Týden na Liberecku (VI)

(předchozí článek Týden na Liberecku V)

Den evropského dědictví v Jablonci nad Nisou 

Dny evropského dědictví je vžitý český překlad anglického názvu celoevropské akce European Heritage Days (zkratka EHD). Definice říká, že jde o významnou kulturně poznávací společenskou akcí, která slouží k posílení historického povědomí v nejširších souvislostech se zvláštním důrazem na vnímání mezinárodního kontextu národního kulturního dědictví.

Pro širokou veřejnost zpřístupňují co nejvíce zajímavých a výjimečných památek, budov, objektů i prostor, včetně těch, které jsou jinak zčásti nebo celé nepřístupné. Nesoustřeďují se pouze na prohlášené historické památky, jako jsou hrady, paláce či katedrály, ale snaží se dosáhnout mnohem dále tak, aby byly zahrnuty i různé jiné objekty – národní parky, uhelné doly, vykopávky či rekonstrukce původních staveb, zříceniny, protiletadlové kryty, parníky atd. Otevírají dveře jak soukromých, tak i veřejných budov (radnice, budovy soudů, školy, kanceláře, obytné domy atd.), které nebývají přístupny veřejnosti nebo pouze příležitostně a částečně. V objektech, které jsou běžně přístupné veřejnosti, a je v nich vybíráno vstupné, může být tento den vstup volný nebo by měl být nabízen speciální program (například zvláštní prohlídková trasa, koncert, výstava atp.).

*  *  *

Stejně jako včera odjíždíme z Liberce autobusem X11, dočasně nahrazujícím tramvajové spojení, do Jablonce nad Nisou, abychom si na závěr našeho Týdne na Liberecku užili Den evropského dědictví. První návštěva patří kostelu sv. Anny v Kostelní ulici. Dala jej postavit Marie Polyxena hraběnka Desfours v letech 1685 až 1687, odborníci však na základě provedených stavebně-historických průzkumů vyslovují domněnky, že presbytář kostela musí být ještě starší, snad z první třetiny 17. století a při stavbě byla využita část staršího kostelíku. Věž byla přistavěna v roce 1706. V průběhu let byl svatostánek mnohokrát opravován a přestavován. Ještě počátkem sedmdesátých let minulého století se v něm konaly pravidelné bohoslužby, potom však byl kostel uzavřen. Následně bylo odvezeno vnitřní vybavení vyjma zašlých lavic. Devastace vyvrcholila zcizením varhanních píšťal. 

Dnes je kostel zrekonstruovaný a slouží kulturním účelům jako výstavní síň a koncertní sál vybavený novodobými třímanuálovými varhanami. Mimořádně se zde konají bohoslužby – pravidelně v létě ke cti sv. Anny, patronky města.

V současné době zde probíhá výstava „Generace S. V. U. Mánes“. Spolek výtvarných umělců Mánes vznikl v roce 1887 a existuje dodnes. Členy spolku byli od samého počátku ti nejlepší výtvarní umělci své doby. Vždyť prvním starostou se stal Mikoláš Aleš a spolek se hned při vzniku přihlásil k odkazu Josefa Mánesa.

Výstava obrazů, soch a dalších děl souvisejících s historií a současností Spolku výtvarných umělců Mánes vznikla za spolupráce příspěvkové organizace Kultura Jablonec, Spolku výtvarných umělců Mánes a Kooperativy pojišťovny, a. s. – Vienna Insurance Group, která laskavě zapůjčila například díla Mikoláše Alše, Vincence Beneše, Miloše Jiránka, Jaroslava Panušky (Zima na Vysočině), Františka Kavána, Ludvíka Kuby nebo Antonína Slavíčka a Václava Špály.

Výstava přináší zhuštěný přehledový pohled na jednotlivé historické úseky a generační hnutí, kromě výše zmíněných umělců jsou zde svými díly zastoupeni např. Jan Preisler, Jindřich Prucha, Zdenka Braunerová či Toyen. Současnými uměleckými díly a velmi různorodým výtvarným projevem se představují například Emil Cimbura, Petr Císařovský nebo Jaromír Rybák.

