Zemřel Karel Pacner

Publicista a autor literatury faktu, zaměřoval se na popularizaci vědy (hlavně na kosmonautiku), za což získal dvakrát cenu ČSAV

Setkal jsem se s ním v roce 2017 na besedě na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě (článek naleznete na tomto blogu zde):

Karel Pacner se narodil 29. března 1936 v Janovicích nad Úhlavou. Psaní ho přitahovalo už od mládí, vydával skautský a později školní časopis. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze nastoupil v létě 1959 jako redaktor Mladé fronty pro popularizaci vědy. V novinách zůstal až do roku 2001, kdy odešel do penze, do posledních dní byl také aktivní na své webové stránce, kde komentoval dění ve společnosti a kultuře. Knih napsal přes šest desítek.

Hlavním tématem Pacnerova psaní byl kosmický výzkum. První kroky člověka na Měsíci popsal ve své knize …a velký skok pro lidstvo (1971). Je to reportáž o výpravě Apolla 11 na Měsíc, kde Neil Armstrong a Buzz Aldrin jako první lidé před padesáti léty přistáli. V červenci 1969 byl jako reportér Mladé fronty na startu této výpravy na Kennedyho kosmodromu mysu Canaveral na Floridě a potom v řídicím středisku v texaském Houstonu. Vypuštění Saturnu 5 s Apollem 11 byl jeho největší životní zážitek.

Ve svých knihách zachytil i další významné mezníky v dějinách kosmonautiky, v roce 1976 vyšla jeho kniha Sojuz volá Apollo o první společné sovětsko-americké kosmické misi. Letu prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka se pak věnoval v knize Devět dnů kosmických (1978).

Kolumbové cesmíru (2006) – ve dvou dílech nazvaných Souboj o Měsíc a Souboj o stanice podává Pacner na základě nejnovějších pramenů a osobních zkušeností obraz vývoje kosmonautiky včetně lidí, kteří se jí věnovali. V prvním díle popisuje počátky raketové techniky a letů do vesmíru, které vyvrcholily v šedesátých letech 20. století soubojem dvou velmocí o vysazení člověka na Měsíci. Vítězství Američanů bylo pro sovětské vedení šokem a velkou propagandistickou porážkou. Vzhledem k tomu, že se po skončení studené války otevřely archivy a účastníci tohoto závodu, zvláště pak Rusové, směli promluvit o tomto zákulisí, shromáždil autor, známý publicista, který se touto problematikou zabývá dlouhá léta, velké množství dosud neznámých informací. Na osudech význačných osobností, vědců i kosmonautů ukazuje pravdivou historii raketové techniky a kosmonautiky.

Po tom, co souboj o Měsíc vyhráli v roce 1969 Američané, se snažil Sovětský svaz získat body ve stavbě orbitálních stanic. To se jim skutečně podařilo, nicméně v jiných směrech Američané Sověty předstihli. Po kolapsu Sovětského svazu se vynořil nový velký soupeř – Čína – a čínskou raketovou techniku vybudoval vědec, který získal věhlas v USA a jehož americké úřady deportovaly jako nepřátelského cizince. Autor opět využil svědectví mnoha lidí, kteří mohli po skončení studené války promluvit, a materiálů z odtajněných archivů.

V srpnu 2020 vyšla kniha Konstruktéři raketového věku. Kromě známých inženýrů obsahuje i životní příběhy lidí, o kterých málokdo slyšel, jako byl šéfprojektant Sputniku Gleb Maximov, šéf konstruktér Vostoku Oleg Ivanovskij nebo stavbyvedoucí ISS Michael Suffredini či „generál hvězdných válek“ Gleb Lozino-Lozinskij, který Pacnerovi potvrdil, že bez špionáže KGB na space shuttle by stavěl raketoplán Buran déle a dráže.

V listopadu 2020 vyšla třídílná kniha Českoslovenští vyzvědači, špionáž 1914–1989. Na příbězích řady lidí se pokusil nastínit historii čs. špionáže. Od čtyřdílné Československo ve zvláštních službách (2001) se liší tím, že mohl vycházet z odtajněných materiálů, protože Poslanecká sněmovna odtajnila všechny spisy StB. Byla to gigantická práce. V Archivu bezpečnostních složek strávil nad papírovými spisy asi 80 hodin, digitalizované materiály dostal na 26 DVD, které pak doma pročítal – byly to nekonečné měsíce. Dosud nikdo se o takovou práci nepokusil. Kniha má 1658 stran, ale jak sám autor řekl, délkou to není nic výjimečného. Čtyři díly Československa ve zvláštních službách obnášely dohromady 3568 stran a tři díly Géniů XX. století vyšly na 1140 stran. Člověk se nesmí bát rozmáchnout.