Týden na Liberecku (II)

(předchozí čláek Týden na Liberecku I)

Přes pár kopců za keškami

Auto necháváme na parkovišti v Novém Harcově, což je část města označovaná jako Liberec XVI. Začíná tu Lesní naučná stezka Harcov, po které stoupáme asi jeden kilometr a v ostré zatáčce-vracečce ji opouštíme. Dál stoupáme po neznačené lesní cestě dokud nenarazíme na zelenou turistickou značku, která nás přivádí pod Jílový vrch. Krátkou odbočkou lesem, těžce poznamenaným těžbou kůrovcového dřeva se dostáváme na vrchol (634 m). Co bychom neudělali pro další zápis na webové stránky Vrcholovka.cz, že?

Vracíme se na zelenou značku, ale už po pár minutách ji opouštíme. Odbočujeme vpravo na neznačenou lesní cestu, která klesá k potoku, za nímž přicházíme na široku cestu. Nemá význam, abych dopodrobna popisoval další plahočení nejen po cestách, ale také lesem „naprjámo“, jak říkají Rusové. Je to vidět na mapce na konci článku...

Stačí, když zaznamenám, že jsme vystoupali na Klášterní vrch (654 m), kde jsme hledáním kešky strávili nejméně půl hodiny mezi členitými skalami, až jsem ji víceméně náhodou zahlédl na hodně nepříznivém místě. Owner ohodnotil terén třemi hvězdičkami, ale já bych s klidným svědomím jednu přidal – hrubozrnná jizerskohorská žula mě trochu poškrábala:

Další kopec, který jsme „nemohli“ minout, je Kotel (652 m), je na něm keška a hodí se i do Vrcholovky:

Sestup dolů a strastiplnou cestu podél potoka, kde jsme se nemohli dostat na druhý břeh, také nebudu popisovat. Poslední zajímavost, kterou jsme měli v plánu, byl osamocený balvan Bručoun. Značka k němu nevede a přestože je zakreslen na mapě, najít ho nebylo úplně jednoduché:

Podél potoka se už vcelku pohodlně dostáváme na silnici, procházíme obcí Lukášov a zastavujeme se u infotabule v lokalitě Krokusová louka. Jedná se přírodní památku, která ochraňuje luční porosty s výskytem šafránu Heuffelova (Crocus heuffelianus). Tento druh je zde velkou vzácností, přirozeně se totiž vyskytuje pouze v karpatských pohořích. O tom, jak se sem krokusy dostaly, se odborníci odedávna dohadovali. Studie z roku 1939 tvrdí, že jde o pozůstatek doby poledové, kdy se sem rozšířila stepní flóra z východních oblastí. Jiný názor je ten, že se jedná o křížence pocházejícího z alpských oblastí, přinesené některými z osídlenců. Původně zde byly pastviny a pravidelně udržovaný ovocný sad. Se zánikem hospodaření však začaly louky zarůstat, což mělo na populaci šafránu negativní vliv. Z toho důvodu jsou místní louky v dnešní době pravidelně koseny. Kromě šafránu zde roste sasanka hajní, ve spodní části v blízkosti vodního toku blatouch bahenní, bledule jarní a prvosenka vyšší. To vše samozřejmě na jaře, v tuto dobu je vidět jen obyčejná louka...

Následuje článek Týden na Liberecku (III)