DP Krajem malířů Vysočiny

Dálkového pochodu pořádaného odborem KČT v Hlinsku jsme se zúčastnili již několikrát, letos jsme uvítali, že jedna z tras alespoň částečně vede pro nás neznámými končinami

Hlinsko opouštíme po červeně značené Matulově stezce, která se táhne až do Trhové Kamenice a je pojmenovaná po Jiřím Matulovi, někdejším majiteli nedalekého žulového lomu, v němž se dodnes těží kvalitní žula. Poté, co jsme minuli Matulovu vilu, dílo architekta Josefa Skřivánka z let 1923–1924, jdeme podél zahrádkářské kolonie a kolem dvou rybníků. Po hrázi třetího vstupujeme do lesa a když ho opouštíme, máme před sebou první stavení Horního Babákova.

Celá obec má pouze osm chalup a jednu chatku. Roubenka rodiny Saifrovy, která bydlí nedaleko, se nachází na polosamotě v těsném sousedství lesa s nádherným výhledem na Orlické hory. Je po celkové rekonstrukci, která proběhla v letech 2003–2004 a před rekonstrukcí objekt navštěvovala herecká rodina Kalvova a Tomáš Juřička, který hrál mimo jiné v seriálu Sanitka.

Přecházíme na zelenou značku, která nás po úzké nekvalitní silničce přivádí do Holetína. Za železničním přejezdem stoupáme polní cestou na vrch Medkovy kopce (638 m). Přecházíme přes hlavní silnici spojující Hlinsko s Poličkou a procházíme Čertovinou, což je místní část Hlinska. Jdeme se podívat do podniku Peklo Čertovina. Stavba svým charakterem připomíná obří převrácenou loď o délce 65 metrů a šířce 14 metrů.

V hloubce 12 metrů pod zemí je labyrint chodeb a jeskyní, v přízemí je restaurace s kapacitou 200 míst a přilehlou terasou, Luciferovo doupě, prodejna suvenýrů, herna a vinárna, venku je v létě dětské hřiště se skákacími atrakcemi.

V restauraci je téměř nemožné najít volné místo, přestože ceny zde nejsou zdaleka „lidové“. My jsme sem ovšem nešli na oběd, ale jen ze zvědavosti – a když už jsme tady, tak si dáme kafko... No, a jestli vám vrtá hlavou, jak je možné, že na fotografiích není ani noha, tak vězte, že jsou z druhé návštěvy ve všední den o měsíc později...

*  *  *

Pokračujeme v cestě po zelené značce a když se dostáváme na žlutou, která míří zpátky do Hlinska, začíná pršet. V cíli si přebíráme diplomy a bez dlouhého otálení míříme do zdejší galerie. Sídlí v budově muzea, které vzniklo v roce 1874 a patří k nejstarším v Čechách.

První úvahy o založení samostatné obrazové galerie se začaly objevovat v roce 1960. Z předložených návrhů však nebyl přijat ani jeden. Po skončení prvního ročníku Výtvarného Hlinecka daroval akademický sochař Karel Lidický, hlinecký rodák, muzeu sádrovou plastiku Mistra Jana Husa do nově zbudované muzejní galerie, zpřístupněné 1. října 1960. Ve spolupráci s Národní galerií v Praze byly v letních měsících pořádány pravidelné výstavy s názvem Výtvarné Hlinecko.
Letošní jubilejní 60. výstava představuje tvorbu Luďka Marolda, jedné z nejvýraznějších osobností českého umění konce 19. století. Toto období, které Francouzi nazývají Fin de siècle, přineslo osobitou duchovní atmosféru, nové umělecké styly, jež zahrnovaly secesi, symbolismus, naturalismus i ornamentální dekorativismus, ale také nová témata, zaměřující se především na kypící život moderního velkoměsta.
Máme to štěstí, že přicházíme právě včas na prohlídku komentovanou kurátorkou PhDr. Šárkou Leubnerovou.

Luděk Marold jako geniální kreslíř s bystrým pozorovatelským talentem se stal jedním z nejpůsobivějších výtvarných interpretů této epochy.

Po pražských a mnichovských studiích získal roku 1889 stipendium do Paříže, která jej zcela uchvátila a zásadním způsobem ovlivnila jeho následnou tvorbu. Už roku 1890 byl považován za jednoho z nejlepších ilustrátorů pařížských módních časopisů. V jeho talentu se pojila spontánnost, cit pro barvu i obrovská výtvarná zručnost, díky které dokázal zvláště v technice akvarelu mistrovsky zachytit bohatý život pařížských budoárů, ale i čilý ruch v kavárnách, na ulicích, i intimní chvíle v soukromí. Po návratu do Prahy roku 1897 získal Marold objednávku na malbu panoramatu Bitvy u Lipan pro Výstavu architektury a inženýrství, kterou dokončil jen půl roku před svou nečekanou smrtí ve věku pouhých třiatřiceti let.

*  *  *

Monografická výstava představuje vedle prací v oleji především jeho akvarelovou tvorbu, a to díky zápůjčkám z řady institucí, ale návštěvníci budou mít možnost shlédnou i méně známá díla ze soukromých sbírek.