DP Divácké putování Maryša

Dálkový pochod mezi vinicemi a lesy v okolí Hustopečí.
 

V sobotu ráno odcházíme na start pochodu do sportovní haly TJ Agrotec Hustopeče vzdálené jen pár desítek metrů. Po červené značce podcházíme dálnici a až po několika stovkách metrů si uvědomujeme, že chceme-li se podívat na zdejší novou rozhlednu, musíme z trasy pochodu i ze značky odbočit doprava nahoru. K rozhledně sice vede nová Mandloňová stezka, jenže v propozicích ji nemáme a v mapách také ještě není zakreslená, a tak to zkoušíme zpočátku slibně vypadající cestou, ale ke konci už se prodíráme křovím a akáty.

Rozhledna stojí v nadmořské výšce 300 m, je vysoká 17,4 m a má vyhlídkovou plošinu ve výšce 12,6 m nad zemí. Stavba vyšla na 1 893 000 Kč a zpřístupněna byla 31. března letošního roku. Konstrukci tvoří hlavní nosné sloupy z modřínového dřeva, podlahy jsou z dubu a další dřevěné prvky ze smrku. Konstrukce je vyztužená ocelovými pruty a kruhové ocelové schodiště má dvě plošiny pro míjení návštěvníků ve 2. a 3. podlaží. Shora je krásný výhled na Hustopeče a jejich okolí s dominantou Pavlovských vrchů, kde je vidět zřícenina hradu Děvičky a vrcholy Kotel a Pálava, pod nimiž se zrcadlí tři nádrže vodního díla Nové mlýny.

Rozhledna stojí v historickém mandloňovém sadu, který se podařilo městu zachránit doslova na poslední chvíli. Po dlouhých dvanáct let trvajících jednáních s firmou Nestlé získaly Hustopeče 3,5 hektaru mandloňového sadu s 850 stromy za čtvrt milionu korun. Více než dvě stě mandloní již prošlo omlazovací kúrou.

Sestupujeme mezi vinicemi zpátky na úzkou asfaltku a pokračujeme po červené značce k rybníkům a na Kamenný vrch a kolem rezervace na silnici Kurdějov – diváky. U rozcestníku Pod Majákem, kde se červená značka křižuje s modrou, pokračujeme dál po červené a na kraji lesa se necháváme zlákat krátkou odbočkou ke smírčímu kříži. Na jedné straně má text německý, na druhé staročeský. Přepis textu uvedla ve své diplomové práci Epigrafické památky okresu Břeclav v roce 1976 Eva Nečasová a mluví o tom, že roku 1663 byl na místě kříže zabit Konrádt Schaller, císařský služebník a hustopečský měšťan. Jeho tělo bylo pohřbeno v kryptě sv. Jana v Brně. Jiný pramen uvádí, že jde o památku na posla Petra Štosera, spěchajícího varovat Brno před blížícími se hordami Turků (či Tatarů?)

Prudkým sestupem a potom již mírným klesáním lesem přicházíme do obce Diváky. Na zdejším hřbitově jsou pohřbeni Alois a Vilém Mrštíkové a v domku, kde žil Vilém s manželkou Boženou, je kontrola a v jejím rámci i zdarma prohlídka. Alois (1861-1925) se stal roku 1889 učitelem, od roku 1890 zde žil i Vilém (1863-1912). Zde vznikla velká část jejich díla, zejména drama Maryša a kronika vesnického života Rok na vsi.

Trasa 20 km odbočuje vpravo po vlastním značení, moje třicítka pokračuje po červené, nejprve po silnici a pak vpravo polní cestou. Značka se noří do lesa, stoupá až na rozcestí se zelenou, která vede už jen mírně nahoru k rozhledně Nedánov, kde je další kontrola.

Již před druhou světovou válkou zde stávala 20 metrů vysoká vojenská věž, která sloužila i jako vyhlídková, těsně po válce však shořela. Architekt Antonín Olšina z Vysokého Mýta připravil pro Boleradice projekt dřevěné rozhledny s ocelovými prvky ve tvaru přesýpacích hodin. Při turistické akci Boleradické putování nechala zde obec 21. května 2006 položit základní kámen, ale samotná výstavba byla pozdržena z důvodu nedostatku finančních prostředků do roku 2009. Impulsem se stala až dotace z ROP Jihovýchod ve výši 2,2 mil. Kč, celkové náklady cca 3 mil. Kč. Šestadvacetimetrová rozhledna byla slavnostně otevřena dne 12. července 2009.

