V Lípě u Havlíčkova Brodu se konal již 12. ročník turistické akce Lipské putování s podtitulem Vyšlápni si s rodinou krásnou lipskou krajinou
Lípa je obec ležící asi šest kilometrů jihozápadně od Havlíčkova Brodu a žije v ní necelých dvanáct set obyvatel. V průběhu druhé světové války zde nechala Ústředna pro židovské vystěhovalectví v Krausově statku zřídit přeškolovací tábor pro mladé židovské muže s kapacitou 400 míst. Měli se zde naučit pracovat v zemědělství a „přivyknout disciplíně“. Od června 1940 do února 1945 jím prošlo 1353 lidí, přičemž většina z nich byla poslána do Terezína a jiných táborů. Odhaduje se, že přežila jen asi stovka. Po tříletém shromažďování informací o tom historička Alena Jindrová z havlíčkobrodského Muzea Vysočiny publikovala knihu Přeškolovací tábor Lípa: součást nacistického plánu na vyvraždění Židů.Díky geocachingu se dozvídáme, že v obci jsou čtyři pomníky – obětem první světové války, obětem druhé světové války, na oslavu 50 let republiky a na oslavu sametové revoluce. Odlovení mystery keše, která nás k nim dovede, však necháme až po absolvování pochodu.
Pořadatelé připravili pět pěších tras o délkách 5, 8, 12, 14 a 18 km a pět cyklotras, start i cíl je pro všechny v pohostinství Na Růžku. Přihlašujeme se na trasu 18 km a počítáme s tím, že hledáním kešek ze série Za křížky nám ještě pár kilometrů přibude...
Po silnici šlapeme až na okraj Okrouhličky, kde odbočujeme na žlutou značku, která ovšem vede rovněž po silnici. Přes Kochánov přicházíme na okraj Dobrohostova, kde odbočujeme doleva a po modré značce přicházíme k novobarokní kapli sv. Anny, kde je samokrontrola. Také zde vyvěrá voda se zvýšeným obsahem jódu a radonu.
V roce 1812 se tu událo zázračné uzdravení, takže sem přicházely zástupy lidí toužících zbavit se pomocí léčivé vody svých neduhů. V roce 1855 byl zde postaven litinový kříž a po první světové válce kaplička se jmény obětí z tohoto kraje.
Od kaple pokračujeme po modré značce, cestou lesem míjíme v kameni otisknuté Čertovo kopyto,...
... procházíme kolem Pejchalova mlýnu a o něco později stoupáme po zelené značce do Radňova. Kvůli kešce si děláme malou zacházku nad ves. Jsou tam nejen boží muka, ale především dva zajímavé památníky. Ten první se týká komunistické zvůle v padesátých letech v souvislosti se zakládáním JZD.
Pro lepší pochopení začnu poněkud zeširoka. Bedřich Hojer (*1887) byl v letech 1925–1945 zdejším starostou a také největším sedlákem ve vesnici, vlastnil okolo 35 ha půdy. Celkem třikrát poznal prostředí soudní síně. Poprvé v roce 1950, kdy byl souzen za sabotáž, neboť prý nedodržel plánované osevní plochy obilí na svých polích. Při soudu se však zjistilo, že dodávkové povinnosti a úkoly u všech plodin i jiných výrobků splnil více než na 100 % a při odvolacím řízení byl osvobozen. Druhý soud se konal po jedné z četných domovních prohlídek, kdy byly nalezeny pytle s obilím, které byly prohlášeny za nadbytečné. Přitěžující okolností bylo, že i když byl samozásobitel, čas od času, když jeho manželka kvůli práci na pozemcích a zvyšujícím se dodávkám nestíhala upéci chleba, došel ho koupit. Byl nařknut, že ochuzuje pracující lid o základní potravinu denní potřeby, poslán na čtyři měsíce do vazby a navíc mu byla uložena pokuta deset tisíc korun. Před Vánocemi 1953 byl souzen potřetí, protože „...v prvních třech čtvrtletích roku 1952 bezdůvodně nesplnil předepsanou dodávku mléka, lněných stonků, máku a směsky, přičemž si také nezastavil předepsaný počet dojnic, tedy že z nedbalosti ztěžoval provoz lidového družstva pověřeného výkupem zemědělských výrobků“. Tím spáchal trestný čin ohrožení jednotného hospodářského plánu podle §135, odst. 1,2 tr. z. a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, k peněžitému trestu 30 000 Kčs a propadnutí zemědělského nemovitého majetku ve prospěch státu. Současně mu byla vyslovena ztráta čestných práv občanských na dobu čtyř let a zákaz pobytu v obci Radňov na dobu pěti let. V únoru 1953 se rodina Hojerů odstěhovala do Krhanic nedaleko Týnce nad Sázavou.
