Co jsem také přečetl ___V dálavách světů

To je název výboru z cestopisů Enrique Stanko Vráze, jednoho z nejvýznamnějších autorů cestopisné literatury, který poprvé vyšel v roce 1983 zásluhou kanadského nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers.

Výbor uspořádala posrpnová emigrantka Olga Svejkovská, která čerpala ze dvou zdrojů: z autorovy první tištěné publikace Z cest E. St. Vráze (1898) a pak ze čtyř svazků s jednotným titulem Cesty světem (1900–1904). Výbor obsahuje dnes už téměř zapomenuté texty z cest autora severní a západní Afrikou, napříč rovníkovou Amerikou, Borneem, Novou Guineou a Čínou. V knize jsou zastoupeny i texty autorovy dcery Vlasty Vrázové (1902–1989) z její publikace Život a cesty E. St. Vráze (1937).

Vráz se zde představuje jako člověk s neuvěřitelnou touhou po změně, cestovatel s nevídanou vytrvalostí, střídmostí, láskou k přírodě a k vlasti, autor popisující exotiku a dobrodružství, neboť mu při jeho cestách šlo nejednou o život. Líčí, jak se v džungli pohyboval sám na kanoi s ubohou plachtou, vzdoroval nemocem, hladu a nehygienickým poměrům. Uměl přimět domorodce, aby s ním spolupracovali, uměl si získat jejich obdiv. Byl v mnoha směrech průkopníkem a na několika místech stanul jako první běloch.
Čtení této knihy není však zcela bez obtíží, neb psána jest jazykem již značně zastaralým. Zde malá ukázka:
"Několikráte krví zbrocené leželo tu těleso vyhloubeného stromu, jenž v nejzazších splavných částech Caury žil věk staletý, přes jehož hlavu přešlo tolik bouří tropických, tolikráte kvetl a tolikráte v plod uzrál, až indiánskými kamennými sekerkami podťat změnil své dosud pevné stanoviště a vržen byl v proud lidského žití, bezohledného, dravého, jak ty velké kočky, které o jeho kmen kdysi drápy si brousily!"

Enrique Stanko Vráz (1860–1932) vystudoval střední vojenskou školu, v sedmnácti letech bojoval na straně Rusů proti Turkům, v boji byl raněn. Poté cestoval po Turecku i Evropě, ve Švýcarsku začal studovat medicínu, krátce studoval i ve Španělsku. Navštívil Afriku, Jižní, Střední i Severní Ameriku, Japonsko, Čínu, Singapur, Borneo, Thajsko, Koreu. Během svých cest nasbíral množství přírodnin a uměleckých předmětů, které věnoval Národnímu muzeu. Kromě publikace zmíněné v úvodu je autorem cestopisů Napříč rovníkovou Amerikou (1900), V zemi bílého slona (1901), Čína (1904), Z dalekých světů (1910), Exotické povídky I a II (1910).