Dva dny v Praze (III)

Předchozí článek Dva dny v Praze (II)
Z Riegrových sadů do Havlíčkových a na event do grotty

Ani po absolvování Pochodu k výročí otevření rozhledny na Petříně  nemám toulání po Praze dost, a tak se s Adrianou a Vojtou vydávám do Riegrových sadů. Jde o park s výměrou 11 ha, který vznikl spojením bývalé zahrady Kanálka a zahrad několika usedlostí: Saracinky, Švihanky, Pštrosky a Kuchynky. Většinou šlo o bývalé vinice. Po vykoupení všech pozemků vinohradskou obcí byl park založen v letech 1904–1908 vinohradským zahradním ředitelem Leopoldem Baťkem. Osázení anglického přírodního parku nebylo ve svažitém terénu jednoduché. V roce 1938 byla plocha sadů zmenšena výstavbou vinohradské sokolovny s hřištěm. Jeden z největších sokolských areálů na světě zabral za protektorátu útvar SS. Sady nesly od svého vzniku jméno českého politika Františka Ladislava Riegra, jen během války byly přejmenovány na Smetanovy sady. Po válce byl zdevastovaný park obnoven v roce 1947. Po celý rok je oblíbeným místem procházek, nachází se v něm množství odpočívadel a laviček a především řada okrasných dřevin a květinových záhonů.
Do sadů vstupujeme na jejich jihozápadním rohu z ulice Na Smetánce, takže přímo před sebou máme sochu Františka Ladislava Riegra.

Bronzová socha českého politika, vlastence a právníka od Josefa Václava Myslbeka byla odhalena v roce 1913. Je téměř tři metry vysoká, F. L. Rieger byl zachycen v řečnickém postoji s rukama v bok a umístěn na žulový podstavec, takže celý pomník tak dosahuje téměř sedmi metrů.U levé nohy se nachází štít s Riegrovým mottem: „Nedejme se“.

Od září 2018 jsou v Riegrových a Havlíčkových sadech umístěny ručně vyřezávané lavičky Jaroslava Foglara, věnované jeho románům. Zpracování a názvy laviček upomínají na spisovatelova slavná díla a místa, kde stojí, nebyla vybrána náhodně. Jaroslav Foglar většinu svého života prožil v Praze 2 v Korunní ulici č. p. 16 a za psaním svých knih odcházel na zídky či lavičky pražských parků a do okolní přírody. Právě Hochy od Bobří řeky psal mimo jiné v Riegrových sadech a Chatu v Jezerní kotlině v sadech Havlíčkových. Pracoval zde však i na dalších knihách. 

Lavičky jsou vyrobeny z tvrdého dubového dřeva a řezbářem Stanislavem Pokorným vyzdobeny motivy z příslušných knih. Obě jsou navíc doplněny infopanelem o Jaroslavu Foglarovi a o knize, které jsou věnovány. Tak se na dětském hřišti mohou i dnešní děti seznámit se spisovatelem a jeho nejznámějšími díly. Hoši od Bobří řeky jsou příběhem dvanácti chlapců a jejich vedoucího Rikitana, kteří spolu zažívají mnohá dobrodružství na schůzkách, výpravách a na letním táboře ve Sluneční zátoce. Budují přátelství a loví „bobříky“ – podstupují zkoušky odvahy, odolnosti, poznání, čestnosti a fyzické zdatnosti. Chata v Jezerní kotlině je příběh oslavující přátelství dvou chlapců a jejich vytoužené místo – Jezerní kotlinu, kde si postaví chatu a zažívají mnohá dobrodružství. Musí odolávat tajemné Tarantuli i pomatenému muži, ale také projít těžkou zkouškou svého přátelství.
Iniciátorem celého projektu byla Skautská nadace Jaroslava Foglara, výrobu laviček financovala městská část Praha 2. Není bez zajímavosti, že v době, kdy byly lavičky instalovány, připravilo nakladatelství Albatros 18. vydání Hochů od Bobří řeky a 12. vydání Chaty v Jezerní kotlině.

