Spojit turistiku s geocachingem je dobrý nápad
Odjíždíme do Ruprechtic, které jsou dnes XIV. čtvrtí Liberce. Auto necháváme na prostranství, kde se otáčejí autobusy a po modré turistické značce stoupáme podél křížové cesty. V roce 1833 ji nechal zbudovat spolu s vysázením kaštanové aleje rychtář Georg Weber.
Nedaleko údajně léčivé studánky stojí secesní kostel Matky Boží U Obrázku, zajímavý neobvyklým umístěním věže a kruhovým půdorysem. Vzhledem ke své velikosti bývá stavba nazývána kostelem, nicméně z liturgického a kanonického hlediska se jedná o kapli: Postavena byla v letech 1906–1907 a od roku 1977 sloužila jako sochařský ateliér. Architekt Švec, který ji měl pronajatou, částečně opravil střechu a okna opatřil mřížemi, přesto byl její interiér poměrně zdevastovaný. Od roku 1995 byla stavba rekonstruována a v roce 1998 znovu vysvěcena. Pokračujeme po modré značce k výše zmíněné studánce, kde stojí poničená Kalvárie, a dál na vrcholek kopce U Lomu (507 m). Stejnou cestou se pak vracíme k autu a popojíždíme na asi dva kilometry vzdálené parkoviště před autoservisem a vrakovištěm. Vracíme se kousek po silnici, kterou jsme přijeli, a pak prudce stoupáme po žluté turistické značce ke skále Jezdec.
Podle pověsti měl na ní kdysi stát strážní hrádek střežící blízkou cestu vedoucí z Čech k Frýdlantu a dále pokračující do Lužice. Pod jménem Reitstein neboli Jezdcův kámen je skála zmíněna roku 1763 v Kronice Liberce a Frýdlantu. První výletníci se sem v 19. století dostávali poměrně těžce, ale na podzim roku 1895 postavil Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory se svolením hraběte Franze Clam-Gallase novou cestu, pro její krásu a pohodlnost nazvanou velkolepě Promenádní. Na vrcholu skály nechal v téže době umístit kované zábradlí, upravil schůdky a starý hradní příkop byl přemostěn valem vyskládaným ze žulových kvádrů. Už v roce 1896 poškodili zábradlí vandalové, ale horský spolek je dal rychle opravit. Krásný výhled do dáli i do údolí Černé Nisy časem zastínily stromy a o vyhlídku se již nikdo nestaral. Zábradlí nahradil železný řetěz a tak to zůstalo až do roku 2005, kdy vyhlídku do původního stylu upravili členové Jizersko-ještědského horského spolku. Historie se ovšem opakovala s jízlivou neúprosností, a tak stejně jako v roce 1896, pouhý rok po dokončení původního zábradlí přišli k vyhlídce v roce 2006 následníci dávných ničitelů a poškodili ji. Kompletní obnova, vyhodnocená v roce 2020 jako jeden z prioritních projektů Liberce, byla dokončena letos na jaře.
Asi po půl kilometru přecházíme na zelenou turistickou značku. Pár desítek metrů od rozcestí stojí Mlynářův kříž připomínající mlynáře Antonína Jägera z Rudolfova, který zemřel v roce 1864. Překlad německého textu je na malé lesknoucí se destičce:
Po chvíli značenou cestu opouštíme, abychom se dostali k Holubovu kříži a pak na Žulový vrch. Holubův kříž stojí na černém puklém balvanu a připomíná dřevorubce Františka Holuba, kterého zde někdy mezi lety 1860–1880 zabil padající strom. Když se vymotáme z pokáceného lesa do lesa stojícího, vystoupáme na Žulový vrch, respektive k vysílači stojícímu od roku 2008 na malé pasece, a pak hledáme kótu 743 m s vrcholovým patníkem: Cestou necestou sestupujeme na dno bývalého lomu a od něho už po pohodlné cestě přicházíme na červenou turistickou značku. Brzy z ní však odbočujeme, protože nedaleko stojí Svojsíkova mohyla a podle mapy k ní vede poměrně pěkná cesta: Nejprve mírně klesáme a pak zase mírně stoupáme, načež se dostáváme na žlutou turistickou značku, která nás přivádí na rozcestí pod Mlynářovým křížem. Tím jsme uzavřeli okruh a od rozcestí U Jezdce klesáme k silnici, po které přicházíme k autu. Ještě ale neodjíždíme, nýbrž popocházíme jen nějakých stopadesát metrů a od skládky stavebního materiálu míříme ke kešce. Pěšina vede vzhůru úzkou roklí, která se rychle mění v koryto potůčku, naštěstí s minimem vody. Stoupání je čím dál namáhavější, s GPSkou v ruce čekáme, kdy nám hustý podrost dovolí odbočit doleva a přiblížit se k vytouženému cíli – skalní věži Dráp. Dostáváme se pod strmou stráň porostlou vysokým lesem. Nacházíme shluk skal a velkých balvanů – a nakonec i kešku. Stejnou cestou-necestou se vracíme dolů a poté k autu. Máme ještě v úmyslu popojet asi dva a půl kilometru a vydat se k Martinské stěně, cestou se ale ještě zastavujeme na něco k pití v restauraci U Dobráka. Sedíme na předzahrádce a Dana si jde vyfotit sbírku hrníčků a jiné keramiky na poličkách z dřevěné palety, umístěných na skále. V tu ránu vyrazí dosud pod stolkem klidně ležící pes ke skále a bez sebemenšího zaváhání vyběhne na úzkou skalní římsu. Tam se postaví a pózuje: To on Mikeš dělá vždycky, říká se smíchem sympatická hostinská. Dopijeme, zaplatíme a vracíme se na parkoviště k autu. Klikatící se silničkou vyjedeme až téměř na samý konec liberecké části Kateřinky. Její název je připomínkou založení osady pro pětadvacet osadníků 20. října 1608 Kateřinou z Redernu, která spravovala panství Frýdlant, Liberec a Zawidów za svého nezletiletého syna Kryštofa. Auto necháváme nedaleko křížku stojícího mezi dvěma vzrostlými stromy a ještě než se vydáme k Martinské stěně, jdeme se podívat na nedalekou cihlovou zvoničku sv. Ducha:
Modrá turistická značka vede zpočátku po úzké silničce kolem posledních kateřinských domků a pak bukovým lesem po široké lesní cestě takřka po vrstevnici. Jizersko-ještědský horský spolek vyhlídku na Martinské stěně v roce 2004 kompletně zrekonstruoval a osadil novým kovaným zábradlím, aby opět mohla bezpečně sloužit návštěvníkům. V průběhu let ovšem došlo k poškození opravené vyhlídky, JJHS tedy v roce 2016 provedl její kompletní renovaci.
Od roku 1926 bylo pod vyhlídkou lesní divadlo, které zaniklo s příchodem druhé světové války. Ve druhé polovině 80. let minulého století byla tradice lesních představení na několik sezón obnovena, místo však opět zůstalo pusté až do roku 2004, kdy se JJHS rozhodl zaniklou lesní scénu oživit a alespoň jednou ročně tu pro diváky uspořádat ochotnické představení.
Žádné komentáře:
Okomentovat