Pochod kutnohorských havířů

Hektický víkend, jehož předzvěstí bylo páteční slavnostní otevření expozice evropského historického skla na světelském zámku a Trampský večer v havlíčkobrodské knihovně, dnes pokračuje v Kutné Hoře dálkovým pochodem, který pořádá Turban Černošice, a setkáním spolužáků z kutnohorské průmyslovky.

Abych zvládl obě akce, musím si vybrat takovou trasu, která zaručí, že ve 14 hodin budu před budovou naší školy. Protože start je až od půl deváté, volím nejkratší z nabízených tras s úmyslem, že si ji prodloužím výšlapem k nové rozhledně na Kaňk.

Start je na nádraží Kutná Hora-město, odkud se jde na Palackého náměstí a po modré turistické značce ven z města. Ale nebyl bych to já, abych městem jenom prošel a neudělal nějakou fotografii, byť jich mám už za ta léta nepočítaně.

V Tylově ulici stojí Tylův dům, to je ale náhodička, co? Původně se jmenoval U Zlatého hřebene a ulice nesla název Čáslavská, ale díky slavnému rodákovi došlo v pozdější době k přejmenování obého.

Na průčelní fasádě domu byl instalován medailonový reliéf Tylova poprsí s textem připomínajícím, že se zde 4. února 1808 narodil Josef Kajetán Tyl – spisovatel, dramatik a tvůrce textu české národní hymny Kde domov můj.

Dnešní podoba Palackého náměstí vznikla po požáru v roce 1823, kdy téměř všechny domy byly barokně a klasicistně přestavěny. Na východní straně, kde dříve býval obilný trh, se zachovaly tři výstavnější domy, z nichž vyniká především Sankturinovský dům, v němž sídlí turistické informační centrum. Naopak na severní straně nahradila starou zástavbu budova hotelu Mědínek, dnes světácky pojmenovaného Hotel Mědínek Old Town.

V Šultysově ulici stojí morový sloup postavený po poslední morové ráně, která město zachvátila v roce 1713. Přes 16 metrů vysoký sloup se sochou Panny Marie Immaculaty na vrcholu zhotovil světský příslušník jezuitského řádu František Baugut. Překlad chronogramu na morovém sloupu zní: „Matce Boží, vždy panně bez poskvrny počaté, postavila, když od morové rány milostiví mariánskou osvobozenou je, zbožná a sklíčená Kutná Hora.“ Součet čísel v chronogramu 6146 zřejmě udává celkový počet obětí moru ve městě a jeho okolí.

Gotický kostel svatého Jakuba je jednou z kutnohorských dominant. Jeho stavba začala za vlády Jana Lucemburského v roce 1330 a probíhala sto let. Svoji věž má netypicky na straně. Původně to měl být kostel mariánský, tedy zasvěcený Panně Marii, a jako takový měl mít věže dvě, ale kvůli poddolovanému podloží došlo ke změně projektu a od stavby druhé věže bylo upuštěno. To, že kostel pak byl zasvěcen sv. Jakubovi, patronu horníků, až tolik nevadilo, neboť jeden mariánský kostel zde už byl.

Nedaleký kostel sv. Jana Nepomuckého patří k reprezentativním stavbám české vrcholné barokní architektury. O stavbě kostela rozhodla kutnohorská městská rada v souvislosti s oslavami svatořečení Jana Nepomuckého v roce 1729. Zbudován byl podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky v letech 1734–1754.

Pozdně gotická Kamenná kašna byla postavena jako součást kutnohorského vodovodu v letech 1493–1495. Její kamenická výzdoba nese znaky svatobarborské stavební huti Matěje Rejska. Kašna je zajímavá nejen po stránce uměleckohistorické, ale i jako památka technického rázu. Voda sem přitékala dřevěným potrubím, kašna byla zastřešena a až do roku 1890 sloužila jako vodojem, který napájel další veřejné kašny ve městě. Existovaly také dvě soukromé odbočky – jedna do Hrádku, sídla bohatého rodu Smíšků, a druhá do Vlašského dvora.

Od kašny už mě modrá značka vede čtvrtí rodinných domků a kolem nemocnice na okraj města. V osadě Škvárovna přecházím na žlutou značku a s ní k silnici Bylany – Přítoky. Nedaleko v poli stojí kaple sv. Vojtěcha, postavená nad stejnojmenným pramenem napájeným zatopenou, 180 metrů dlouhou štolou. Přesný rok vzniku kutnohorského vodovodu (zvaného též bylanský či svatovojtěšský) není znám, ale již v 1. polovině 15. století byla voda z tohoto pramene vedena dřevěnými trubkami přes kamenný akvadukt až do města. Nad pramenem byla později vztyčena socha, roku 1753 byla vysvěcena a pravidelně se k ní konala procesí. Dnes je prameniště zastřešeno cihlovou stavbou a voda z pramene už město nezásobuje. Volně vytéká na povrch, napájí blízký rybník a u Škvárovny se spojuje s Bylankou.

