Ke Skalnímu sanktuáriu Božího milosrdenství na hoře Butkov – nejmladšímu poutnímu místu na Slovensku
V 6.42 hod. odjíždíme vlakem do Ilavy. Od roku 1997 je okresním městem, v němž žije na 5 500 obyvatel. Je známé věznicí, která původně byla gotickým hradem, jenž sloužil k ochraně brodu přes Váh. V roce 1855 hrad odkoupil stát a o rok později jej přebudoval na věznici. Pro mě, jako rodáka z Vysočiny, je zajímavostí útěk Cyrila Musila, významného odbojáře a reprezentanta v běhu na lyžích, který se mu podařil 26. listopadu 1950. Více se o Cyrilu Musilovi (1907–1977) můžete dočíst na tomto blogu zde. Ilavu opouštíme po žluté turistické značce. Odbočku na vrch Sokol (651 m) míjíme bez povšimnutí, byť uznáváme, že rozhled může být pěkný. Na rozcestí Háj přecházíme na zelenou turistickou značku, která nás přivádí do Malého Košeckého Podhradia. Hostinec Pod Orechom má vyvěšenou reklamu na humpolecké pivo Bernard, nicméně v tuto dopolední dobu je samozřejmě zavřeno.
Po mírném klesání zákonitě přichází stoupání. Na rozdíl od Sokolu ale odbočku ke zřícenině hradu Košeca neignorujeme. Zřícenina se nachází na návrší nad obcí v nadmořské výšce 454 metrů:
I když je možné, že hrad stál již v roce 1272, první písemná zmínka pochází až z roku 1312. Po dlouhý čas byl centrem košeckého panství. Od roku 1397 patřil Mikulášovi ze Stibořic, v 15. století se majitelem hradu stal rod Lieskovských, nazývaný též Kasai, tedy Košecký. Postaral se o rozvoj okolních majetků i hradu, ale když se otevřeně přidal k husitům, za zradu mu Matyáš Korvín hrad i s panstvím roku 1462 odňal. Novým majitelem se stal Blažej Maďar a rod Košeckých s husity se potom téměř tři desetiletí o hrad bili a střídavě se stávali jeho pány. V 16. století hrad získal Pavol Petróczy, jehož potomkům patřil až do 16. listopadu 1670, kdy hrad dobylo a vojensky obsadilo vojsko, které vedl císařský polní maršál Pavol I. Eszterházy. V průběhu dalšího roku císařské vojsko hrad zdemolovalo, vojáci podminovali a do povětří vyhodili bašty a zdi a značně poškodili základy hradu, který se proměnil ve zříceninu. Dnes toho zde k vidění moc není, zato rozhled je famózní:
Stejnou cestou se z odbočky vracíme na zelenou značku, procházíme Košeckým Podhradím a pokračujeme až do sedla Mraznica (556 m). Přecházíme na žlutou turistickou značku a z bujnosti si přidáváme výstup na vrch Bukovina (562 m). Patník ani vrcholová tyč na něm není, navíc jsme trochu sešli z vytýčeného směru, takže se musíme trochu vrátit, abychom znovu natrefili na žlutou značku. Kdybychom tušili, že by bývalo lepší jít ke stavení, u něhož vlaje slovenská vlajka, jistě bychom to udělali, místo abychom se trmáceli po louce a odhadovali správný směr. Poté, co objevujeme poněkud zašlou žlutou značku na mysliveckém posedu, jsme už klidnější. Na křižovatce Kameňolom (368 m) odbočujeme doprava k samotě a úzkou asfaltovou silničkou se dostáváme k parkovišti s několika auty. Dál už musí i jejich majitelé pěšky: Cesta je široká, ale znatelně příkřejší, několika zatáčkami stoupá k prvnímu sakrálnímu dílu, které od soboty 12. září 2020 vítá poutníky přicházející na křížovou cestu do Skalního sanktuária. Je jím téměř 7,5 m vysoký Detvianský kříž, který z mimořádně tvrdého dubového dřeva vyrobil mistr řezbář Jozef Krnáč z Detvy v duchu řezbářských tradic regionu pod Poľanou. Je výrazně barevný a plný křesťanské a rostlinné symboliky: Na velkém kameni umístěném před ním jsou vytesána slova: „Než přijdu jako spravedlivý soudce, nejprve přicházím jako král milosrdenství.“ Do duchovního prostoru se vstupuje asi o 150 metrů dál monumentální Bránou rodiny, která stojí na začátku křížové cesty a je výsledkem práce kamenických mistrů z Oravy a kovářů z Veľkého Šariše.
