Krásné babí léto, letmý pohled do geocachingové mapy – a námět na odpolední vycházku je na světě!
Cílem jsou Staré Hutě, osada patřící k obci Kaliště. Do Hutí se odbočuje v Proseči, na jejímž okraji stojí zbytky gotické tvrze (podrobnosti o ní naleznete na tomto blogu zde). Při příjezdu do Hutí míjíme rybník Pařez, kolem něhož se na ploše 4,28 ha rozprostírá stejnojmenná přírodní rezervace s mokřadními rašelinnými společenstvy. Byla vyhlášena v roce 1985 a je jediným místem v České republice, kde se nalézá ohrožená třtina nachová.
Pod rybníkem stojí mlýn, který byl v provozu do roku 1951. Proslavil se setkáními některých členů Charty 77. Osada Staré Hutě byla založena v roce 1720 skelmistrem Kryštofem Hielepem, vyrábělo se zde duté sklo. V roce 1869 zde žilo 81 obyvatel, v současné době jsou Hutě obývány především v letních měsících. Nynějších obyvatel je devět, avšak stojí zde sedm domů a osmapadesát chat. Vpravo u cesty stojí mezi dvěma lípami křížek věnovaný rodinou Pečenkových:
Auto necháváme za osadou pod prastarou lípou...
... a vyrážíme po červené turistické značce, která vede z Humpolce přes Rejčkov na Rohuli. A tím směrem také míříme. Po pár stech metrech přicházíme ke smírčímu kameni. Žulová deska má na přední straně reliéf kříže s rozšiřujícími se rameny a hlavou na klínové noze. Pod břevnem je vpravo kopí, uprostřed bojová sekyra a nalevo meč. Na břevnu je vytesán letopočet 1491.
Nedaleko smírčího kamene je ukryta první keška z šestikusové série. Druhá keš je v blízkosti studánky, která se nachází vlevo od červeně značené cesty...
... a třetí u křížku před Rejčkovem. Zde se prudce obracíme doprava a přes louku přicházíme na hráz rybníka, který na mapě nemá jméno. V jeho blízkosti je čtvrtá keška, tentokrát trochu náročnější. Přes další louky vstupujeme do lesa a klesáme k potůčku, na němž je malý vodopád. Tady nalézáme pátou keš a z posbíraných indicií počítáme souřadnice finálky.
Nedaleko na okraji lesa stojí zajímavý dům. Původně se jednalo o Kotrčův mlýn, který koupil Vladimír Vejvoda z Prahy a tři roky rekonstrukčních prací zcela změnil jeho tvář.
Už v 50. letech minulého století se z vybavení mlýna nedochovalo téměř nic a voda z náhonu byla odvedena. Tehdejší národní výbor na čas udělal z mlýna ubytovnu a později dům sloužil jako víkendové bydlení. Majitel jej přizpůsobil svému vkusu, a tak připomínal víkendovou chatku. Kamenná kostra domu byla přikryta dřevěnými palubkami a břečťanem, zahradu „zdobily“ túje a další dřeviny.
Dnes má dům tři podlaží. V přízemí je velká kuchyň a jídelna a v patře obývací pokoj, jehož jednu stěnu tvoří velké prosklené šestimetrové okno s výhledem na nový rybník s průzračnou vodou, který majitel nechat vybudovat. Citlivě provedenou rekonstrukci ocenila porota soutěže Nový domov 2005 udělením první ceny.
Stoupáme do chatové osady a GPSka nás vede lesem k obětnímu kameni:
Samozřejmě, že to žádný obětní kámen není, jenom se mu tak říká. Skalní mísy na jeho povrchu jsou výsledkem mechanického, chemického a biochemického zvětrávání žuly.
Pod rybníkem stojí mlýn, který byl v provozu do roku 1951. Proslavil se setkáními některých členů Charty 77. Osada Staré Hutě byla založena v roce 1720 skelmistrem Kryštofem Hielepem, vyrábělo se zde duté sklo. V roce 1869 zde žilo 81 obyvatel, v současné době jsou Hutě obývány především v letních měsících. Nynějších obyvatel je devět, avšak stojí zde sedm domů a osmapadesát chat. Vpravo u cesty stojí mezi dvěma lípami křížek věnovaný rodinou Pečenkových:
Auto necháváme za osadou pod prastarou lípou...
... a vyrážíme po červené turistické značce, která vede z Humpolce přes Rejčkov na Rohuli. A tím směrem také míříme. Po pár stech metrech přicházíme ke smírčímu kameni. Žulová deska má na přední straně reliéf kříže s rozšiřujícími se rameny a hlavou na klínové noze. Pod břevnem je vpravo kopí, uprostřed bojová sekyra a nalevo meč. Na břevnu je vytesán letopočet 1491.
Nedaleko smírčího kamene je ukryta první keška z šestikusové série. Druhá keš je v blízkosti studánky, která se nachází vlevo od červeně značené cesty...
... a třetí u křížku před Rejčkovem. Zde se prudce obracíme doprava a přes louku přicházíme na hráz rybníka, který na mapě nemá jméno. V jeho blízkosti je čtvrtá keška, tentokrát trochu náročnější. Přes další louky vstupujeme do lesa a klesáme k potůčku, na němž je malý vodopád. Tady nalézáme pátou keš a z posbíraných indicií počítáme souřadnice finálky.
Nedaleko na okraji lesa stojí zajímavý dům. Původně se jednalo o Kotrčův mlýn, který koupil Vladimír Vejvoda z Prahy a tři roky rekonstrukčních prací zcela změnil jeho tvář.
Už v 50. letech minulého století se z vybavení mlýna nedochovalo téměř nic a voda z náhonu byla odvedena. Tehdejší národní výbor na čas udělal z mlýna ubytovnu a později dům sloužil jako víkendové bydlení. Majitel jej přizpůsobil svému vkusu, a tak připomínal víkendovou chatku. Kamenná kostra domu byla přikryta dřevěnými palubkami a břečťanem, zahradu „zdobily“ túje a další dřeviny.
Dnes má dům tři podlaží. V přízemí je velká kuchyň a jídelna a v patře obývací pokoj, jehož jednu stěnu tvoří velké prosklené šestimetrové okno s výhledem na nový rybník s průzračnou vodou, který majitel nechat vybudovat. Citlivě provedenou rekonstrukci ocenila porota soutěže Nový domov 2005 udělením první ceny.
Stoupáme do chatové osady a GPSka nás vede lesem k obětnímu kameni:
Samozřejmě, že to žádný obětní kámen není, jenom se mu tak říká. Skalní mísy na jeho povrchu jsou výsledkem mechanického, chemického a biochemického zvětrávání žuly.
Žádné komentáře:
Okomentovat