Za keškami do Kosova

Tedy nikoli do Kosova, republiky ležící na Balkánském poloostrově mezi Severní Makedonií a Albánií, ale do místní části Jihlavy 

Ves Kosov byla založena někdy ve druhé polovině 12. století a nelze pominout, že se nacházela v těsné blízkosti strategické komunikace nazývané Česká cesta, což byla důležitá odbočka z Haberské cesty, která pak směřovala k Třebíči a dále do nitra Moravy. Lze ještě poznamenat, že ves Kosov nese všechny znaky tzv. okrouhlice a půdorys tohoto typu si podržela prakticky až dodnes. K Jihlavě byl Kosov připojen 1. dubna 1980.

Auto necháváme nedaleko kaple Narození Panny Marie z roku 1877,...

... opouštíme ves a polní cestou míříme k lomu Kosov. Těžba kamene byla v této lokalitě zahájena v roce 1940. Jednalo se o typický „železničářský“ lom produkující hlavně železniční štěrky. Z toho důvodu byl také zavlečkován. Vrchní etáž byla dotěžena v roce 1993, těžba na nižší etáži byla roku 1999 přerušena. Do roku 2003 probíhaly práce na odstranění technologie a stavebních objektů, o dvě léta později došlo k zahrazení příjezdové cesty. Od té doby je lom ponechán přirozenému vývoji a postupně zarůstá:

V lomu se nachází více druhů hornin jihlavského masivu. Hlavní horninou je syenit, respektive jeho tmavá varieta durbachit. Jedná se o hlubinnou vyvřelinu, podobně jako je žula, ovšem svým složením jde o horninu zančně anomální. Její složení je výsledkem míchání odlišných magmat žulového a čedičového složení, což znamená, že na čedič je durbachit „málo tmavý“ a na žulu zase „málo světlý“. Díky svému složení nebylo dlouho jasné, jak durbachity vznikají a zda se opravdu jedná i horniny vyvřelé. Dnes se má za to, že vznikají v místech, kde se noří jedna zemská deska pod druhou a dochází tak k intenzivnímu kontaktu zemské kůry s pláštěm.

Jak jsem se dočetl na serveru www.idnes.cz, provozovatel tohoto již více než dvacet let nevyužívaného lomu, společnost Českomoravský štěrk, má v plánu během dvou až pěti let těžbu obnovit. Má k tomu platné povolení od Českého báňského úřadu z roku 1998 a může v lokalitě vytěžit ještě kolem tří milionů tun kamene. Při stanoveném maximu 200 tisíc tun materiálu ročně to představuje činnost přibližně na čtrnáct let. Obyvatelé Kosova, v němž žije kolem 120 lidí, s těžbou zásadně nesouhlasí. Nejvíce obav mají z přepravy vytěženého kamene nákladními automobily.

*  *  *

Od lomu pokračujeme po cestě souběžné s železniční tratí, která vede po pravém břehu řeky Jihlavy. Překračuje potok, který se do ní vlévá a proti jeho toku mírně stoupáme na křižovatku lesních cest, kde má podle mapy stát kamenný kříž. Podle legendy tu byl člověk, který se vracel z trhu s penězi za prodaný dobytek, přepaden, oloupen a zabit. Kámen hledáme marně, ale neztrácíme naději, neboť odbočujeme na jednu cest, která nás má dovést ke kešce nazvané Křížový kámen:

Z listingu se dozvídáme (a na kameni je to vidět), že je relativně nový. Původní kámen byl poškozem, a tak obecní úřad v Puklicích nechal v roce 1995 zhotovit nový. Zřejmě tehdy také došlo k jeho postavení na jiném místě.

Vracíme se k potoku na křižovatku a lesní cestou, která se záhy mění v polní, pozvolna stoupáme do Kosova.