Pokračuji stále po zelené značce do Boleradic, na zahrádce před hospůdkou U Pážat si objednávám jedno bleifreipivo a vyhřívám se na sluníčku. Po pár desítkách metrů se zastavuji před budovou školy, na níž byla v roce 1967 odhalena pamětní deska ke 100. výročí narození Františka Nováka (*8. 10. 1867, †25. 10. 1915), spisovatel a překladatel z francouzštiny, jehož literární dílo je dnes téměř zapomenuto.

Narodil se v chudé telčské rodině městského strážníka, matka byla švadlenou. Roku 1885 absolvoval telčskou reálku a stal se učitelem. Působil na řadě míst Slovácka, v Podivíně, Velkých Bílovicích, Ivani, Moutnicích, Morkůvkách (tam si našel manželku), Velkých Pavlovicích a naposledy právě v Boleradicích, tehdejších Polehradicích, kde byl od roku 1906 až do své předčasné smrti ředitelem školy. Oplakáván vdovou a šesti dětmi byl pochován na zdejším hřbitově. Psal eseje, fejetony, prózu i poezii. Jeho dílo, čítající 24 svazků, vyšlo knižně nebo v časopisech a novinách. Nejvděčnější čtenáře nacházel na venkově, neboť ve svých pracích zachytil život a povahu tamních lidí. Byl členem Katolické moderny a zakládajícím členem Moravského kola spisovatelů. Stal se přítelem četných literárních osobností, zvláště se přátelil s bratry Mrštíky. Alois o něm napsal: „Moravský povídkář! Pravda – skromně, velmi skromně to zní, ale v literatuře věnované Moravě je činnost takového moravského povídkáře stavebním kamenem, na který se klade zas nový a znova, znova roste budova do výšky.“ O Novákově životě a díle podali svědectví František Drdacký v knize O Telči a o Novákovi, která vyšla roku 1935 v Pacově u Karla Hraběte, a Jan Karel Zamazal v knize Bílá Telč, vydané v roce 2004 v Třebíči.

Za fotbalovým hřištěm, na okraji lesa, přicházím na modrou značku, následuje krátké, ale prudké stoupání a pak už víceméně po rovině docházím k poslední kontrole pod kopcem zvaným Přední kout, kde se scházejí všechny dnešní trasy a společně pokračují do Kurdějova.

Obec ležící v údolí Kurdějovského potoka se pyšní několika mimořádnými stavbami. Především je to původně opevněný pozdně gotický kostel sv. Jana Křtitele z let 1454-1493 a nedaleko stojící kaple Všech svatých z 15. století s gotickým portálem, mohutnou 45 metrů vysokou věží z roku 1493, s gotickými okny a střílnami ve spodním patře. Zajímavý kostel si prohlížím bohužel jenom zvenku a šlapu po silnici do Hustopečí.

V půl čtvrté jsem v cíli, brzy nato usedáme do auta a vydáváme se na cestu za místními rozhlednami. Už vás slyším: Jako by mu ty dvě na trase nestačily… No, máte pravdu, nestačily. Tady je ještě pohled na Hustopečskou rozhlednu při návratu z Kurdějova:

Rozhledna Slunečná se nachází nad Velkými Pavlovicemi ve vinařské trati Nadzahrady v nadmořské výšce 225 m. Byla postavena v rekordním čase dvou měsíců a slavnostně otevřena 8. května 2009. Jejím projektantem byl architekt Ing. Martin Novák ve spolupráci s Ing. Antonínem Olšinou. Rozhledna, jejíž konstrukci tvoří dřevo v kombinaci s ocelí, je vysoká 18,6 m, na vyhlídkový ochoz ve výšce 15 m stoupáme po 75 schodech. Hlavní dominantou kruhového výhledu je masiv Pálavy, dále je vidět Lednicko-valtický areál (především minaret a lednický zámek), řada vinařských obcí s vinohrady a v dálce větrné elektrárny v sousedním Rakousku. Dobře je viditelná nedaleká rozhledna na Kraví Hoře u Bořetic, kam máme rovněž namířeno.