Lavička Hoši od Bobří řeky se nalézá v Riegrových sadech u dětského hřiště U Draka, za lavičkou Chata v Jezerní kotlině se přesouváme do Havlíčkových sadů na dětské hřiště U Štiky.

Foglarova lavička samozřejmě není jedinou zajímavostí Havlíčkových sadů. Těmi jsou Grébovka a grotta. A dnes navíc event. 
Tak teď popořadě. Na místě původních vinic, které založil Karel IV., byla pražským židovským podnikatelem Moritzem Gröbem (†1891) postavena dvoupatrová novorenesanční vila nazývaná Grébovka. V jejím okolí nechal v letech 1871–1888 založit anglický park, v němž se nachází více než 120 druhů domácích i cizokrajných dřevin. V roce 1905 vilu i park odkoupila vinohradská obec.

Pod střechou budovu zdobí pás fresek s motivy dětí od malíře Kuglera

Stavba byla inspirována italskými renesančními příměstskými vilami a měla sloužit jako odlehlé letní sídlo. Využití vily se během historie měnilo, za druhé světové války zde sídlila pražská organizace Hitlerjugend, ve druhé polovině 20. století sloužila jako Ústřední dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka, po roce 1989 zde sídlila soukromá taneční konzervatoř a dnes je v ní vzdělávací středisko pro právníky.
Druhou zajímavostí parku je grotta vytvořená podle návrhu architekta novorenesance Antonína Barvitia a Josefa Vorlíčka na začátku 19. století při úpravě parku, když v Evropě panovala móda těchto umělých jeskyní. Kolem ní byly vytvořeny skalky s jezírky, které tak dodávaly tomuto koutu Grébovky romantickou atmosféru. 

Pohled zdola

Nad loubím s arkádami v přízemí se po dvou postranních točitých schodištích dostaneme do prvního patra na terasu s výhledem, nad níž se klenou umělé skály, v nichž jsou vytvořeny chodbičky, schodiště, krápníkové jeskyňky i různé výklenky a odpočívadla, přes které se dostaneme na horní terasu s nádherným výhledem na celý park. Před druhou světovou válkou byla v jeskyni zahradní restaurace, poté šedesát let chátrala. Až v letech 2010 až 2011 byla celá grotta kompletně rekonstruována (nákladem cca 40 milionů Kč).

Pohled shora

V labyrintu grotty se právě dnes koná event věnovaný netopýrům. Proč právě jim? Každoročně na přelomu srpna a září se totiž koná Mezinárodní (dříve evropská) noc pro netopýry, osvětová akce zaměřená na ochranu netopýrů. Jedná se o akci s dlouholetou tradicí, která zaujala mnoho odborníků z celého světa. V roce 2012 se řady organizátorů rozšířily i do tak exotických lokalit jako je Egypt, Sýrie, Libanon, Korea, či dokonce i Jižní Amerika. Celkem se této akce zúčastňuje na 40 států celého světa. V České republice se akce koná na přibližně 40 lokalitách kolem tohoto termínu.
Ownerka je velkou milovnicí netopýrů,...

... a tak účastníci eventu měli možnost nejen se seznámit se životem netopýrů, jejich ochranou a vědeckým výzkumem, ale také pomocí UV svítilny vyhledat tři trackovací předměty a zalogovat se nejen normální propiskou, ale také UV fixkou. K vidění bylo množství rekvizit jako netopýří plyšáci, nafukovací balónky, dokonce sbírka netopýřích šperků a nechybělo ani tematické CWG.

Z eventu odcházíme o půl deváté, je krásný teplý letní večer, ale světla na fotografování už ubývá. Krátce se zastavujeme u fontány na náměstíčku či spíše jen křižovatce ulic Záhřebská a Americká.

Moderní fontána z roku 2005, která vznikla jako součást rekonstrukce Záhřebské ulice, je zdobena bronzovými zoomorfními plastikami, které zároveň slouží jako chrliče. Autorem je sochař Miroslav Beščec (*1955).