Venutovy veduty v Havlíčkově Brodě

Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě představuje uměleckou tvorbu duchovního, malíře a sběratele Jana Antonína Venuta

Pro letošní rok 2018 si havlíčkobrodská galerie zvolila jako jedno ze stěženích výstavních počinů téma „Jan Antonín Venuto a jeho dílo v kontextu české krajinomalby a veduty přelomu 18. a 19. století“. Velkolepý výstavní projekt v podobě výstavy, česko-německé publikace a putovní výstavy, připravený ve spolupráci s Rakouskou národní knihovnou (Österreichische Nationalbibliothek), byl slavnostně zahájen 8. září jako součást programu Národního zahájení Dnů evropského dědictví, které se konalo právě v Havlíčkově Brodě. Spolupráce s Rakouskou národní knihovnou, která ve svých sbírkách uchovává 399 akvarelových vedut, byla zahájena před dvěma lety. Venutova sbírka je součástí sbírky map a muzea glóbů této knihovny a nebyla dosud vědecky zpracována.
Výstavu tvoří soubor čtyřiceti vybraných originálních děl J. A. Venuta uchovávaných v Rakouské národní knihovně ve Vídni, doplněný o díla téhož autora ze sbírkových fondů paměťových institucí v České republice a o veduty Venutových vrstevníků, kteří se této malbě rovněž věnovali. Součástí výstavy je vydání publikace, v níž zájemci najdou informace nejen o samotném autorovi, ale kde jsou fotografie všech jeho 399 děl. Na její přípravě se rovněž podílela Rakouská národní knihovna.. 
Umělecká tvorba Jana Antonína Venuta je na území České republiky takto souborně představena úplně poprvé. Venuto, který ač nebyl školeným malířem, zanechal mimořádně přínosné dílo, mnohostranně využitelné v topografii a především památkové péči, kde se v řadě případů menších městeček jedná o nejstarší známá vyobrazení. Návštěvníkům výstavy se odkrývá sto pohledů na města, městečka, hrady, zámky a kláštery z přelomu 18. a 19. století tak, jak je ztvárnil tento malíř, případně jeho vrstevníci z řad amatérských i profesionálních malířů. Z Vysočiny jsou k vidění např. kresby Havlíčkova (Německého) Brodu, Pelhřimova, Polné, Světlé nad Sázavou, Ledče nad Sázavou, Golčova Jeníkova, Vilémova a dalších. Panská sídla našeho regionu jsou zastoupena kresbami hradů Lipnice nad Sázavou a Kámen, kláštery pak pohledem na premonstrátský klášter v Želivě. Každá malba je přesně datovaná k určitému dni, stejně tak Venutovy skici, které tu rovněž jsou k vidění.
„Veduty jsou pohledy, v nichž malíř ukazuje skutečnou podobu zachycené krajiny. Není však úplně přesný ve všech detailech. Nejvýznamnější stavby různým způsobem pootočí, aby je pozorovateli co nejlépe ukázal,“ říká kurátor výstavy Aleš Veselý, který nás komentovanou prohlídkou provází.

Popisek na vedutě Světlé uvádí: „Schloss und Stadtchen Swietla Czaslauer Kreises, aufgenommen von Felix Schubert 1782, nachgemalt von Joan Venuto 1813.“, což v překladu znamená: „Zámek a městečko Světlá Čáslavského kraje, zachycená Felixem Schubertem 1782, přemalovaná Janem Venutem 1813.“

Hrad Lipnice (1795)

Sázavský klášter (1822)

Jan Antonín Venuto (1746–1833) se narodil v Jevišovicích u Znojma, v letech 1763–1768 studoval v Olomouci, odkud odešel do Kroměříže. Zde byl 28. května 1768 vysvěcen na jáhna. V letech 1770–1772 odešel do Jimramova, kde pracoval jako kooperátor. Poté odešel do Hradce Králové, kde od roku 1770 působil jako farář Venutův přítel a podporovatel Jan Leopold Hay, budoucí královéhradecký biskup. Venuto zde roku 1785 přijal místo kanovníka při chrámu sv. Ducha. Na přelomu 18. a 19. století cestoval po českých zemích a vytvořil soubor pohledů na města a historická sídla. Zemřel v Hradci Králové ve vělu osmdesáti sedmi let a byl pohřben v Chrasti u Chrudimi. Obrazy získal darem císař František I. při své návštěvě Hradce Králové v roce 1824. Díla odvezl do Vídně a zpět do Čech se od té doby nikdy nevrátila. A nikdy také nebyla vystavována!