Pár dní v Graubündenu (I)

Kanton Graubünden patří k zakládajícím členům Švýcarské konfederace – slovo Bund (svaz, spolek) má přímo v názvu. Rozkládá se na samém východě země a se svými 7015 km² je největším, ale nejřidčeji osídleným kantonem Švýcarska. Sousedí s Lichtenštejnskem, Rakouskem a Itálií a mluví se tu třemi z oficiálních čtyř jazyků

Zájezd s brněnskou CK Alpina, jejíž nabídka v katalogu na letošní rok hlásala: „Pojeďte s námi obdivovat svět Plessurských Alp a horské skupiny Silvretta v okolí horského střediska Davos. (...) Naše túry budou středně náročné, hodně nám pomohou lanovky a vláčky. Čekají nás průměrně 7hodinové túry s převýšením okolo 900 metrů po klasických značených alpských stezkách. (...)“ Vítanou informací bylo, že cena zájezdu zahrnuje čipovou kartu Davos Klosters Inclusive, která umožňuje zdarma využívat lanovky, horské železnice a autobusy!

*  *  *

Na cestu se vydáváme před 21. hodinou z Prahy-Zličína autobusem, který vyjížděl z Brna. Po celonoční jízdě krátce zastavujeme v průsmyku Flüella (2383 m), kterým prochází silnice spojující Susch v dolním Engadinském údolí s Davosem. Od otevření tunelu Vereina v roce 1999 již není zaručeno otevírání silnice po celý rok.

Opouští nás několik „přechodářů“ neboli účastníků zájezdu, kteří půjdou od chaty k chatě, zatímco my – „jednodenky“ a bikeři budeme po celou dobu nocovat v kempu, a to buď ve vlastních stanech, nebo (za příplatek) v Maxon Pavillonu ve dvoulůžkovém pokoji s patrovou postelí.

V 9.30 hod. – poté, co jsme se ubytovali – odjíždíme autobusem do Davosu. Vystupujeme nedaleko nádraží a jdeme k dolní stanici pozemní lanovky na Parsenn. Ta je v této oblasti jednou z nejstarších, ovšem spodní část ke stanici Höhenweg byla zcela zrekonstruována a vyveze za hodinu 2200 osob místo dřívějších 780. Je to údajně nejsilnější a největší pozemní lanovka na světě, které se pro její rychlost 10 m/s přezdívá Alpen-Ferrari. Její starší a méně výkonná sestra, kterou pokračujeme dál (a výš), je ale daleko půvabnější: vine se po kamenných viaduktech po svahu jako červený hádek plnou čtvrthodinu.
Ani horní stanice Weissfluhjoch (2693 m) však není na vrcholu, přesedáme do kabinové lanovky a vystupujeme u restaurace Berghaus (2834 m) a ještě musíme kousek popojít!

Stoupáme až na samotný vrchol Weissfluh (2843 m). Výhledy jsou úžasné – i když méně nízkých mraků bychom uvítali...

Chvíli nám trvá, než se zorientujeme a když pak najdeme správnou cestu, zjišťujeme, že červená šipka na rozcestníku je přelepená a plánovaná cesta do sedla Strelapass uzavřená! Nevadí, půjdeme jinudy! Sestupujeme podél kolejí pozemní lanovky směrem k přestupní stanici a odbočujeme po jiné červené doprava. Mírné stoupání nás přivádí do sedla Strelapass (2350 m), kde lehce poobědváme. Je třeba podotýkat, že nikoli v horské chatě, ale z vlastních zásob?

Kocháme se krásnými výhledy, mimo jiné na Weissfluh s horní stanicí lanovky:

Horu Strela (2636 m) obcházíme zleva, stoupáme do sedla s krkolomným (tedy spíše jazykolomným) názvem Latschuelfurgga (2409 m)...

 ... a dál k místu, kde se značená cesta rozdvojuje. Ti bujnější pokračují na Chörbsch Horn (2651 m), my se spokojíme s horskou boudou Chörbschhornhütte (2575 m), u níž se obě cesty zase spojují.

Odtud vede cesta už jenom dolů, cik-cak zatáček je nepočítaně,...

... v osadě Stafel je otevřená hospůdka, sedí před ní pár lidí, jeden hraje na harmoniku. Následuje další klesání, nějakou dobu po široké lesní cestě, nakonec pak po loukách k nádraží ve Frauenkirchenu, což je jedna z místních částí Davosu. Vláďa, náš průvodce, je dole první a bystře zjistil, na rozdíl od vlaku přijede autobus za pár minut, konkrétně v 17.15 hod.

Následuje článek Pár dní v Graubündenu (II)