Ještě předtím se ovšem jedeme podívat k moderní kapličce sv. Urbana, patrona všech vinařů, ukryté nedaleko mezi vinicemi. Na její stavbu byl použit bílý vápenec ze slovenského družebního města Senica a dřevo ze Ždírce nad Doubravou. Sochu světce z jednoho kusu dřeva vytvořil řezbář Jaroslav Buncko.

Rozhledna Kraví hora se nachází na kopci Olbramy mezi obcemi Bořetice a Němčičky v nadmořské výšce 272 m a cesta k ní je trošku komplikovaná. Přijíždíme do Bořetic a značená cesta již na svém počátku vypadá tak nedůvěryhodně, že se pro jistotu ptám, zda je průjezdná autem. Tímhle ne, dostává se mi odpovědi, a tak couvám, otáčím a volím cestu přes Bořetice, což ale také není nejšťastnější řešení. Před jednotlivými sklípky jsou shluky postávajících či posedávajících vyznavačů tekutho sluníčka, takže jedu opravdu krokem a jsem rád, když jsme venku.

Bořetice jsou malá vinařská obec s 1 300 obyvateli, více než 500 domy a 260 sklepy malebně rozloženými pod vinařskou tratí Kraví hora. Roviny Podluží táhnoucí se od Břeclavi se právě zde začínají vlnit stráněmi se sady meruněk a vinohradů. O založení recesistické vinařské republiky poprvé informoval dnešní starosta na výroční schůzi zahrádkářského svazu na konci 80. let, ale teprve po dokončení velkých investičních akcí v obci bylo možno tuto myšlenku realizovat. 12. listopadu 2000 byla při volbách do Senátu a krajských zastupitelstev také samostatně volena vláda a prezident Svobodné spolkové republiky Kraví hora, a to přímou volbou. Kdo získal nejvíce hlasů byl prezidentem, druhý s nejvyšším počtem hlasů se stal předsedou vlády a dalších osm ministry. Tímto volebním aktem byla také republika vyhlášena. Má svůj znak a prapor, vydala pasy, poštovní známky a propagační materiály. Platidlem je jeden kravihorec, který má v přepočtu cenu jednoho eura.

Dřevěná rozhledna byla postavena v roce 2006 místními řemeslníky na památku vítězství obce Bořetice v celostátním kole soutěže Vesnice roku 2005. Na vyhlídkovou plošinu patnáctimetrové čtyřpatrové rozhledny nacházející se ve výšce 12 metrů nad zemí vede celkem 65 schodů.

Ze zastřešeného ochozu rozhledny se otevírají neobvyklé pohledy na Novomlýnské nádrže, Pavlovské vrchy, na mírně zvlněné hřebeny Kyjovské pahorkatiny či roviny Dolnomoravského úvalu a hlavně na okolní vinařské tratě.

Poslední dnešní rozhledna se nazývá U Obrázku, nachází se nad obcí Starovičky ve výšce 263 m n. m a dostáváme se k ní podjezdem pod dálnicí a dále po cestě mezi vinohrady. Byla postavena v říjnu 2007, je vysoká pouhých 7 metrů a samotná plošina je umístěna ve výšce pouhých 3 metrů nad zemí, což znamená, že na její vrchol musíme vyšlapat celých 15 schodů. Přesto poskytuje pěkný výhled do krajiny.

V neděli ráno opouštíme ubytovnu a jedeme přes Brno do Adamova, kde odbor KČT Moravská Slavia Řečkovice pořádá akci s lákavým názvem Okolí studánek 4 – Okolím Vyškůvky (což je kopec nad Adamovem, 472 m n. m.). Start je od zastávky ČD v Adamově a trasa jediná, dlouhá – respektive krátká – 15 km. Schází se nás kolem deseti a manželská dvojice pořadatelů nás seznamuje s průběhem akce. Půjdeme společně, v plánu je navštívit osm studánek, ale jednu z nich se ani jim samotným doposud nepodařilo objevit, takže možná budeme u toho. Vyrážíme po zelené značce proti proudu řeky Svitavy a záhy přicházíme k první studánce Pod (Novým) hradem a památníku Josefa Žalmana (1884-1947), ředitele lesních statků, mysliveckého spisovatele a organizátora. Střídáme cesty značené s neznačenými a stoupající s klesajícími, většinou lesem, nyní krásně podzimně zbarveným.

