Zimní Prahou

16. ročník turistického pochodu okrajem hlavního města, který pořádají KČT Kobylisy společně s KČT Praha a Městskou částí Praha 8.

Protože start pochodu je až v 9.30 hod. a máme tedy více než hodinu času, jdeme se projít po Praze. Poprvé se zastavujeme na Masarykově nádraží u Památníku obětem druhé světové války. Půlkruhový výklenek nese v horní části nápis Na paměť padlých hrdinů, kteří – plníce odkaz velkých synů národa nezradili, bojovali a život položili za demokratickou a svobodnou Československou republiku. 

Pod nápisem Padlí civilisté a skauti ze Zpravodajské brigády je ve třech sloupcích 56 jmen, dalších 40 jmen je ve dvou sloupcích pod nápisem Padlí zaměstnanci. Mezi padlými civilisty jsou i dva Světeláci, Josef Pražma a Jiří Raur (*1925), oba zaměstnanci brusírny skla v Karlově. 8. května 1945 byli při čekání na vlak do Světlé společně s jinými cestujícími a zaměstnanci drah odvedeni německými vojáky k výtopně, kde byli zastřeleni. Bylo jim dvacet let...

Pokračujeme k Obecnímu domu a Prašné bráně, za níž má butik světelská rodačka (a moje spolužačka), světoznámá módní návrhářka Blanka Matragi.

Přes Ungelt a Staroměstské náměstí jdeme na Můstek a přes Václavské náměstí k Národnímu muzeu, od něhož odjíždíme metrem do Kobylis.

Start pochodu je na Kobyliském náměstí, kde po zaplacení startovného dostáváme popis trasy a vydáváme se na cestu. Hned za rohem stojí kostel sv. Terezie Ježíškovy. Původní kaple svaté Terezie byla postavena jako provizorium. Byla plánována stavba velkého kostela, ale žádný ze čtyř návrhů se z válečných a politických důvodů nerealizoval. Teprve po pádu komunismu a navrácení objektu salesiánům byla kaple přestavěna v moderní kostel, posvěcený kardinálem Miloslavem Vlkem v roce 2000. O rok později byly na věži instalovány zvony Maria Pomocnice křesťanů, sv. Jan Bosco a sv. Terezička a zvonkohra se čtrnácti zvonky, druhá v Praze.

Kličkujeme okrajem Prahy, procházíme Čimickým hájem a dostáváme se do části Dolní Chabry. Na Bíleneckém náměstí se zastavujeme u románského jednolodního kostela sv. Jana Křtitele s půlkruhovou apsidou a dřevěnou zvonicí stojící opodál.

Po modré turistické značce pokračujeme přes pole a mírným úvozem do Zdib. Jde vlastně o loňskou trasu (podrobnosti naleznete zde), pouze ji absolvujeme v protisměru. Žlutá značka nás vede podchodem pod výpadovkou na úzkou asfaltku, kolem obří skládky do Ďáblic. Po krátké zastávce a načerpání sil v restauraci Květnová pokračujeme k ďáblické hvězdárně. Ze skály se rozhlížíme do kraje a pokračujeme po zelené značce kolem jezírka a vrcholu Ládví, který je zařazen do projektu Vystup na svůj vrchol. Kolem Kobyliské vozovny míříme do Mašínovy ulice, kde je v restauraci U Blekotů cíl pochodu. Dostáváme diplom za absolvování pochodu, potvrzení trasy IVV a šlapeme ke stanici metra na Kobyliském náměstí.