*  *  *

Po prohlídce expozice vyčkáváme nedaleko kostela na příjezd autobusu, kterým je možné po celý den absolvovat zdarma okružní jízdy po městě s možností kdekoliv vystoupit a znovu nastoupit. Jedná se o historický typ Škoda RTO (což byla zkratka ze slov rámový trambusový osobní), který byl vyráběn v letech 1958 až 1972. Na jeho výrobě se podílely podniky LIAZ (podvozek a motor) a Karosa (karosérie a kompletace), přesto měl autobus podle značky motoru název Škoda.

Jedeme až na severní okraj města, kde v Janovské ulici sídlí firma G&B Beads, s. r. o., jeden z největších výrobců skleněných perlí v České republice. Na webových stránkách Zuzana Slámová píše: 

„Cestou skla a bižuterie se vydali moji prarodiče Oldřiška a František Šourkovi v roce 1937. V Huntířově a později ve Skuhrově vyráběli vinuté, mačkané perle a bižuterii, kterou dodávali do exportních domů v Jablonci a v Praze. Jako malá holka jsem pomáhala babičce navlékat korálky a objevovala skleněné korálkové podklady na půdě. Korálky, perličky a perle se mi staly koníčkem, prací a zábavou. Některé rodinné vzory vinutých perlí jsem zařadila do sortimentu malé nově vzniklé firmy na počátku devadesátých let. 

V roce 1995 došlo k založení společnosti G&B bijoux, s. r. o. a rozšíření sortimentu o mačkané perle, broušené perle a bižuterní komponenty. Po roce 2000 jsme se začali specializovat převážně na vývoj nových tvarů a kombinací barev v sortimentu ohněm leštěných perlí. Během těchto poslední let jsme uvedli na trh mnoho novinek, které převzala do svého výrobního programu řada firem zabývající se výrobou těchto perlí. Důležitým mezníkem společnosti bylo zakoupení vlastního výrobního areálu a rozšíření společnosti v roce 2002.“

Muzeum výroby korálků potěší korálkové nadšence i milovníky techniky a historie. Mohou si prohlédnout dobové fotografie a materiály, kde a jak se před více než 300 lety zrodily originální české skleněné korále. Uvidí historické i současné mačkací stroje, několik typů brousících a leštících strojů, navlékací stroje a nástroje a pomůcky na výrobu korálků. 

Poloautomatický mačkací stroj je podle zakladatele nazýván Maturovým mačkadlem, kde se tyče skla roztavují ve speciálním šamotovém kelímku zahřívaném na teplotu 900 až 1000 °C plynovým hořákem (pro červené a citlivější barvy hořákem elektrickým). Sklo roztavené do konzistence hustšího medu vytéká mezi dvě formičky, které mají tvar budoucího korálku, a zároveň formičkou projede jehla a vypíchne do něj dírku. Kapacita stroje je závislá na velikosti mačkaných perlí a pohybuje se mezi 30 až 80 kg zmáčknutého skla za osm hodin. Namačkané polotovary chladnou v kovových válcích (kanónech), aby prudkým ochlazením nepopraskaly, většinou do druhého dne.

Proces, při kterém se namačkané korálky oddělují od střepů (tzv. broků) vzniklých při odmáčknutí, se nazývá šitlování. Používají se k němu dřevěné sudy, ve kterých se v závislosti na velikosti a tvaru korálky točí 20 sekund až pět minut. K oddělení korálků od broků se používají vibrační třídičky s kombinací drátových nebo děrovaných sít.

Následuje rumplování neboli vyhlazení a vyleštění namačkaných a odšiltovaných korálků, které využívá působení křemičitého písku, vody a krouživého pohybu. Proces má dvě fáze: matování a leštění. Při matování, které trvá obvykle jeden až dva dny, dochází k masivnímu úbytku materiálu o cca 15 až 20 %, při leštění jsou ztráty nepatrné, avšak jeho doba je tři až sedm dní!

