeji klesáme do obce Hluboká. Před penzionem U Strašilů se nachází velká, asi dva metry vysoká a přibližně dvojnásobně široká plastika dívčí tváře s vlnitými vlasy. Je to Josefina, další z mnoha výtvorů žďárského sochaře Michala Olšiaka, plastika byla dokončena v květnu 2012.

Cestou k rybníku Řeka a pak do Starého Ranska lovíme ještě pár kešek a na hrázi Ranského rybníka se zastavujeme u litinového kříže vyhlášeného Ministerstvem kultury v roce 2008 za kulturní památku. Na čtvercové základně o straně 110 cm je umístěn hranolový sokl, na jehož stranách jsou v litinových lištách zarámované české nápisy psané švabachem. Na vrcholu soklu stojí na třikrát odstupňované podnoži jednoduchý krucifix se zlaceným korpusem Krista a zkratkou INRI. Kříž je ze tří stran ohrazen litinovým zdobeným zábradlím, které tvoří svislé příčky, mezi nimiž je přibližně uprostřed vložen horizontální pás kruhů obepínajících osmilisté květy se zlatými středy.

Kříž a pomník byl postaven na paměť 40, výročí panování Františka I., císaře rakouského, v roce 1832. Kříž zdarma odlili slévači hutí ve Starém Ransku a litinu na něj daroval majitel železáren kníže František Dietrichstein. Dne 15. září 1833, rok po postavení kříže se v kostele sv. Mikuláše v Krucemburku konalo slavnostní vysvěcení kříže krucemburským farářem Františkem Schubertem. Úřednický personál hutí byl přítomen ve slavnostních stejnokrojích, slévači s hořícími svícemi stáli kolem hlavního oltáře. Špalír v kostele tvořili uniformovaní havíři s rozsvícenými hornickými svítilnami. Slavnostní průvod se vydal z krucemburského kostela do Starého Ranska, v čele průvodu byl nesen kříž mistry slévači a za ním šly školní děti. Po příchodu na Staré Ransko byl průvod vítán salvami z hmoždířů.