Vystupujeme na Smíchově ve stanici Anděl. Na křižovatce, přímo nad stanicí, stojí administrativní komplex z let 1999–2000 Zlatý Anděl, postavený podle návrhu světoznámého francouzského architekta Jeana Nouvela. Desetipatrový komplex se skleněným pláštěm má nepravidelné oblé tvary s vystupujícím nárožím a zezadu ustupujícími patry. Plášť je z vícevrstvého pokoveného skla, na němž je originální technikou z téměř 150 milionů drobných bodů z průsvitné fólie vytvořena na rohu velká postava anděla. Po celé ploše je nepravidelně rozmístěna řada zlomků textů z děl autorů, kteří v Praze psali: Franz Kafka, Gustav Meyrink, Jiří Orten, Guillaume Apollinaire, Rainer Maria Rilke a další. Díky této technologii se vzhled budovy výrazně mění podle osvětlení a také anděl je někdy zřetelný více a jindy méně. Komplex byl postaven na místě rohového domu z 19. století, v němž byla lékárna U zlatého anděla s pozlacenou sochou anděla nad vchodem. Dům byl zbořen v roce 1980 při stavbě stanice metra, pojmenované tehdy v rámci prosovětského vlezdoprdelismu Moskevská.

Opodál stojí Smíchovská synagoga postavená v monumentalistickém stylu. Od roku 1941 v ní nacisté skladovali zabavený židovský majetek, za komunistického režimu sloužila jako skladiště nedalekému ČKD. V roce 1986 byla určena k demolici, ale památkářům se ji podařilo zachránit. V roce 2004 byla zrekonstruována a přestavěn na archiv Židovského muzea.

Šikmo naproti je obchodní centrum Anděl City a v jeho podzemních prostorách náš dnešní cíl – Království železnic. Tak se nazývá mimořádný a prestižní projekt výstavby největšího modelového kolejiště nejen v ČR, ale i v celé střední a východní Evropě.

První tři modelová kolejiště jsou umístěna na galerii v 1. podzemním podlaží, zabírají celkem 115 m² a byla zkušební verzí celého projektu. V provozu jsou od otevření expozice 1. července 2009. První dvě nepředstavují konkrétní krajinu, jde o fantazii modelářů. Třetí kolejiště je obrazem malého města a jeho okolí v 80. letech 20. století, tedy v době, kdy u nás byla stále u moci KSČ. Modeláři se pokusili tuto dobu a její nešvary shrnout do stálé výstavy Naše malá minulost, která se zabývá otázkou, zda je naše minulost méně hloupá, když ji zmenšíme v poměru 1:87. Můžeme vidět zimní cvičení vojsk Varšavské smlouvy, veksláka za rohem u Tuzexu, tradiční čtvrteční frontu před knihkupectvím, zeď statku „poničenou“ nápisem Nechte zpívat Mišíka a mnoho dalších překvapení...

Detail kruhové točny  (foto z internetu)

Ve 2. podzemním patře vzniká postupně po jednotlivých krajích kolejiště představující Českou republiku s jejími hlavními dominantami. Jedná se o model v měřítku 1:87, tedy H0, který bude mít celkovou rozlohu 1008 m². Modelové zpracování není kopií skutečnosti, v každém kraji se model orientuje především na důležité železniční tratě, které doplňují o technické či historické dominanty kraje, jeho charakteristická krajina a průmysl. Modelové zpracování Ústeckého, Karlovarského a Plzeňského kraje trvalo devět měsíců a modeláři při něm použili mimo jiné 495 metrů kolejí, 185 metrů silnic, 4900 stromečků, 907 kusů pouličních, parkových a nádražních lamp, 350 typizovaných modelových stavebnic, 12 velkých modelů technických a historických dominant vytvořených na zakázku, 350 osobních a 264 nákladních automobilů a více než 5 000 figurek, které představují situace z reálného života. Například z dominant Plzeňského kraje je zde k vidění rotunda sv. Petra a Pavla, zřícenina hradu Radyně, vodní hrad Švihov, zřícenina hradu Rabí, nebo vyhlídková věž s restaurací Svatobor.

