Silvretta a Verwallské Alpy (III)

(předchozí článek Silvretta a Verwallské Alpy II)

Turistika na pomezí Rakouska a Švýcarska 

Dnešní odpočinková túra by se spíše než horská turistika mohla podle vzoru Turné čtyř můstků jmenovat Turné pěti lanovek. Trase se také láskyplně říká Cesta pašeráků. Video naleznete zde.

V městečku Ischgl (1376 m) nastupujeme do kabinkové lanovky Silvrettabahn, ze které ve výšce 2298 m přesedáme na šestisedačkovou Flimjochbahn. Opouštíme ji ve v horní stanici ve výšce 2752 m...

... na rakousko-švýcarské hranici: 

Jdeme na krátký výšlap směrem ke Greitspitze (2871 m), ale odbočujeme na vrchol s mohutným křížem:

U kříže se samozřejmě vytváří fronta mobilových fotografů, protože někteří nevědí kolik póz a jakých si vymyslet...

Vracíme se odkud jsme přišli a pokračujeme čtyřsedačkovou lanovkou Flimsattelbahn s oranžovými „kapucemi“. Byla postavená v roce 1994, horní stanice je ve výšce 2754 m, dolní 2265 m, z čehož vyplývá, že pro změnu jedeme dolů! Tam přesedáme na další, tentokrát šestisedačkovou lanovku Alp Trider Sattelbahn. Ta byla postavená v roce 2000, dolní stanice je ve výšce 2275 m, horní 2504 m, jízda trvá asi čtyři minuty. Vystupujeme ve výšce 2494 m a před nástupem do poslední – dvoupatrové kabinové lanovky – nás pár nadšenců vybíhá na blízký vrcholek. Stojí na něm fungl nový dřevěný kříž, kovové číslice oznamují letopočet 2022:

Lanovka Twinliner Samnaun byla postavena v roce 1995 jako první kyvadlová lanovka s dvoupatrovými kabinami na světě. Dosud patří bezesporu mezi nejslavnější švýcarské lanovky. Cílem její výstavby bylo především navýšení přepravní kapacity, protože původní kyvadlová lanovka z roku 1978 již se svou přepravní kapacitou 380 osob za hodinu nepostačovala. Díky paralelní dvoupatrové lanovce s hodinovou kapacitou 1600 osob se tak podařilo dosáhnout požadované součtové přepravní kapacity téměř 2000 osob/hod. V době uvedení do provozu šlo současně o dráhu s největšími kabinami na světě (kapacita 180 osob). Dodavatelem technologie byla švýcarská firma Garaventa a celá stavba zabrala osm měsíců. 

Snímek jsem si vypůjčil z www.snow.cz, foto Radim Polcer

Srdcem lanovky je pohon o úctyhodném výkonu 1 730 kW, respekt budí i celková hmotnost čtyř nosných lan, která činí 223 tun. Každá z dvoupatrových kabin váží 27 tun, jejich aerodynamický tvar lépe odolává větru. Na rozdíl od stejně velké klasické kabiny je dvoupatrová kabina navíc kratší a díky zkosenému hornímu poschodí se mohl zkrátit i závěs kabiny, aniž by se tím zvýšilo riziko kolize kabiny s lany při mimořádné situaci, kterou může být např. silné vykývnutí při nouzovém brzdění na nosném laně.

Sjíždíme tedy do švýcarského městečka Samnaun (1844 m), které je osvobozeno od cla – především z důvodu neexistence přímé přístupové cesty přes švýcarské území. Zkrátka do Samnaunu se po silnici dostanou i Švýcaři jedině z Rakouska! Žije zde asi 800 obyvatel.

Procházíme městečkem až na jeho samotný konec, kde usedáme na terase restaurace Smuggler Alm (Pašerácká usedlost) a objednáváme si pivko:

Vracíme se k lanovce, kvůli kešce jdeme poslední úsek cesty lesem, ale úspěšní v hledání nejsme.

Reputaci jsme si spravili až při přestupu u lanovek...

... a pak v Ischglu, kde jsme „ulovili“ dvě magnetické kešky velikosti mikro.

Po příjezdu autobusem do Kapplu vystupujeme nikoli v centru, ale už u dolní stanice lanovky, protože máme v úmyslu podívat se k vodopádu a kapli ve svahu nad městečkem. U starého dřevěného mostu přes říčku Trisanna...

... odbočujeme doprava a stoupáme lesní cestou. Začíná pršet, a tak si oblékáme pláštěnky a doufáme, že jde jen o krátkou přeháňku. Přestává, když přicházíme k vodopádu...

... a u Rotwegkapelle už fotíme bez strachu, že by nám kapky ulpěly na objektivu: 

Autobusem se necháváme vyvézt do centra Kapplu a z balkonu se pak díváme, kde jsme před půlhodinou byli:

Následuje článek Silvretta a Verwallské Alpy (IV)