Dost příkoří zažil i František Brož, jehož rodiče vlastnili 14,5 ha půdy a 6 ha lesa. Komunistický režim jejich hospodářství zavedl do evidence již jako patnáctihektarové, tudíž jim dodávky byly dávány daleko větší. František odmítl učinit své hospodářství součástí JZD a do družstva nevstoupil. Musel tak čelit obrovskému nátlaku, který zahrnoval především neustálé směny úrodných pozemků za méně kvalitní a čím dál tím vzdálenější. Pole byla Brožovým směněna celkově sedmnáctkrát (!), někdy dokonce i třikrát za rok. Přes všechny překážky se režimu nepoddali a své soukromé hospodářství udrželi až do roku 1989.
V roce 2006 se František Brož rozhodl, že v Radňově nechá postavit památník na upomínku doby komunismu. Datum na památníku, tedy 26. červenec, náleží k oslavám svátku sv. Anny, kdy se každoročně sešla celá vesnice. Chtěl tím vzpomenout na časy, kdy se všichni lidé z okolí Radňova scházeli mnohem častěji, protože on sám považuje zpřetrhání sousedských vztahů za jeden z nejhorších důsledků komunistického počínání.
Památník sestává z kamenného podstavce, na němž je uprostřed pamětní deska, vlevo železný kříž se sochou Krista a vpravo pluh poukazující na těžkou práci našich předků. Text na desce naznačuje, že není věnován jen zemědělcům v Radňově, ale celé době komunismu: „Památník k výročí ukončení vlády komunistické moci. Věnováno připomínce nesvobody a utrpení zemědělců v letech 1948–1989“.
Jen pár desítek metrů odtud stojí u silnice další památník, jehož autorem je rovněž František Brož. Věnoval ho radňovskému učiteli Václavu Hojerovi (1884–1952) a má podobu rozevřené kroniky, protože se mu líbilo jeho zpracování historie a současnosti Radňova.
Pro lepší pochopení začnu poněkud zeširoka. Bedřich Hojer (*1887) byl v letech 1925–1945 zdejším starostou a také největším sedlákem ve vesnici, vlastnil okolo 35 ha půdy. Celkem třikrát poznal prostředí soudní síně. Poprvé v roce 1950, kdy byl souzen za sabotáž, neboť prý nedodržel plánované osevní plochy obilí na svých polích. Při soudu se však zjistilo, že dodávkové povinnosti a úkoly u všech plodin i jiných výrobků splnil více než na 100 % a při odvolacím řízení byl osvobozen. Druhý soud se konal po jedné z četných domovních prohlídek, kdy byly nalezeny pytle s obilím, které byly prohlášeny za nadbytečné. Přitěžující okolností bylo, že i když byl samozásobitel, čas od času, když jeho manželka kvůli práci na pozemcích a zvyšujícím se dodávkám nestíhala upéci chleba, došel ho koupit. Byl nařknut, že ochuzuje pracující lid o základní potravinu denní potřeby, poslán na čtyři měsíce do vazby a navíc mu byla uložena pokuta deset tisíc korun. Před Vánocemi 1953 byl souzen potřetí, protože „...v prvních třech čtvrtletích roku 1952 bezdůvodně nesplnil předepsanou dodávku mléka, lněných stonků, máku a směsky, přičemž si také nezastavil předepsaný počet dojnic, tedy že z nedbalosti ztěžoval provoz lidového družstva pověřeného výkupem zemědělských výrobků“. Tím spáchal trestný čin ohrožení jednotného hospodářského plánu podle §135, odst. 1,2 tr. z. a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, k peněžitému trestu 30 000 Kčs a propadnutí zemědělského nemovitého majetku ve prospěch státu. Současně mu byla vyslovena ztráta čestných práv občanských na dobu čtyř let a zákaz pobytu v obci Radňov na dobu pěti let. V únoru 1953 se rodina Hojerů odstěhovala do Krhanic nedaleko Týnce nad Sázavou.
Dost příkoří zažil i František Brož, jehož rodiče vlastnili 14,5 ha půdy a 6 ha lesa. Komunistický režim jejich hospodářství zavedl do evidence již jako patnáctihektarové, tudíž jim dodávky byly dávány daleko větší. František odmítl učinit své hospodářství součástí JZD a do družstva nevstoupil. Musel tak čelit obrovskému nátlaku, který zahrnoval především neustálé směny úrodných pozemků za méně kvalitní a čím dál tím vzdálenější. Pole byla Brožovým směněna celkově sedmnáctkrát (!), někdy dokonce i třikrát za rok. Přes všechny překážky se režimu nepoddali a své soukromé hospodářství udrželi až do roku 1989.
Památník sestává z kamenného podstavce, na němž je uprostřed pamětní deska, vlevo železný kříž se sochou Krista a vpravo pluh poukazující na těžkou práci našich předků. Text na desce naznačuje, že není věnován jen zemědělcům v Radňově, ale celé době komunismu: „Památník k výročí ukončení vlády komunistické moci. Věnováno připomínce nesvobody a utrpení zemědělců v letech 1948–1989“.
Jak jsme si před pochodem předsevzali, před odjezdem domů absolvujeme geocachingem inspirovanou prohlídku čtyř zdejších památníků:
 |
| Památník obětem první svštové války |
 |
| Památník obětem druhé světové války |
 |
| Památník listopadu 1989 |
 |
| Památník 50. výročí republiky |
Žádné komentáře:
Okomentovat