Vracím se na silnici a pokračuji do Přítok. Místní zajímavostí je asi sto let stará zvonice, která slouží jako obecní kaplička, neboť kostel ani kaplička v obci nejsou. Škoda jen, že netradiční zvonice má i netradiční, poněkud nešťastné barevné provedení.

Cesta mírně stoupá, nad obcí fotím pohledný větrolam ze vzrostlých topolů...

...a kus dál výhled na nedaleký vrch Vysoká (472 m), kde stojí od roku 2002 přístupná rozhledna, z níž je vidět velká část Kutnohorska, Železné hory a při dobré viditelnosti i Bezděz, Ralsko, Trosky, Ještěd a Sněžka. 

Pod lesem stojí pískovcová barokní socha sv. Jana Nepomuckého, lidově zvaná Bezhlavý Jan. Byla postavena kutnohorskými jezuity z již zmíněné dílny pátera F. Bauguta (z téže dílny pochází galerie barokních soch před Jezuitskou kolejí v Kutné Hoře). Už desítky let je socha bez hlavy, navíc v roce 2000 padající lípa sochu porazila a rozlomila na několik dílů. Naštěstí byla brzy znovu vztyčena, nicméně její silně zvětralý povrch svědčí o zhoubném vlivu nepříznivého ovzduší.

Na dohled od sochy je kontrola, kde využívám možnosti koupit si a opéct špekáček. Vracím se na žlutou značku a stoupám do sedla mezi Malý a Velký Kuklík.

Když podle pověsti kněžna Libuše na Vyšehradě věštila, obrátila se k východu Slunce a řekla:

„Tam hora tříhřbetná, v svém kryje lůně pro věky stříbra poklady. Že trojí hřbet však hoře, třikrát sejde jí kov a třikrát vzejde zas. Cizince bude lákat jako lípa, když v květu vábí roje včel. Jich trubci nezmohou, jen včelí práce, jíž zlato roste ze stříbra.“

Horou „tříhřbetnou“ jsou tři vrchy severně nad Kutnou Horou, které staří horníci nazývali Kuklík, Kaňk a Sukov. Že dolování stříbra třikrát poklesne a třikrát se povznese, se tak docela nesplnilo. Poprvé pokleslo, když Přemysl Otakar II., chystaje vojsko proti Rudolfu Habsburskému, dal z Hor Kuten odvésti všechny tam potřebné koně (bylo jich prý na pět set). Za jeho syna Václava II. se dolování povzneslo, za husitských válek opět pokleslo a za panování králů Jiřího z Poděbrad a Vladislava II. Jagellonského zase povzneslo. Třetí prorokovaný pád přišel za třicetileté války a třetí vzestup dolování již nenastal.

Na jedné z četných zastávek naučné stezky je zajímavé povídání o tom, že Kutná Hora je vděčným tématem nejen pro vědce a umělce, ale i pro „záhadology“. Na leteckém snímku jsou vyznačeny tzv. ley lines, což jsou pomyslné linie, které vedou krajinou a spojují místa nějak sobě podobná, ať už jsou to pravěká hradiště, pohanské svatyně, nebo sakrální stavby. Mohou spojovat i místa anomálních jevů. A taková linie se nachází i v Kutné Hoře. Město je prý postaveno podle esoterických zákonitostí. Linie čtyř kostelů, směřující k západu Slunce při zimním slunovratu, protíná neolitickou osadu u Bylan, kaple se studánkami v Roztěži a Sudějově, a rovněž místo nálezu prvních u nás zdokumentovaných agrosymbolů u Nepoměřic. Na východě tato linie protíná kostel na malínském hřbitově. Osu města samotného tvoří tři kostely – chrám sv. Barbory, kostel sv. Jakuba a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci. Od kostela sv. Jakuba ke kapli Božího těla, která stojí před chrámem sv. Barbory, je to přesně 420 metrů. Stejná vzdálenost je i mezi sv. Jakubem a kostele Matky Boží Na Náměti. Také svátky tří světců, kteří jsou patrony těchto kostelů, dělí rok na tři stejné úseky cca po 120 dnech – sv. Barbora (4.12.), Stětí sv. Jakuba (24.3.) a Nanebevzetí Panny Marie (14.8.). Na soustavu tří sakrálních staveb navazovaly i tři stavby světské, které patří k významným dominantám města: Vlašský dvůr, Hrádek a dům Sankturinovský. Všechny tři stavby měly kapli a věžičku, takže patřily k nepřehlédnutelným stavbám středověkého města. Podle některých „záhadologů“, kteří se zabývali urbanistickými souvislostmi mezi kutnohorským mikrokosmem a makrokosmem, zjistili, že toto členění mělo kromě jiného sloužit ke snazší orientaci v bludišti středověkých uliček. Pokud člověk tyto souvislosti znal, nepotřeboval žádnou mapu.

