Rozplývám
se nad letitými výtisky knihařsky pečlivě svázanými, proč to nepřiznat? V čísle
7-8/1924 je krásný článek Jindřicha Hromase Od Sázavy k Boskovicím. Cituji jen
část týkající se našeho nejbližšího okolí.
„Již u oblíbeného letoviska Sázavy-Bud jak krásné zahájení túry u ponurých a tak velebných trosek chrámu z dávných slavných dob Prokopových! Všechny ty vábné partie dále proti toku, u Rataj, Šternberka, Kácova, jsou známy; obraz zámku šternberského s hvězdou v čele s výšky v řece se shlížejícího nevymizí z mysli. Ale třeba se vrátit dále, k zasněným místům vtoku milé Želivky, pod příkré stěny nad řekou u Zruče, kde místy bohatá červenofialová lesní vřesoviska barví protější břehy, a kde nové vodní partie, nové vůně luk a lesin, nové zátočiny poutníka vítají. Dnes již jistě čeští milovníci samorostlé přírody sem jdou mysl potěšit.
„Již u oblíbeného letoviska Sázavy-Bud jak krásné zahájení túry u ponurých a tak velebných trosek chrámu z dávných slavných dob Prokopových! Všechny ty vábné partie dále proti toku, u Rataj, Šternberka, Kácova, jsou známy; obraz zámku šternberského s hvězdou v čele s výšky v řece se shlížejícího nevymizí z mysli. Ale třeba se vrátit dále, k zasněným místům vtoku milé Želivky, pod příkré stěny nad řekou u Zruče, kde místy bohatá červenofialová lesní vřesoviska barví protější břehy, a kde nové vodní partie, nové vůně luk a lesin, nové zátočiny poutníka vítají. Dnes již jistě čeští milovníci samorostlé přírody sem jdou mysl potěšit.
Leč
znáte Sázavu tam, kde prožívá ještě své bouřlivé mládí? Vydejte se od
Ledečského zámku proti toku k místům zvaným „Stvořidla“. Tam ubírajíce se podél
čeřících se mělkých proudů Sázavy dospějete k divočině velikých balvanů do
průzračné vody v dávných obřích hrách přírody svalených; to snad v oněch dobách
tvořila se dnešní hora nad místy těmi zdvihající – Melechov. Tam opojně silná
vůně kořenná naplňuje v létě vzduch, studená voda tam šumí mezi sluncem
rozpálenými plochami balvanů, tam množství velikých červených malin a jahod
štědře sytí odpočívajícího poutníka. Údolí toto otevře se teprve poblíže
Světlé, u malého pensionátu „Závisť“ zvaného.
Ve
Světlé navštívíme nízký zámek s parkem, ovzduší osmnáctého století. (As dvě
hodiny cesty od Světlé k jihu leží velkolepá známá zřícenina hradu Lipnice.) A
pojedeme do Německého Brodu podívati se na Havlíčkův dům, zajedeme si do
malých, idylických, na lesním vrchu stojících lázniček Sv. Anny.“
A
tak dál... Skvostná čeština, co říkáte? Přestat číst vyžaduje pořádnou dávku
sebeovládání. Mimochodem, pátráte v paměti, kde je onen zmíněný penzion Závisť?
Není divu, ten už dnes znají jen sběratelé starých pohlednic. Stál ve Smrčné na
levém břehu Sázavy tam, kde byl později domov důchodců, dnes opuštěný.
Žádné komentáře:
Okomentovat