Její součástí je sousoší Svaté rodiny, jakož i další dva ochránci – sv. Michal archanděl a sv. Anton. Na levém pilíři je brána doplněna větším kovovým relikviářem, v němž je jako relikvie umístěn kámen z jeskyně v Garganu, kde se sv. Michal vícekrát zjevil, a kam putovalo i několik papežů. Autorem sakrálních kamenných děl je sochař Jan Gejdoš z Martina, jenž se osobně zúčastnil posvěcení brány žilinským diecézním biskupem Mons. Tomášem Galisem, které se konalo v sobotu 22. srpna 2020, na svátek Panny Marie Královny. Při odchodu mohou poutníci použít zvon Všech svatých, pod nímž je text vyzývající ke konání skutků v dalším životě: „Žijte tak, jako by každý den byl váš poslední.“
Výstavba monumentální kamenné křížové cesty trvala půl druhého roku, přičemž byly přemístěny a upraveny stovky tun zeminy a kamene. Její délka je 900 metrů. Každé její zastavení je jakousi malou kaplí pod širým nebem, jejíž půlkruhové stěny jsou vyloženy kamenem: Na kamenných deskách vlevo jsou vyryta čísla jednotlivých zastavení a na druhé straně slova Ježíše z Deníčku sv. sestry Faustiny. V centru se nacházejí bronzové medailony reliéfu scény, která se vztahuje k danému zastavení. Reliéfy vytvořil medailér Štěpán Novotný z Mincovny v Kremnici. Jednotlivá zastavení spojuje kamenná zeď, která zároveň chrání cestu před sesuvy půdy. Křížovou cestu požehnal v sobotu 17. září 2016 již zmíněný žilinský diecézní biskup za účasti desítek kněží, značného počtu řeholnic a řeholníků a více než tisíce poutníků ze Slovenska, Česka a Polska. Patnácté zastavení křížové cesty tvoří bronzová socha Zmrtvýchvstalého Krista, dílo sochaře Petera Mészároše ze Slovenského Grobu. Sochu požehnal 12. září 2020 ladecký farář Mons. Josef Petráš. Obrovský kámen, na kterém je socha umístěna, evokuje tajemství odvaleného kamene z Ježíšova hrobu.
Následuje osm metrů vysoká kamenná Zvonice sv. Jana Pavla II., slavnostně požehnaná v sobotu 23. května 2020 opět žilinským diecézním biskupem. Tehdy měly být svědky této akce tisíce účastníků celoslovenské poutě ke 100. výročí narození svatého papeže Jana Pavla II., ale kvůli hrozbě koronavirové pandemie byla pouť zrušena a bohoslužba byla přizpůsobena aktuálním hygienickým a bezpečnostním opatřením. Není náhoda, že zvonice k úctě sv. Jana Pavla II. byla postavena právě na této hoře, ze které se 130 let těží kámen, neboť Karel Wojtyla (1920–2005), jak zní jeho rodné jméno, jako mladý muž téměř čtyři roky pracoval v kamenolomu. Výstavba zvonice trvala sedm měsíců, zvon vážící 280 kg ulili zvonaři ze Žarnovice, dva Michalové Trvalcovi – otec a syn. Centrem Skalního sanktuária je socha Panny Marie. Šestimetrová socha vážící asi 22 tun stojí na tři metry vysokém podstavci. Na něm je znázorněn růženec a text: „Jsem nejen Královnou nebe, ale i Matkou milosrdenství a tvou matkou.“
Od června do prosince 2017 pracoval akademický sochař Vladimír Višvádera se svými zaměstnanci ze společnosti Villard Bratislava na modelu této sochy, podle něhož byl pak vyhotoven jeho negativ. Šest jednometrových částí formy bylo naplněno ověřenou trvanlivou kamennou hmotou vytvořenou na bázi cementu a mletých vápenců. Vyzrálá hmota, která je autorským tajemstvím sochaře, je kompaktní a kamenicky opracovatelná. V dubnu 2018 byla socha osazena na připravený podstavec a lazurou barevně sjednocena. Socha vyniká precizním provedením detailů – zejména pokud jde o zobrazení obličeje a rukou. Propracovaný je také plášť, který navzdory tomu, že váží stovky kilogramů, připomíná lehkost drapérie. 19. května 2018, během tradiční pouti, byla socha za účasti více než šesti tisíc poutníků ze Slovenska, Polska, Čech a Rakouska požehnána. Ve zdi vlevo od sochy jsou osazeny tři kamenné desky – na střední je kopie obrazu Milosrdného Ježíše z kostela Božího milosrdenství postaveného v letech 2014–2016 v nedaleké obci Ladce. Originál je dílem polského malíře Janusze Antosze, kopie byla vytvořena technologií nanotisku na sklo. Po obou stranách obrazu jsou na samostatných kamenných deskách modlitby. Vpravo od sochy jsou ve zdi kapličky pěti světců – sv. Šimona Stocka, sv. Filomény, sv. Ludvíka Maria Grignion De Montfort, sv. Rity a sv. Dominika Guzmána.
