Dva vrcholy v Iron Mountains

No dobře, ať je tedy po vašem – Dva vrcholy v Železných horách...

V podstatě se jedná o účast na akci Seriál výstupů na čtyři nejvýznamnější vrcholy okresu Havlíškův Brod, kterou pořádají havlíčkobrodští turisté. Jde o výstup na vrch Vestec a my si ho prodloužíme ještě o Spálavu.

Auto necháváme na okraji malé obce Lány a naše první kroky vedou k Lánské lípě, známé také jako Navratilova. Dutina kmene má několik otvorů, ten největší je chráněn dvířky, které se dají lehce otevřít. Shora je dutina chráněna stříškou, uvnitř je umístěna lavička. Podle místních uvnitř kdysi sedávali hudci a hráli – údajně se jich tam vešlo i deset.

Pokračujeme přes ves Lhůta do Kladrub a vzpomínáme na jejich povánoční návštěvu před sedmi lety. Po silnici přicházíme do obce Sloupno...

Zvonička a křížek na okraji Sloupna

... a po žluté značce stoupáme k lesu. Shora přichází dvanáctičlenná skupina havlíčkobrodských turistů, kteří šli na Vestec z vlakové zastávky Stružinec a nyní míří na vlak do Bílku. Kromě pozdravu prohodíme pár slov a pokračujeme přes Dolní Vestec do Horního Vestce, odkud je to už jen kousek na vrchol Vestec (668 m). Tady je kontrola, která se už víceméně nudí, neboť s dalšími účastníky už příliš nepočítala. Uděláme pár fotek, především mechem obrostlé železobetonové desky zakrývající šachtu z průzkumu výskytu radioaktivní suroviny, ukončeného koncem roku 1956. Pro malou vydatnost ložiska k těžbě nakonec nedošlo.

Do vsi se nevracíme, od kešky, kterou lovíme spolu s pořadatelskou kontrolou, je výhodnější pokračovat lesní cestou, která nás na žlutou značku také dovede.

Vrch Vestec od severovýchodu

Přes Barovice a Chloumek se dostáváme do osady Spálava. Na návsi roste památná lípa velkolistá s obvodem kmene 540 cm, o níž se traduje, že byla vysazena na oslavu vítězství Jiřího z Poděbrad nad Matyášem Korvínem roku 1469 u Uhrova. U lípy stojí malá dřevěná zvonička a litinový křížek s letopočtem 1887.

Vrchol Spálava (663 m) leží na hlavním hřbetu Železných hor a ve středoveku sloužil jako „strážní varta“ Liběcké stezky. Název Spálava by mohl být odvozen od Spálené hory v souvislosti se zapalováním signálních ohňů na oné stezce. První písemná zmínka o vrcholu pochází již z let 1146–1148. Krásný výhled daleko do kraje využil v 19. století F. L. Rieger ke stavbě dřevěné rozhledny, která se nedochovala. 

Za keškou musíme popojít kousek pod vrchol, kde je rozcestník Pod Spálavou, od něhož je výhled k severu na vysílač Krásný (nalezenete na tomto blogu zde) a vlastní vrchol Spálavy na jihu.

Stejnou cestou se vracíme do osady a pokračujeme po zelené značce až k autu do Lán.

Cestou domů se zastavujeme v Chotěboři. Důvodem je nejen nezřízená chuť na kafíčko, ale také odlov dvou zdejších kešek věnovaných Karlu Havlíčku Borovskému, respektive 200. výročí jeho narození. Obě se týkají vily nazvané jeho jménem.

V roce 1910 si na tehdy ještě nezastavěném severovýchodním nároží dnešních ulic Tyršova a Legií vystavěl vlastní rodinný dům významný chotěbořský stavitel Václav Pěch. Nevelká pozdně secesní vila je jednopatrová stavba nepravidelného půdorysu, která postrádá od severu – na rozdíl od ostatních vil v této lokalitě – tradiční odstup od chodníku formou předzahrádky, a je tak z Tyršovy ulice postavena přímo v uliční čáře.

Z hlavní střechy vychází zašpičatělý sedlový výběžek, zakončený skládanou polychromovanou lomenicí, odkazující motivem i barevností na architektonickou tvorbu Dušana Jurkoviče, inspirovanou slovanským lidovým ornamentem. Fasády vily jsou řešeny velmi střídmě, v duchu pozdní secese. Dekorativnímu vyvrcholení severního uličního průčelí dominuje vysoké schodišťové okno, nad kterým je umístěno portrétní vyobrazení Karla Havlíčka Borovského, vyhotovené z plochých glazovaných obkladaček čtvercového formátu.

V osmdesátých letech byl dům necitlivě přestavěn pro provoz školní družiny, ale v devadesátých letech došlo k jeho částečné rehabilitaci. V současnosti funguje jako „Lékárna U Havlíčka“, kterou provozuje nadnárodní lékárenská síť.