Následuje broušení, při němž brusič(ka) za pomoci nabíracího pravítka navléká korálky (25 až 100 ks podle velikosti a tvaru) na brousicí aparát, který nasadí na brus, pomocí páčky nastaví vertikální směr a začne brousit. Nejběžnější výbrus je třířadý, po šesti ploškách dokola.

Součástí výroby bylo a dosud je navlékání korálků, v poslední době se však od něho upouští a korálky se prodávají volně. Navléká se přibližně 50 % výroby. Nejpoužívanějšími materiály pro návlek jsou nitě a silon. Počty korálků ani délky návleků nejsou nijak omezeny, záleží pouze na přání zákazníka. Vzhledem k malým sériím se dnes téměř sto procent navléká ručně. Strojní navlékání se používá pro návlek rokajlu – korálků vyráběných sekáním skleněných trubiček na kousky, které se rovněž tvarují a leští. Rokajl se nasype do zásobníku, na vibrační ploše je umístěno 90 až 120 jehel, na které dopadají korálky a jsou stahovány na nitě. Nekonečné návleky se pak svazují do tzv. buntoviny.

Součástí muzejní expozice jsou i dobové vzorkovnice a historická sbírka skleněných vinutých perlí a bižuterie:

Na expozici sklářských strojů navazuje exkurze do jednotlivých provozů G&B Beads, kde návštěvníci uvidí současnou výrobu skleněných korálků, poznají suroviny, formy, typy skel, jednotlivé druhy korálků a technologické postupy. Zhlédnou, jak se brousí korálky na ručních i automatických brusech, prohlédnou si leštění korálků v pásové elektrické peci – to vše ale jen v pracovní den. Jenomže dnes je sobota...

Zato máme možnost jako první navštívit dnešního dne nově otevřenou expozici ve dvou místnostech, jedné bílé a druhé černé:

V rohu druhé místnosti stojí klemprda – stroj na sekání či řezání rafií, skleněných dutých tyčinek, kulatých i hranatých. Sekáč k němu zasedl, roztočil podnožku s kolem, jehož pohyb přenášel popruh na hřídel s pískovcovým brusem s velmi tenkým okrajem. Přiložením rafie k roztočenému brusu se odsekávaly jednotlivé korálky, které padaly do truhlíku s vodou, umístěného pod brusem.

V podnikové prodejně v historickém přízemí hlavní budovy se nachází obrovský sortiment skleněných mačkaných, broušených, ohněm leštěných, vinutých perlí z vlastní produkce, vše uspořádané po barevných odstínech. Oči přecházejí nad tisíci tvarů, velikostí, barev a povrchových úprav korálků...

Dětští zákazníci si mohou vybrat náramky, náhrdelníky a náušnice z kolekce dětské bižuterie, kromě toho muzeum nabízí programy pro předškolní děti (navlékání korálků, lepení skleněných obrázků), školáky (navlékání náramků, jednoduchých náhrdelníků) a studenty (výuka základních technik, výroba šperků, náušnic, náramků a náhrdelníků).

*  *  *

Historickým autobusem se vracíme do centra města a navštěvujeme Novou radnici a její 51 metrů vysokou hranolovou věž s hodinami, která se stala dominantou této monumentální pětipatrové funkcionalistické budovy. Její stavba probíhala v letech 1931–1933 podle návrhu libereckého profesora Ing. arch. Karla Wintera. Rozhodnutí o stavbě nové radnice vycházelo ze snah nahradit starou radnici objektem, který by více vyhovoval městské samosprávě a zároveň by architektonicky dotvořil centrum města. Nová radnice proto byla od začátku pojata i jako kulturní centrum s restauracemi a kinem. Vítězný projekt byl tehdy vybrán z úctyhodných 177 došlých návrhů. 

Přízemí je obloženo žulovým obkladem a výraznou římsou oddělené od pater opatřených jemně zrnitou oranžovookrovou omítkou. Další nápadná římsa odděluje 4. a 5. podlaží.

