Pár dní v Graubündenu (IV)

Předchozí článek Pár dní v Graubündenu (III)
Čtvrtá a poslední túra ve Švýcarských Alpách

Stejně jako včera odjíždíme po snídani přes Davos, tentokrát do osady Tschuggen (1938 m). Autobus opouštíme u malého kostelíku a nesčetnými zatáčkami stoupáme do 2265 metrů.

S přibývající výškou se nám odkrývají stále hezčí výhledy na protější hřeben... 

... a údolí s Davosem a v pozadí s horou Weissfluh, na které jsme byli předevčírem. 

Kolem se tu a tam pasou krávy, zvoní svými zvonci a do toho občas hvízdají svišti: 

Mírným traverzem se dostáváme na vyhlídkový vrchol Pischa (2483 m) a pokračujeme po skalnatém hřebeni s nádhernými výhledy vlevo i vpravo:

Na závěr traverzujeme vrch Hüreli (2444 m)... 

... a v malém sedle se rozplýváme nad nádherným výhledem:

Sestupujeme dolů a v sedle Chaltboden přichází náhlé rozhodnutí vydat se na vulkanický vrch Seehorn, tyčící se nad jezerem Davosersee do výšky 2238 metrů. Údaj na rozcestníku 25 minut se nám zdá nereálný, ale odpovídal skutečnosti. Nahoře se zapisujeme do vrcholové knihy a od dvojice mladých turistů se necháváme vyfotit:

Odlovíme nedaleko vrcholu ukrytou kešku, vyfotím si otakárka, který se přiletěl nasvačit,...

Otakárek fenyklový (Papilio machaon)

... a po náležitém pokochání se úžasným výhledem na všechny strany se rozhodujeme sejít dolů nikoli po cestě, kterou jsme vystoupali, ale po pěšině, která se v mapě sice zanesená, ale jako neznačená. V terénu však značená je – a červenožlutým svislým pruhem, ale to jsme zjistili až cestou...

Pěšinka dolů je čím dál užší a prudší, prohlížíme si protilavinové zábrany...

... místy je však sestup docela adrenalinový a je třeba dívat se pod nohy:

Postupně se vzdalujeme od skal, pěšina kličkuje lesem a nakonec vycházíme u hotelu InterContinental na okraji Davosu:

Hotel InterContinental a nad ním Seehorn

Davos je živé obchodní středisko honosící se titulem Nejvýše položené město Evropy (1563 m). Celkově působí poněkud fádně. Panorama města tvoří věž kostela sv. Johanna s nepříliš vzhlednými krychlemi kolem.

Nejvýraznější stavbou Davosu je zimní stadion s prolamovanou střechou ve tvaru kříže z roku 1979 a o deset let starší Kongresový dům, v němž se od roku 1971 každý rok v lednu schází Světové hospodářské fórum.
Lázeňské začátky Davosu jsou spojeny se jménem německého doktora Alexandra Spenglera. Poté, co byl za svou politickou angažovanost v revoluci roku 1948 odsouzen k smrti, podařilo se mu utéct právě do Davosu. O zdejších léčivých vodách se už vědělo dříve, ale jako klimatické lázně na léčení tuberkulózy objevil Davos teprve dr. Spengler.

První letní hosty zde uvítali v roce 1860, zimní o pět let později. Nejvíce Davos proslavil německý spisovatel Thomas Mann (1875–1955). Roku 1912 sem zajel navštívit svou nemocnou manželku Katie a o dvanáct let později tu dopsal román Kouzelný vrch. Není bez zajímavosti, že před ním pobývali ve stejném domě (Buolstrasse 10) i spisovatelé dobrodružné literatury Robert Louis Stevenson (1850–1894) a Arthur Conan Doyle (1859–1930). První se zde léčil sám, druhý doprovázel svou nemocnou manželku a také se rozhodl, že v Alpách sprovodí ze světa svého literárního hrdinu Sherlocka Holmese; zoufalí čtenáři si však záhy vynutili jeho dodatečnou záchranu.
Vydáváme se na procházku po Panoramaweg, cestě, která – věrna svému názvu – přináší jeden krásný výhled za druhým.

Nečekaný zážitek přichází v podobě vodopádu mizícímu v můstku pod cestou:

Erbovní zvíře Grabündenu – kozorožce horského – jsme bohužel za celé dny ani jednou nezahlédli. A tak se musíme spokojit z kozorožci malovanými, dřevěnými či kamennými.

První zmínka o erbu s černým kozorožcem ve stříbrném poli pochází už z roku 1252 a kozorožec se nakonec dostal i do současného kantonálního znaku, který je tvořen kombinací motivů z erbů všech tří spolků, jež stály u vzniku Švýcarska.

Vlajky kantonu a Švýcarska na davoské radnici

Po večeři nakládáme zavazadla a před 20. hodinou se vydáváme na cestu domů. V Praze jsme před pátou hodinou.