O víkendu 13. až 14. října se na chatu KČT na Čeřínku sjelo 59 zástupců třinácti odborů KČT z celé Vysočiny, aby se na pravidelném podzimním semináři setkali nejen spolu, ale také s funkcionáři oblastního výboru.
Náplň semináře tvořily jednak odborné přednášky lektorů o zásadách poskytování první pomoci při úrazech a o dodržování pravidel bezpečnosti při vysokohorské turistice a pohybu na ledovci, jednak vycházky do podzimní přírody. Ale nesmím ještě zapomenout na videoprezentace činnosti oblastního výboru KČT a jednotlivých odborů, kterou vyrobilo studio BRAJA, což je zkratka jeho dvou osobností, Míly Bradové a Františka Janečka, a večerní promítání fotografií havlíčkobrodského turisty a cestovatele Jiřího Kočího z jeho cest po Asii.
Červeně značená dvanáctikilometrová trasa spojující dva významné kopce Vysočiny, Křemešník (765 m n. m.) a Čeřínek (761 m n. m.), nabídla množství především přírodních, ale i kulturních zajímavostí. Na Křemešníku například poutní kostel Nejsvětější Trojice, rozhlednu Pípalka a vilu Větrný zámek - pravda, všichni neabsolvovali všechno a nakonec jsme se sešli v restauraci, což k turistice také patří... Mimo jiné jsme zavzpomínali na dávné doby, kdy se pelhřimovské pivo dalo pít jen se sebezapřením. Říkalo se mu "peršing" podle amerických raket s plochou dráhou letu.
Také Nový Rychnov má pro zvídavé turisty několik zajímavostí, například kolomazní kámen a smírčí kříž.
Kolomazní kámen umístěný na trávníku před obecní restaurací byl součástí kolomaznického milíře, který byl předchůdcem kolomaznických pecí a stejně jako ony se stavěl přímo v lese. Do kamenné mísy o průměru přes půl metru a hloubce asi 20 cm se naskládala borová polena, smolnaté pařezy a ze stromů posbíraná pryskyřice, poté se hranice zapálila a navršila na ni směs jílu a popela, která zamezila přístupu vzduchu. Obsah milíře či pece nesměl hořet plamenem, aby došlo k takzvané suché destilaci, jejíž produkt vytékal z kolomazního kamene do připravených nádob. Nejdříve vytékala čirá pryskyřice pro výrobu terpentýnu, pak žlutá na kalafunu a bednářskou smůlu, poté hnědá ševcovská smůla a nakonec mazlavá, od sazí černá tekutina, která se prodávala na mazání kol vozů – odtud její název. Na trhy se rozvážela v soudcích, rozšířený byl také její podomní prodej. Poslední kolomaz rozvážel v této lokalitě kolomazník z nedaleké obce – dnes místní části – Řeženčice, odkud také vystavený kolomazní kámen pochází.
Smírčí kámen s tesařskou sekerou byl u zdi kostela vztyčen v roce 1827. Při tehdejším velkém a ničivém požáru hořel i kostel a při opravě a zvedání jeho krovu přišel o život jeden z tesařů.
Jednou z přírodních zajímavostí na trase byl Čertův hrádek, jedinečná ukázka žulového výchozu s výraznou lavicovitou odlučností. Jak už to v takovýchto místech bývá, vztahuje se k němu lidová pověst o čertovi, který si s několika pomocníky začal stavět kamenný hrad poté, kdy je Lucifer pro jejich bujnost a nezvladatelnost vyhnal z pekla. Čert se však při hledání potřebných kamenů zatoulal na nedalekou Skalku, kde sídlily víly a jedna jej tak okouzlila, že zapomněl na stavbu i své kolegy a zbytek noci s ní strávil v bujarých radovánkách. Ostatní čerti nebyli schopni do východu slunce hrad dokončit, a tak zůstal dodnes rozestavěný. V roce 1984 byl Čertův hrádek vyhlášen chráněným přírodním výtvorem a později, po změně legislativy, přírodní památkou.
Nedělní krátká vycházka "za humna" turistické chaty byla krásnou tečkou za příjemně stráveným víkendem mezi přáteli a známými.
Žádné komentáře:
Okomentovat