Co jsem také přečetl__________Dracula

Klasické dílo literárního vampyrismu a první zpracování upírské legendy do románové podoby z roku 1897. Legendární kniha, která definovala jeden celý žánr, ze kterého čerpají spisovatelé a scenáristi dodnes

Autor umístil děj příběhu do kulis Anglie devatenáctého století. Román je rozdělen na dvě části, začíná deníkovými zápisky Jonathana Harkera, anglického právníka, který odjíždí do Transylvánie za hrabětem Drákulou, aby s ním projednal koupi několika domů v Londýně. Ovšem po několika dnech zjistí, že s hrabětem není něco v pořádku. Drákula je velmi podivný, obléká se jen do černého, neodráží se v zrcadle a spí v rakvi na betoně.

Transylvánský vstup je mistrovské dilo, ale další děj ve formě deníkových záznamů a dopisů se mi už tolik nezamlouval, čekal jsem to trošku jinak. Drákula se ze svého tajemného sídla v Transylvánii vydává do Londýna, kde se proti němu postaví skupinka neohrožených, vedená lékařem Van Helsingem a začíná boj. Napínavý a čtivý román, který ani řadu let od jeho vydání nějak zvlášť neztratil na atraktivitě. V závěru knihy je poznámka: Přeložil a upravil Jozef Kot. A k tomu „vysvětlivka“: „... nie vždy sa autor vyhol dobovým manieram. Miestami svoje rozprávanie zaťažil nepríjemným nánosom sentimentality a banalit, miestami v ňom neúnosne prevažuje sklon didaktizovať a naivne filozofovať. Preto prekladatel musel (sic!) siahnúť k niektorým nevyhnutným (sic!) úpravám a stlmiť – i keď nie celkom vylúčiť – momenty, které by pri dnešnom čítaní tohoto románu mohli pôsobiť rušivo.“

Mezi recenzemi čtenářů jsem objevil jednu, která mě zaujala, neboť se týkala vydání z roku 1990, které jsem právě dočetl:

„S legendárnym Stokerovým románom som sa prvý raz stretol v puberte. Žiaľ, v súvislosti so slovenským vydaním od Tatranu z roku 1990, ktoré bolo reedíciou z roku 1969 (takisto Tatran). Prečo „žiaľ“? Jednalo sa totiž o vražedne scenzurovanú verziu. 

Slovenský prekladateľ/vydavateľ si vtedy totiž povedal,, že táto pasáž sa mu nepáči, tamtá mu pripadá nudná, ďalšia zas príliš sentimentálna, banálna, či nevhodne popisná... a tak to vymazal! Téměř neuvěřitelné – vzal knihu cizího autora a vyřadil z ní všechno, co se JEMU osobně nelíbilo. Len pre poriadok dodám, že cenzurovaná verzia je o desiatky (!) strán kratšia. Nečudo, že sa mi nikdy nepáčila. Stratil som akúkoľvek chuť a motiváciu vrátiť sa do ponurého sveta grófa Draculu. Situácia sa zmenila v roku 2022, kedy som si prečítal prequel Dracul od Stokerovho praprasynovca... a bol som uchvátený. Skvelá kniha. Tak som si povedal, že je načase skúsiť to ešte raz s originálom. Zadovážil som si kvalitné slovenské vydanie od Európy z roku 2003. Nejenže disponuje neskrátenou Stokerovou verzí, ale též šťavnatými dodatky Petra Uličného, ediční poznámkou venujúcej sa o.i. aj práve kontroverzným cenzurovaným vydaniam, ďalej tu nájdete vysvetlivky, dobovú recenziu a dokonca poviedku Draculov hosť, ktorú Bram Stoker pôvodne plánoval použiť ako prológ Draculu, ale napokon z toho nič nebolo a poviedku pustila do obehu až jeho vdova. Dracula je v necenzurovanej, klasickej verzii parádna hororová jazda (ehm, let nočnou oblohou). Týmto sa mu hlboko ospravedlňujem za to, že som mu krivdil, aj keď to tak úplne nebola moja vina. Román má stovky strán, ale je svižný nielen vďaka tomu, že neustále strieda postavy, ale tiež štýly. Denník, zápisník, listová korešpondencia, zápisníky kapitána lode. Je toho tak veľa, až sa natíska otázka, kedy postavy vôbec stíhajú bojovať proti Draculovi, keď neustále niečo vypisujú. Kapitánov denník každopádne patrí (spolu s mrazivým transylvánskym začiatkom) k vrcholom knihy. 

V románe ma každopádne rušilo zopár vecí: nelogické správanie postáv (matka vyhodí cesnak), patetickosť (Van Helsing emotívny zdĺhavý preslov uprednostní pred okamžitým skontrolovaním pacientky), medicínske hlúposti poplatné dobe svojho vzniku (všetci chlapi v okolí Lucy mali rovnakú krvnú skupinu, alebo to do nej prali hlava-nehlava?), v mužských postavách (s výnimkou radikálneho Van Helsinga) je ťažké (a asi aj zbytočné) orientovať sa (proste sú to „nejakí chlapi“). Áno, trochu ma to nudilo, čo bolo dané tým, že som videl množstvo filmových adaptácií. Najmä v druhej polovici už to na mňa pôsobilo zdĺhavo a nekonečne. Rozpaky vo mne vyvolali i veľmi emotívne postavy, ktoré neustále plačú, zviera im srdcia, rozprávajú v patetických temer už až veršoch a dávajú sľuby na život a na smrť. Inak klasika a absolútna povinnosť pre každého hororového fanúšika. Len preboha fakt nečítajte tie hnusné cenzurované vydania.“

*  *  *

Abraham „Bram“ Stoker (1847–1912) – irský spisovatel a divadelní kritik, svým nejznámějším románem Dracula na dlouhou dobu ovlivnil příběhy o upírech a dal vzniknout mnoha filmových adaptacím. Téma románu není zcela fiktivní, postava Drákuly totiž vychází z reálného, historicky doloženého knížete Vlada III. (1431–1476), který si kvůli zálibě v popravách narážením na kůl vysloužil přezdívku Ţepes (čti Cepeš = rumunsky Napichovač). Transylvánii Stoker nikdy osobně nenavštívil.