Já ji také nepotřebuji, neboť Kutnou Horu znám jako své boty. Za čtyři roky studií jsme samozřejmě prozkoumali každý kout a pozdější časté návštěvy při dálkových pochodech tyto znalosti udržují živé.

Odbočuji po neznačené cestě doprava a z okraje lesa vyhlížím smírčí kříž v poli. Vykukuje ze vzrostlého obilí a dostáváme se k němu jen s využitím vyjetých kolejí. 

Po úbočí vrchu Sukov (336 m) přicházím do obce Kaňk, původně hornické kolonie ze 13. století. Stoupám na vrch Kaňk (353 m), nejvyšší bod Kutné Hory a okolí. Zastavuji se před empírovým pomníkem, který dal vybudovat hrabě Jan Rudolf Chotek v roce 1814. Metáním (shazováním) husitů do šachet v době husitských válek byly tímto krutým způsobem zabity desítky, možná i stovky husitů z Kutnohorska. 

Nestalo se tomu však v těchto místech, ale u kostela sv. Martina na horním Žižkově. Kostel už dnes nestojí, ale k připomínce těchto událostí stojí v parku U Kalicha (kousek pod atletickým stadionem) památník s deskou. Hrabě Chotek se rozhodl ke stavbě i proto, že jedním ze zabitých byl kouřimský farář Chuodek, jehož hrabě považoval za svého předka.

Nad památníkem stojí na navršené mohyle sedmimetrový sloup z kutnohorského „mušláku“, na jehož vrcholu je kovový kříž. Pamětní deska na něm umístěná se vztahuje k táboru lidu, který se zde konal v roce 1884. 
V roce 1906 se odbor KČT v Kutné Hoře rozhodl postavit kolem sloupu a nad něj rozhlednu. Bylo naplánováno několik variant lišících se výškou, vzhledem i materiálem. V té době byl kolem památníku Kalvárie již vzrostlý les a architekt Lábler, který je autorem přestavby Vlašského dvora, doporučoval postavit rozhlednu vyšší, nebo spíše na jiném místě. Byly osloveny firmy Bratři Prášilové a spol. z Prahy-Libně a Pražská mostárna, avšak ani jedna varianta nebyla nakonec realizována.
Od počátku 19. století zde stávala hájovna, kutnohorskou obcí byla přestavěna na výletní restauraci, ale  v roce 1912 vyhořela. Ve 20. letech došlo k jejímu obnovení, avšak po druhé světové válce zájem o toto místo upadal a budova opět sloužila jako hájovna. Teprve na přelomu let 2011 a 2012 došlo k jejímu znovuobnovení a navíc byla v její těsné blízkosti postavena třicet metrů vysoká rozhledna. Jedná se o železobetonovou konstrukci obloženou kyklopským zdivem, byla postavena v letech 2011 až 2013.
Opovrhuji výtahem a statečně šlapu po 144 schodech do velké prosklené terasy s kavárnou ve výšce 26 metrů. Výhled je Kutnou Horu, Čáslav, Železné hory, část Kolína, Bezděz, Ještěd, Krkonoše a Orlické hory.

Po modré značce klesám do Kutné Hory, a protože do setkání se spolužáky mám relativně dost času, jdu přes celé město k Jezuitské koleji, kde právě dnes probíhá Kutnohorská gastronomická slavnost na téma První republika. Šéfkuchaři vyhlášených restaurací přichystali řadu dobrot, svíčkovou a kančím gulášem počínaje a třeba candátem s česnekem, tymiánem a červenou čočkou konče.

Prezentují se nejen kutnohorské restaurace jako Dačický, Kréta, hotel Opat, U Slunce, V Ruthardce či V Kotoru, ale i z blízkého okolí. O pití se starají Vinné sklepy Kutná Hora, Vinotéka u sv. Barbory, Vinotéka u Kamenného domu, kácovský pivovar Hubertus a budějovický Budvar, ale k mání je samozřejmě i nealkoholické osvěžení a káva z obchodu Kávypitel.
Je třeba velké dávky sebezapření, abych odolal, ale není vyhnutí – mám před sebou setkání se spolužáky, a tudíž několik hodin v restauraci U Kata, kde o dobré jídlo a pití také nebude nouze.