Následovalo modelové zpracování Středočeského kraje a Prahy, při němž přibylo 197 m² nových kolejišť, na kterých se prohání celkem 21 vlakových souprav. Stejně jako v kraji Plzeňském, i v Praze jezdí tramvaje a novinkou je zpracování stanice metra Nádraží Holešovice s pojízdnou soupravou. Ve Středočeském kraji vidíme mladoboleslavskou automobilku Škoda a kolínskou TPCA, hrady Karlštejn, Křivoklát a Kokořín, Vranovskou a Štěchovickou přehradu, brdské lesy, ale třeba i horu Blaník nebo muzeum vojenské techniky v Lešanech. Nad Prahou se vypíná Žižkovská televizní věž a o pár metrů dál Pražský hrad. 

Centrem je přirozeně Hlavní nádraží, z něhož vlaky jedou do Kolína, do Děčína a Ústí nad Labem i do Plzně. Funkční je tramvajový provoz v oblasti Smíchova a automobilový provoz na dálnicích D1 a D5, ze kterých najíždějí autobusy na Florenc. Modely nejenže jezdí, svítí a otevírají se, ale také reagují na střídání denního a nočního cyklu a některé jsou uzpůsobené tak, že je mohou návštěvníci sami ovládat! Miniaturní kamery zprostředkovávají aktuální pohledy z lokomotiv modelů projíždějící kolem nejrůznějších dominant ČR jako je například: Ještěd, Karlštejn, Pražský hrad apod.

Aby toho nebylo málo, je v Království železnic k vidění ještě několik doplňujících výstav naučných i zábavných, například prezentace populární Mašinky Tomáš, či expozice současné produkce LEGO.

Vstupenka do Království opravňuje také ke vstupu do expozice Model Prahy, která je situována hned vedle vstupních turniketů. Unikátní ručně malovaný model staré Prahy ji představuje tak, jak vypadala ve 30. letech 19. století. Celkem 3220 domů, 20 kostelů, 9 synagog a 5 věží pražského historického jádra z papíru vyráběl Rudolf Šíp podle Langweilova modelu 12 let, od roku 1965 až do své smrti. Po 30 let byl tento unikát ukryt před zraky veřejnosti po různých skladištích a sklepech.

Další atrakcí je jedinečný model Prahy v měřítku 1:1 000, prezentovaný ve spolupráci s Útvarem rozvoje hlavního města Prahy.  V roce 1975 padlo rozhodnutí zhotovit model Prahy v měřítku 1:500, který by obsáhl celé její území a dokumentoval vývoj a změny v důsledku nové výstavby a přestavby. Brzy se však ukázalo, že takový model bude příliš velký, a tak v roce 1980 byla zahájena Ing. arch. Vlastimilem Slívou a Jiřím Strakou práce na modelu v měřítku 1:1 000. Rozsah modelu pokrývá kromě historického jádra i podstatnou část zastavěného území města a jeho dnešní rozměr je úctyhodných 11 × 10,5 m, které představují 11 812 hektarů ve skutečnosti. 

Objekty jsou z plexiskla, neboť tento materiál dovoluje vypracování detailů a finálně nastříkány jemnou vrstvou bílé barvy  Model vznikal průběžně po dobu 20 let a jeho stavba byla ukončena v roce 2000.

Díky propojení modelu se čtyřmi dotykovými obrazovkami, pomocí kterých lze ovládat všesměrové kamery, je možné získat detailní pohled na některý ze 400 vybraných objektů, ke kterým se zároveň zobrazí podrobný popis objektu z databáze Pražské informační služby a fotografie skutečného stavu. Pomocí další obrazovky jsou řízeny projektory, které podle požadavků promítají na model, kudy vede metro, kde jsou přírodní parky, hlavní cyklostezky, významné stavby, muzea a další.

Oba poslední snímky jsou z internetu

Na závěr mohu říci, že ač nikdo z nás není kdovíjakým nadšencem železničních modelů, strávili jsme zde téměř půldruhé hodiny a kdyby nebyl čas k návratu domů, ještě bychom zůstali.