Samozřejmě jsme zvědaví na páternoster neboli oběhový výtah s nepřetržitým řetězem kabin. Byl vynalezen v 19. století ve Velké Británii a jeho první exemplář se rozjel v Londýně v roce 1880. Do prvorepublikového Československa přišel ve dvacátých letech minulého století. Podle dostupných zdrojů je u nás v provozu asi čtyřicet páternosterů, v jejich zlaté éře, v letech 1918–1989, jich jezdila zhruba stovka. Čtyři z celkového počtu jsou v Libereckém kraji – po dvou v Liberci a Jablonci.

Ten, který slouží v jablonecké radnici, není však zcela původní, pochází z osmdesátých let minulého století. Vyrobila jej dnes již neexistující firma Transporta Praha a podle revizní knihy byl namontovaný v roce 1987. V provozu byl tedy 33 let, neustále se opravoval a nedávno prošel generální opravou. Co však zůstalo původní, tedy ze třicátých let minulého století, je motor, rozvodové a hnací převodovky. Při opravě, kterou prováděla firma Výtahy, s. r. o. z Velkého Meziříčí, bylo demontováno všech 14 kabin, které jsou – až na ocelovou konstrukci – kompletně nové, a vyměněn byl také celý mechanismus včetně pohonu. 

Z radniční věže je nádherný výhled na město, Ještědský hřbet,...

... Jizerské hory, Černostudniční hřeben, Císařský kámen nebo Petřín:

Pochopitelně využíváme možnosti nahlédnout dnes do zasedacích místností, které byly zrekonstruovány podle původních plánů již zmíněného architekta Karla Wintera:

Od radnice míříme k nedalekému kostelu Nejsvětějšího srdce Ježíšova a zastavujeme se u plastiky Tanečnice, stojící od roku 1977 před Střední uměleckoprůmyslovou školou na Horním náměstí. Jejími autory jsou Jaroslav Brejcha, Václav Hanuš (sklo) a Zbyněk Pešek. Před objektem se nacházel kvádr s nápisem „Prací k socialismu, krásou k radosti“.

Římskokatolický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova je jednou z nejvýznamnějších dominant Jablonce nad Nisou. Byl postaven ve stylu meziválečné moderny a dokončen v roce 1932. Autorem návrhu byl významný architekt celoevropského významu, jablonecký rodák Josef Zasche. 

Velkorysý trojlodní objekt s příčnou lodí a hranolovou věží na jižní straně a s tehdy moderním obkladem z ostře pálených cihel nebyl nikdy zcela dokončen. Impulsem ke stavbě byla nedostačující kapacita původního farního kostela sv. Anny. Architekt Josef Zasche vytvořil první návrh již v roce 1898, ale první světová válka, hospodářská krize a další okolnosti protáhly přípravu stavby na 30 let a projekt tak několikrát změnil svou podobu. Interiér nebyl vinou osudových změn dokončen podle autorova záměru, nýbrž pouze provizorně.

Druhý svatostánek, který navštěvujeme, se jmenuje kostel dr. Farského. Je postavený v pseudogotickém stylu na stejnojmenném náměstí a přestože není nijak veliký, přitahuje pozornost kolemjdoucích. Možná právě pro svou uměřenost a domácí atmosféru. Od poválečných dob slouží bohoslužbám Československé církve husitské a je oblíbeným místem konání koncertů vážné hudby díky varhanám koncertní dispozice z roku 1939, které byly v roce 2015 opraveny.

Původně kostel patřil evangelíkům, jejichž náboženská obec v Jablonci vznikla v první třetině 19. století. Ke stavbě vlastní svatyně přistoupili evangelíci v roce 1833, dlouho však šlo v důsledku diskriminačních „tolerančních“ předpisů o objekt bez věže a zvonů. Až po roce 1861 mohla být přistavěna dřevěná běž. Objekt nicméně rychle chátral. Navrhované rekonstrukce původně počítaly jen s opravou věže. Evangelická obec byla v Jablonci sice menšinová, ale s mnoha aktivními členy, úspěšnými podnikateli. Peněz se nakonec sehnalo tolik, že mohl být vyprojektován celý nový kostel. Pseudogotický jednolodní objekt s obdélníkovou věží v průčelí postavil v roce 1892 jablonecký stavitel Arwed Thamerus. Chrámová věž se tyčí do výše čtyřiceti metrů.

