Pár dní v Graubündenu (III)

Předchozí článek Pár dní v Graubündenu (II)

Túra po jihozápadním okraji horské skupiny Silvretta

Hned po snídani odjíždíme autobusem přes Davos do osady Wägerhus (2207 m), z něhož mnoha serpentinami poměrně strmě stoupáme.
Zleva, zprava i před námi se ozývají zvonce krav, kterých se tu pase nečekané množství.

Jdeme všichni sborem za tím prvním...

V sedle Winterlücke (2787 m) nás čeká krásný výhled do doliny s několika plesy. Už se těšíme, až budeme kolem nich procházet.

Sestupujeme za stálého obdivování a fotografování, byť podmínky nejsou – alespoň zpočátku – bůhvíjak příznivé.

Tááákhle velké značky tady malují

Vpravo se také nabízí pohled na malý ledovec Jörigletscher:

Postupně procházíme kolem několika menších ples a pak dvou velkých.

Kolem neskutečně modrého plesa Jöriseen (2519 m), z něhož vytéká bystrý potok Jöribach...

... stoupáme – v jednom úseku za pomoci ukotvených lan – do sedla Jöriflüelafurgga (2725 m),...

...  kde si od náhodného turisty necháváme udělat společné foto:

Následuje dlouhý, ale pohodlný sestup zpět do osady Wägerhus – a stejně jako ráno opět mezi pasoucími se krávami:

Túru plánovanou na sedm hodin jsme zvládli dříve, a tak po příjezdu do kempu jdeme s Danou na nádraží. Po včerejší prohlídce Wiesenerviaduktu jsme totiž zatoužili vidět Landwasserviadukt, který je jen o pár kilometrů dál. Stačí dojet o jednu stanici dál než včera, do Filisuru a pak asi kilometr pěšky na vyhlídku.
Albulská dráha o rozchodu 1000 mm je 67 km dlouhá a spojuje Svatý Mořic a Thusis. Vlastníkem i provozovatelem je společnost Rhätische Bahn (RhB), tedy Rétská dráha. V roce 1919 byla dráha elektrifikována a v roce 2008 zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO.

Landwasserviadukt je železniční kamenný obloukový most, který překlenuje údolí řeky Landwasser. Leží v nadmořské výšce 1054. Navrhl jej architekt Alexander Acatos, výstavba byla zahájena v březnu 1901, dokončena v říjnu 1902 a v červenci 1903 byl viadukt uveden do provozu. Při jeho stavbě nemohlo být kvůli riziku rozvodnění říčky Landwasser použito lešení, a tak byly na místě pilířů nejprve vztyčeny ocelové příhradové konstrukce, jež se potom obezdívaly lámaným kamenem. Objem zdiva je asi 9 200 m³. S nadsázkou se tehdy tvrdilo, že stavitel Acatos pro zdárné dokončení smělého díla uzavřel smlouvu s ďáblem.

Viadukt je jednokolejný, 65 metrů vysoký, v délce 136 m se stáčí do oblouku o poloměru 100 m při dvouprocentním sklonu a na jednom konci navazuje na ústí 216 metrů dlouhého tunelu v kolmé vápencové stěně. Viadukt podpírá pět vysokých pilířů, které vytvářejí šest asi 20 metrů širokých oblouků.
V roce 2009 proběhla rozsáhlá rekonstrukce celého viaduktu. Trvala osm měsíců, probíhala na směny a za provozu. Denně po něm přejde v průměru 60 vlaků, ročně asi 22 000.
Těsně před odchodem z vyhlídky máme to štěstí, že od Flisuru přijíždí vlak:

Následuje článek Pár dní v Graubündenu (IV)