DP Krajem Šimona kouzelníka

Tentokrát pořadatelé z KČT, odboru Šlápoty přesunuli start a cíl z Hněvkovic do Kletečné

Nebylo to proto, že se slaví 100 let od vzniku republiky, či 130 let od založení KČT, ba ani z toho důvodu, že jde o 25. ročník tohoto pochodu, ale proto, že uplynulo 150 let od narození Františka Hamzy a v Kletečné se bude odhalovat jeho památník.

Po příjezdu zjišťujeme, že prezence, start a cíl jsou – na rozdíl od údajů v propozicích – v místní hospůdce, což vítáme, neboť si před odchodem můžeme dát obligátního turka. Na výběr máme trasy v délce 7, 14, 20, 35 a 50 kilometrů, cykloturisté si mohou zvolit trasy 15, 30 a 60 km. Po zelené turistické značce se vydáváme k Sedlické přehradě. Byla postavena v letech 1921–1927 za účelem akumulace vody k výrobě elektrické energie. ráz přehrady je gravitační, zděná z lomového kamene a je obložena žulovými kvádry. Její výška nad základnovou spárou je 20 m, celková délka 118 m a v půdorysu je zakřivena do oblouku o poloměru 180 metrů. Bezpečnostní přepad tvoří deset přelivových polí, voda je odebírána pro malou vodní elektrárnu Sedlice, jejíž vtokový objekt je na levém břehu a je zaústěn do štoly dlouhé 856 metrů. 

Zajímavostí je, ze Sedlická přehrada je napájena Jankovským potokem a Hejlovkou, ale říčka, která z přehrady vytéká se již jmenuje Želivka. To znamená, že pramen Želivky neexistuje!
Od rozcestníku na opačném konci hráze pokračuji dál po červené značce, která vede na okraj Sedlic. Míjím smírčí kámen...

...a klesáním se dostávám k elektrárně a poté k Malé přehradě. 

Malá přehrada, oficiálně vyrovnávací nádrž vodního díla Vřesník, byla postavena v letech 1925–1928 a slouží k částečnému vyrovnání průtoku pod vodní elektrárnou Sedlice. Hráz přehrady je zděná z lomového kamene a je obložena žulovými kvádry. Výška hráze nad dnem údolí je 9,5 m, celková délka je 78,7 m a v půdorysu je zakřivena do oblouku o poloměru 113,5 metru. Bezpečnostní přepad tvoří šest přelivových nehrazených polí, spád je od roku 1983 energeticky využíván v malé vodní elektrárně se třemi Kaplanovými turbínami.
Procházím Želivem a po zelené značce pokračuji směrem na Pelhřimov. Krátce se zastavuji u barokní kapličky sv. Haštala z roku 1728, v níž se nachází studánka. Traduje se, že její voda dokáže léčit oční neduhy. 

Interiér kaple je na kopuli zdobený vymalovaným naivistickým výjevem z legendy o třetím želivském opatu Haštalovi a o zázračném vytrysknutí pramene. 

Pokračuji na rozcestí Mokřiny, po žluté k rozcestníku Na Vyhlídce a dál po červené znovu na hráz Sedlické přehrady. Zde je možnost pokračovat do Kletečné po silnici nebo po zelené značce, kterou jsme šli ráno. Mít více času, zvolil bych druhou možnost, byť je o tři kilometry delší, ale lépe je šlapat lesem než po asfaltu. Chci však být u slavnostního odhalení, a tak chvátám po silnici. Je to jen dva kilometry a do cíle přicházím akorát s takovým předstihem, abych stačil převzít diplom, orazítkovat vše potřebné a pochutnat si na vyhlášeném bramboráku, který k tomuto pochodu již tradičně patří. V cíli vyhrává country kapela Kolibříci, jejíž členové pocházejí z Humpolce a okolí.

Počasí se opravdu vydařilo, modré nebe a sluníčko hřeje přiměřeně – zkrátka babí léto. Však také účast tomu odpovídá, celkem 287 turistů, z toho asi pětina na kolech. 

Ještě než začne slavnostní akt, jdu se podívat k budově školy na pamětní desku od Milana Knoblocha...

...a k nedaleko stojícímu smírčímu kameni.

Text na něm říká: „Léta Páně 1507 ten pátek před svatým Mikulášem zahynul tuto Jíra vnuk Hadravů ze Smrdova od lidí zrádných. Pán Bůh dejž mu milosti Boží.“

Ve 13:30 hod. se nad Hamzově mlýnem odehrává odhalení pamětní desky zdejšího rodáka MUDr. Františka Hamzy, zakladatele dětské protituberkulózní léčebny v Košumberku u Luže. 

Kromě množství turistů, kteří se stihli vrátit z tras se akce účastní: hejtman Kraje Vysočina Jiří Běhounek, místopředseda KČT Zdeněk Cabalka, členka ústředního výboru KČT Hana Slabáková, předseda oblastního výboru KČT Vysočina Jaroslav Šlechta a samozřejmě hlavní pořadatelka Marie Vincencová, místopředsedkyně oblastního výboru KČT Vysočina a předsedkyně KČT, odboru Šlápoty Hněvkovice u Humpolce, dále ředitel Hamzovy léčebny MUDr. Václav Volejník, CSc, ředitel příspěvkové organizace Vysočina Tourism Tomáš Čihák a z potomků Františka Hamzy jeho praneteř Ludmila Červená a prasynovec Jaroslav Hamza. Po krátkých projevech všech zmíněných odhalují Jiří Běhounek a Jaroslav Šlechta pamětní desku, k níž Jaroslav Hamza podotýká, že datum narození jeho prapředka na pamětní desce je na rozdíl od údajů na internetu správné!

A kdo že byl František Hamza?

Jde o jednoho z významných českých lékařů, spisovatelů a humanistů, zakladatele Hamzovy odborné léčebny pro dospělé a děti, díky které zahájil revoluci v boji proti tuberkulóze. 

Narodil se 7. března 1868 jako druhý syn mlynáře Hamzy. Již v době studií si vytyčil svůj životní cíl – postavit se tuberkulóze v její zákeřné formě dětské skrofulózy zvané krtice. Pro tyto účely si vyhlédl místo v Košumberku u Luže, kde v roce 1901 vybudoval první české léčebné sanatorium. Dnes nese název Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé a léčí především nemoci pohybového ústrojí. 
Do Kletečné se František Hamza po celý život rád vracel, krajina Zálesí poblíž řeky Želivky jej inspirovala při jeho spisovatelské činnosti. Román Šimon kouzelník (z roku 1920), jehož název byl inspirací pro pojmenování hněvkovického pochodu, pojednává o osudu vzdělaného želivského kněze, který z trestu za to, že měl dítě s milovanou ženou, byl přeložen do Německého Brodu, aby na školách vyučoval latině.

František Hamza zemřel na rakovinu v červnu roku 1930.