ThDr. Karel Farský (1880–1927) byl český římskokatolický reformistický kněz, později spoluzakladatel, vůdčí ideová osobnost, teolog, duchovní, biskup a první patriarcha Církve československé husitské. Po ukončení docházky do obecné školy absolvoval pražské Akademické gymnázium (1892–1900) a v letech 1900–-1904 vystudoval teologickou fakultu Karlovy univerzity. Kněžské svěcení přijal 29. 6. 1904 a 4. 12. 1909 byl na základě obhájení disertační práce De Divinatione et magia in Sancta Scriptura (O božském zjevení a zázracích v Písmu svatém) prohlášen doktorem teologie. Vyčerpán a vážně nemocen zemřel 12. 6. 1927 ve věku nedožitých 47 let, urna s jeho popelem je uložena v Husově sboru v Praze-Dejvicích.

*  *  *

Poslední zastávkou na dnešní prohlídce Jablonce nad Nisou je Muzeum bižuterie. První podněty k jeho založení spadají do poslední třetiny 19. století a jsou spojeny s činností Průmyslového vzdělávacího a podpůrného spolku. Za vznik muzea jako takového se považuje rok 1904, kdy byla otevřena první stálá výstava. V roce 1911 získalo muzeum vlastní budovu ve Školní ulici č. 9 a v roce 1949 se přestěhovalo do bývalého exportního domu Zimmer & Schmidt v Jiráskově ulici (dnes ulice U Muzea), kde sídlí dosud. V roce 2020 byla hlavní budova rozšířena o unikátní přístavbu ve tvaru skleněného broušeného kamene podle návrhu pražského architekta Michala Hlaváčka. Její realizace byla oceněna titulem Stavba roku 2020.

Expozice Nekonečný příběh bižuterie prezentuje vývoj světoznámé jablonecké bižuterie od jejího zrození po současnost. Na 380 m2 plochy samozřejmě nelze představit úplné bohatství sbírek tvořených více než 12 miliony kusy, jde o reprezentativní výběr. 

Nejdříve se návštěvník seznámí s tím, proč je bižuterie spojena zejména s Jabloncem nad Nisou a Jizerskými horami, nechybí ani stručný přehled technologie. Dotyková obrazovka pak nabízí možnost zhlédnout krátké filmy o bižuterii, sklářství a regionu od počátku 20. století. 

Dále je expozice členěna podle hlavních výrobních oborů. Postupně se představují bižuterní kameny, skleněné perle a perličky, skleněné knoflíky, kovová bižuterie, skleněné náramkové kroužky (bangle) a bižuterie z plastů a dřeva. 

Jsou zde též práce studentů středních škol v Jablonci nad Nisou a Železném Brodě a současné ateliérové šperky. Zvláštní prostory jsou věnovány prezentaci mincí a medailí a tzv. sbírce Waldes, unikátnímu souboru spínadel – knoflíků, spon, přezek, šperků, ozdob oděvů a oděvních doplňků. Předměty z rozličných materiálů jsou zpracovány celou řadou technik a z hlediska časového zařazení dokumentují období od 9. století př. n. l. až po dvacátá léta 20. století. Geograficky soubor mapuje oblasti Evropy, Asie, Ameriky a severní Afriky.

Expozice Čarovná zahrada – české sklo sedmi století zabírá páté podlaží a je rozčleněna do čtyř výstavních celků, které na sebe chronologicky navazují, a to od starověku po současnost.

Významnou část expozice tvoří přehled současných výrobků českých i zahraničních firem a studiového skla,...

... kde objevujeme díla designerů Milana Krajíčka a Martina Faita:

V nové přístavbě má být 17. září otevřena výstava Duše skla. Svá díla na ní představí řada sklářských tvůrců, mezi jinými také Martina Janáková a Milan Krajíček.

Následuje článek Návrat z Liberce