V nadmořské výšce 584 m stojí monumentální kříž, který spolu se skálou, v níž je ukotven, měří 12 metrů:
V srdci kříže jsou umístěny vzácné relikvie dřeva Svatého kříže. Ze strany do údolí Pováží je v otvoru do skály (relikviáři) umístěn kamínek, který se uvolnil při poslední renovaci otvoru, ve kterém stál na Golgotě Kristův kříž. Tento kamínek z baziliky Božího hrobu v Jeruzalémě je darem od arcidiecéze v Košicích. Slavnostní požehnání kříže a slavení mše svaté za účasti 10 kněží a asi 150 věřících se konalo dne 14. září 2013, tedy na svátek povýšení Svatého kříže. V roce 2014 přibyl ke kříži památník sv. Jana Pavla II. a o rok později památník sv. Faustiny. V obou jsou umístěny obrazy jmenovaných vytvořené technologií nanotisku na sklo, která je odolná vůči povětrnostním podmínkám.
V sousedství stojící kapli Božího milosrdenství, která svým tvarem připomíná malou skalní jeskyni, projektoval architekt Milan Opálka z Terchové. Základní kámen pocházející z hrobu sv. sestry Faustiny věnovala ho Kongregace sester Matky Božího milosrdenství. Také tuto kapli slavnostně požehnal žilinský diecézní biskup, a to v sobotu 21. května 2016. Pár kroků od kaple se nachází bronzové sousoší sv. Josefa s malým Ježíšem, jehož autorem je akademický sochař Peter Sojka. Přibylo sem v sobotu 22. května 2021, kdy je požehnal žilinský diecézní biskup. Nezmínil jsem, že ve 14 hod., tedy krátce po našem příchodu do areálu, začíná pršet. Přeháňka trvá asi hodinu a bez problému ji přečkáváme pod střechou. Křížovou cestou se vracíme až na rozcestí Kameňolom a po žluté turistické značce míříme na vlak do obce Ladce. Cestou se krátce zastavujeme u památníku sv. Barbory: Památník vybudovaný v roce 2019 tvoří velký kamenný kvádr z butkovského lomu a vede k němu chodníček s ohradními kamennými zídkami. Dne 4. prosince jej požehnal ladecký farář Mons. Jozef Petráš u příležitosti 130. výročí těžby vápence v lomu Butkov. V čelní stěně památníku je ve výklenku za kovanou mříží soška sv. Barbory. Pod ní je další malý výklenek, ve kterém je za sklem ve vyzdobeném malém kameni z Butkova vložena reliktvie sv. Barbory. * * *
Svatá Barbora je patronkou horníků, dělostřelců a dalších rizikových povolání, ochránkyní při morových epidemiích a je také uctívána jako pomocnice v nouzi. Podle legendy se narodila kolem roku 273 v Nikomédii (dnešním Turecku) v rodině pohanského kupce Dioskura, který byl nepřítelem křesťanství. Když ji otec začal nutit, aby se provdala, Barbora mu oznámila, že přijala křest a zároveň se zaslíbila Kristu a učinila slib ustavičného panenství. Po dlouhém mučení ji otec ve velké zuřivosti vlastníma rukama sťal hlavu mečem a Barbora zemřela jako panna mučednickou smrtí. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk a na místě krutého otce zabil.
* * *
Kolem rozlehlého areálu a. s. Povážské cementárny přicházíme na okraj obce Ladce, a protože do odjezdu vlaku v 17.18 hod. máme ještě trochu času, zastavujeme se nedaleko nádraží na pivko v hospůdce, kde již sedí několik toulkařů.
Žádné komentáře:
Okomentovat