Týden na Liberecku (III)

(předchozí článek Týden na Liberecku II)

Z Ještědu přes Pláně do Horního Hanychova

Tramvají odjíždíme do Horního Hanychova a lanovkou na Ještěd (1012 m). Podrobnostmi o hotelu a vysílači na jeho vrcholu se nebudu zabývat, psal jsem o nich na tomto blogu zde.

Nejprve se jdeme podívat ke 170 centimetrů vysoké soše Malý Marťánek, odhalené 16. července 2010. „Inspirovala mě k tomu fotografie s obrázkem embrya, které si mne oči. Pak jsem našel fotografii Venuše se žhavou lávou. Tak mě napadlo namalovat tvora, který žije v naprosto nepřijatelném prostředí pro člověka, ale který se tam pohybuje naprosto přirozeně. Vznikl z toho příběh dítěte z jiné planety – jakéhosi Marťánka, který pláče, že se ztratil,“ prohlásil Jaroslav Róna, který bronzovu sochu vystavil nejdříve v Liberci a teprve poté se Marťánek přemístil na Ještěd.

Na snímku je vidět ještě jeden ze symbolů Ještědu – Rohanský kámen. Pomník, postavený dle farní kroniky ze Světlé v roce 1838, kromě vytyčení hranic rohanského a clam-gallasovského panství připomíná i návštěvu Adély Rohanové. Z důvodu postupného rozrušení a odnosu podkladové rovnaniny na západní straně základových kamenů se celkově zhruba tři metry vysoký a 3,2 tuny těžký obelisk naklonil až o 7° západním směrem. Hrozící zřícení by způsobilo nejen destrukci pomníku, ale mohlo by ohrozit návštěvníky hory.

Iniciátorem a investorem opravy, přestože není vlastníkem, byla společnost Ještěd, která v budově vysílače provozuje hotel. Ta oslovila Jizersko-ještědský horský spolek, který poměrně vysoce odborné práce zajistil. V květnu 2019 byly pomocí jeřábu sejmuty jednotlivé pomníkové díly (stéla, soklový podstavec a základové kameny) a bezpečně uloženy a zajištěny na parkovišti před budovou vysílače. Následovala nejtěžší práce – úprava skalního výchozu pomocí pneumatických kladiv, úhlových brusek i ručního kamenického nářadí. Bylo totiž rozhodnuto, že pomník se přesune zhruba o 75 cm jihovýchodním směrem, aby celý spočíval na pevném skalním podkladu bez možnosti pohybu podkladních vrstev. Na konci července byl pak pomník opětovně vztyčen, a do kovové schránky byly uloženy artefakty z budovy hotelu, zpráva o opravě, odznak spolku, drobné mince a např. i láhev hruškovice.

Před stavbou vysílače zdobil Ještěd velký kříž. Kříže na Ještědu mají dlouhou historii a jejich výskyt se dokládá od roku 1737. Úplně první kříž byl z kamene a vydržel do svého povalení v roce 1812. Od roku 1834 tradice pokračovala, ale střídaly se tu jenom dřevěné kříže. Takhle jsem jej vyfotil v květnu 1979...

A takhle letos:

Současný kříž pochází z roku 1990. Jeho předchůdce byl tajně uříznut na pokyn dřívějšího komunistického předsedy libereckého národního výboru.

Po široké červeně značené cestě postupně z Ještědu klesáme a zastavujeme se na Černém kopci (887 m), kde je konečná lanovky Skalka. Ta nás tolik nezajímá jako dřevěná silueta chytrého telefnu, zkrz níž je vidět vrchol Ještědu. V dokonalém záběru mi však překáží zaparkované auto montérů nového osvětlení sjezdovky... Nebojím se zeptat, zda by nebyli ochotni auto přeparkovat – a znovu se mi potvrzuje platnost rčení „Líná huba – holé neštěstí“.

Později se krátce zastavujeme na pivko („Beran“ z pivovaru Beránek ve Stěžerech nedaleko Hradce Králové) na terase chaty Pláně pod Ještědem. Podrobnosti o chatě a celé lokalitě nalezne zájemce na tomto blogu zde.

Po modře značené Hřebenovce pokračujeme po Hlubockém hřebeni k samotě U Šámalů:

Protože jsme se občerstvili na Pláni, nevadí nám, že zdejší hostinec má zavřeno a pokračujeme a po zelené – později po žluté a na závěr po power trailu Procházka lesem – do Horního Hanychova.

Následuje článek Týden na Liberecku (IV)