Výstup na Živčákovou

Návrat z Levočských vrchů přerušujeme – jako vždy, když se vracíme ze Slovenska do Čech – návštěvou Kysuc, tentokrát konkrétně Turzovky ležící mezi Javorníky a Beskydami. Naplánovali jsme si krátký výšlap na hřeben mezi Turzovkou a Korňou, kde se nacházejí Slovenské Lurdy, jak věřící začali nazývat vrch Živčáková.

Auto necháváme na parkovišti v Turzovce na Vyšném konci, po lávce přecházíme na levý břeh řeky Kysuce a hned prudce stoupáme do kopce. Kmeny stromů po obou stranách cesty jsou pokryté obrázky svatých, které tam zanechávají poutníci.

Asi po třech kilometrech přicházíme na horskou loučku obklopenou starým smrkovým lesem – poutní místo na vrchu Živčáková, kde se Matúši Lašútovi z Vysoké nad Kysucou zjevila Panna Marie. Poprvé 1. června 1958 na svátek Nejsvětější Trojice a potom ještě šestkrát. Zvěsti o tomto zázraku se rychle šířily a už 8. září toho roku se zde konala první významná pouť. Nelenila ovšem ani komunistická moc a StB, která Matúše Lašúta dlouhé roky pronásledovala, internovala v psychiatrické léčebně, mučila a „léčila“ elektrošoky, chemickou terapií a hypnózou. Ani současně probíhající systematické ničení a podpalovaní poutního místa však nezabránilo přibližně deseti tisícům poutníků, aby v roce 1969 podepsali petici katolické církvi o povolení sloužit zde svatou mši. Petice zůstala bez ohlasu, mlčení církevních představitelů kontrolovaných státem ještě posílila nastupující husákovská normalizace.

Až po změně režimu byla na místě zjevení postavena a 17. října 1993 vysvěcena kaple Panny Marie Královny míru. O rok později byla Biskupským úřadem v Nitře oficiálně vyhlášena poutnickým místem, které od 1. července 2000 patří do nově vyhlášené farnosti Korňa.

Kaple má jednoduchý pravidelný tvar a její prosklená stěna umožňuje poutníkům přímý vizuální kontakt se svatostánkem. Před kaplí bylo postaveno praktické a vkusné zastřešení poměrně velké plochy poskytující poutníkům pohodlí a zároveň ochranu před povětrnostními vlivy. Navíc se dá většina prosklené stěny snadno odsunout a propojit tak vnitřní prostor s venkovním.

Areál doplňuje několik dřevěných stánků sloužících jako příležitostné prodejny náboženské literatury, devocionálií a občerstvení. Skutečnou raritou je zde krásný detvanský kříž, který věnovali obyvatelé této rázovité obce.

Nedaleko kaple je několik pramenů léčivé vody, která nezamrzá ani v nejtužších zimách. Pramen, který vykopal Juraj Kavalek z Turzovky údajně na několikanásobnou žádost Panny Marie, si ještě donedávna zachovával svůj původní vzhled – malý vývěr před oplocenou zahrádkou s obrazem Panny Marie. Dnes je okolí pramene upravené do podoby malé skalní jeskyně připomínající slavnou Jeskyni zjevení v Lurdech.

Rovněž prameny Božského Srdce a Srdce Panny Marie jsou nově vybudované a mají podobný charakter jako pramen „Lurdský“. Na obou je několik výtoků, které slouží zejména v době poutí, kdy je zde velké množství poutníků a na vodu se stojí fronty.

V lese pod cestou je pohodlně přístupná studánka, která si vysloužila lidový název „Oční pramen“.

Stejnou cestou se vracíme k autu a odjíždíme do centra Turzovky. Její historie sahá do roku 1598, kdy se v urbáři bytčanského panství připomíná založení osady jménem Thurzofalva. Jejím zakladatelem byl palatin Juraj Turzo (1567–1616), který se mimo jiné proslavil soudním procesem s „Čachtickou paní“ Alžbětou Báthoryovou. Po druhé světové válce měla Turzovka 14 000 obyvatel a byla největší obcí v Československu, avšak v roce 1954 byla rozdělena na čtyři samostatné obce – Turzovku, Korňu, Klokočov a Dlhou nad Kysucou. Od roku 1968 má Turzovka statut města, v kterém dnes žije kolem 7 500 obyvatel.

V minulosti byla jedním z center tradičního kysuckého drátenictví, kdy dráteníci putovali s krosnou na zádech po celém světě, což symbolizuje ve středu města umístěný bronzový památník Drotár a džarek od akademického výtvarníka Miroslava Cipára (*1935), rodáka z nedaleké Vysoké nad Kysucou. Na vysvětlenou dodávám, že džarek bylo označení dráteníkova pomocníka. Památník byl odhalený v roce 1998 při příležitosti 400. výročí založení města.

V témže roce se také konalo 1. světové setkání Turzovčanů, které se od té doby koná každé čtyři roky vždy v době Beskydských slavností. Památník připomínající tuto událost se nachází před budovou městského úřadu a pochází od akademického sochaře Ondreje Zimky ml. (*1975), syna akademického malíře Ondreje Zimky (*1937).

Na sousedním kulturním domě je umístěna pamětní tabule spisovatele Rudolfa Jašíka (1919–1960), zdejšího rodáka.

Od začátku 18. století působila na turzovských kopanicích družina zbojnického kapitána Tomáše Uhorčíka, zdejšího rodáka. Po dopadení byl uvězněn na zámku v Bytči, kde přemluvil ke zbojnictví svého strážce, císařského vojáka Juraje Jánošíka. Před zimou 1711 Uhorčík družinu opustil, oženil se a usadil a zbojníky vedl Juraj Jánošík. V roce 1713 byli však oba popraveni. O tři sta let později jej na náměstí v Turzovce Ondrej Zimka ml., který používá umělecký pseudonym Ondrej 4, zpodobnil jako velkou stojící truhlu s legendárním pokladem.

Dalším dílem zmíněného umělce je Odvrátená tvár zeme, dvoumetrová koule z nerezavějící oceli a bronzu, v jejíchž podivuhodných květech při bližším zkoumání objevíme pootevřená raketová sila. Tabulka pro jistotu obsahuje vysvětlující text: „Na niektorých miestách našej zemegule rastú obdivuhodne atómové kvety s ničivým nábojom."

Každoroční týdenní setkání lidových řezbářů ze Slovenska, Čech i Polska, pořádané pod názvem Drevené tajomstvá, připomíná několik velkých dřevěných soch, které ozvláštňují okolí kostela, mateřské školky, Šarkpark v centru a Areál športu a zdravia v části Závodí.