Končíme opět v Adamově, aniž bychom našli osmou studánku. Údaje o její existenci včetně souřadnic GPS zcela zjevně nepocházejí z důvěryhodného zdroje…

Sedáme do auta a odjíždíme do Vranova u Brna, vzdáleného jen pár kilometrů. Nachází se na území Mikroregionu Ponávka, který dostal jméno podle říčky spojující tři obce – Vranov u Brna, Lelekovice a Českou. Původním cílem byla samozřejmě snaha získat dostatečný počet obyvatel pro obdržení finanční dotace z Evropské unie na kanalizace, ale protože se starostům zdálo, že by bylo smutné přátelit se jenom za účelem zisku, domluvili se na vytvoření turistické stezky Krajem říčky Ponávky, která přiláká návštěvníky. Stezka vznikala od roku 2001 a postupně dosáhla délky asi 11 kilometrů. Přestože vede převážně po místních značených cestách, má i vlastní značení – dvě modré vlnky znázorňující říčku Ponávku – a vlastní informační tabule. Autoři stezky mysleli nejen na pěší, ale i na cyklisty. Podle charakteru terénu jsou v některých místech trasy vedeny odděleně.

Stezka začíná u kláštera ve Vranově, jedné z dominant krajiny. Byl postaven jako čtyřkřídlá stavba, po svém zrušení za josefinských reforem byl z větší části zbořen a v současné době je dostavován do své původní ranně barokní podoby. Druhou dominantu pěší větve stezky tvoří zubatý hřeben Babího lomu s rozhlednou, od níž klesá dolů do Lelekovic a odtud podél meandrující Ponávky pokračuje k rybníčku u staré Tišnovky a pak na sever k železniční zastávce v České. Na trase bylo postupně umístěno několik dřevěných plastik sochaře Jana Nováka z Vranova. První zastávka je u dřevěné plastiky Nekonečno. Připevněná tabulka přináší vysvětlení: „Sbíhající se břevna  mají na sobě vytesánu značku rovnoběžek, které se jak známo sbíhají v nekonečnu, tj. kousek před vámi. Sednete-li si do sedátka, průzorem mezi svislými kůly vidíte kostel s věžemi, na nich kříže, což jsou atributy Boží a Bůh je nekonečný. Vy vidíte ještě kousek dál.“

O pár stovek metrů dál stojí trojnohé zařízení Lelkovadlo neboli Past na lelky. Asi každý z nás občas chytá lelky. Koneckonců není na tom nic špatného, není-li to příliš často. Ale co pak s nimi? Inu, zajít do Lelekovic a v Lelkovadle se jich zbavit! Nad hlavou je dřevěná mozaika s lelky, kteří přitáhnou k sobě ty vaše, ale nesmíte tam dlouho otálet, jinak se k vám zase vrátí.



Lelci v Lelkovadle


Zbavujeme se tedy lelků a pokračujeme po červené značce na Babí lom, který je zdejší hlavní přírodní atrakcí. Jeho rozeklaný skalní hřbet dosahující v nejvyšších partiích nadmořské výšky přes 550 metrů, láká četné návštěvníky. Na jižním konci skalního hřbetu (521 m n. m.) stojí díky členům TJ Sokol Lelekovice od roku 1961 betonová rozhledna připomínající maják. Autorem projektu patnáctimetrové věže je brněnský architekt Mojmír Korvas.

Po návratu k autu odjíždíme do Lelekovic a na břehu Ponávky se zastavujeme u další plastiky. Znázorňuje říčku Ponávku a svými třemi rameny připomíná již zmíněné tři obce mikroregionu.

U železniční zastávky v České pak navštěvujeme poslední plastiku – Brejlení. Připevněná tabulka nabádá: „Pro poznání je třeba nadhledu, přistup blíž a vzhlédni vzhůru! Spatříš toho, jenž ovládá tvé kroky!“