Rovnodennost v sedlecké katedrále

Katedrální chrám Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci je obdobně jako mnoho jiných sakrálních staveb orientován vstupem na západ a presbytářem s hlavním oltářem na východ. Stavitelé tohoto chrámu dokázali dokonale určit osu západu slunce k místu stavby, kterou uzpůsobili tak, aby při západu slunce ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti dopadal paprsek zapadajícího slunce největším oknem v západním průčelí chrámu přímo na symbolické srdce sakrální stavby – hlavní oltář.

Tento zajímavý úkaz vedl k myšlence zpřístupnit katedrální chrám ve dnech jarní rovnodennosti veřejnosti, aby měli zájemci možnost putování slunečního paprsku prostorem presbytáře sledovat na vlastní oči, a tak vznikla akce „Rovnodennost v sedlecké katedrále“. Jelikož se nelze spoléhat na to, že v první jarní den bude vždy krásné počasí a slunce návštěvníkům ukáže nápaditost stavitelů sedleckého chrámu, je akce pokaždé spojena s nějakým hudebním nebo kulturním zážitkem, aby v případě nepřízně počasí návštěvník neodcházel zcela bez zážitku…

Vypravil jsem se na tuto událost vědom si toho, že počasí není sice nejpříznivější, ale co kdyby? Na zastávce Kutná Hora-Sedlec, která je na znamení, vystupuji z lokálky a do 17 hodin, kdy v katedrále začíná koncert, mám dost času. Předem jsem s tím počítal, a tak mířím za dvěma keškami. Obě jsou nedaleko, první je u klasicistní kaple Na Studních. Polygonální kaple s trojosou předsíní byla postavena na místě starší kaple, z níž pochází socha Spoutaného Krista z roku 1727.

V době studií na kutnohorské průmyslovce jsem kolem kaple dvakrát týdně jezdil autobusem MHD (a někdy chodil pěšky). V té době byla ovšem značně sešlá a zanedbaná, opravy se dočkala až v 90. letech minulého století po změně režimu.

K odlovu druhé kešky se vracím až téměř ke katedrále, přecházím silnici a podél nehezkého oplocení z vlnitého plechu se blížím k sedleckému zámku. Musím přiznat, že jsem o něm až dosud neměl ponětí – a přitom v kostnici, katedrále i hospůdce U Zlatého lva stojící hned v sousedství jsem byl několikrát. Kolem přízemní klasicistní budovy hostince, opatřené domovním znamením ležícího lva a schwarzenberským znakem vedla původní císařská silnice do Kutné Hory. Dnes je z ní parkoviště, zatímco sadovou úpravu jižní části zámeckého areálu přetnula nová Vítězná ulice.

Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a hostinec U Zlatého lva

Sedlec, dnes městská čtvrť Kutné Hory, je místem počátku dějin města. Právě sem přišlo na pozvání šlechtice Miroslava z Markvartic v roce 1142 dvanáct cisterciáckých mnichů, aby zde založili klášter. Fundace pro tento první cisterciácký klášter v Čechách obsahovala četné pozemky v okolí Sedlce. Později se na těchto pozemcích objevilo stříbro a přineslo bohatství nejen klášteru, ale hlavně nově vzniklému městu Kutné Hoře.
Zámek v Sedlci je celek převážně jednopatrových budov postavených kolem téměř čtvercového nádvoří. Jednotlivé části jsou různého stáří a oko odborníka zde najde stavební slohy od gotiky až po klasicismus. Nejnápadnější je klasicistní průčelí,  Uprostřed dvora pak stojí neorenesanční sýpka z konce 19. století. 

Když celé sedlecké panství koupili Schwarzenbergové, Bedřich Karel Schwarzenberg nechal v roce 1820 přebudovat budovu původního proboštství na zámek. 

Na jeho nádvoří však nikdy nepřijížděli vzácní hosté na vyhlášené plesy, zámek sloužil jen jako kanceláře a byty panských úředníků. Schwarzenbergové zámek vlastnili až do roku 1945, kdy jim byl zkonfiskován. Stát v něm zřídil kanceláře státního statku a o jeho údržbu se příliš nestaral, přesto je od 3. května 1958 celý areál nemovitou kulturní památkou. V roce 1993 získal v rámci restitučních pohledávek majetek zpět jeden z posledních významných potomků slavného rodu Karel Schwarzenberg (*1937), exministr zahraničí a kandidát TOP 09 na prezidenta v roce 2013. Celý areál zámku a hospodářského dvora je obehnán plotem, místy z vlnitého plechu.
Vracím se ke katedrále Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele, vzácné a unikátní památce zařazené v roce 1995 na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, která spolu se světoznámou sedleckou kostnicí tvoří ucelený komplex nejstarší části Kutné Hory. Katedrála byla vystavěna neznámým tzv. Mistrem sedleckého chrámu v letech 1290 až 1320 a kombinuje severofrancouzskou gotickou katedrální architekturu s německými prvky. Jedná se o styl, který zvýrazňuje výšku a subtilnost stavby, čemuž odpovídá také jedinečný skrytý opěrný systém. Stavba tohoto chrámu začala po roce 1282 za opata Heidenreicha, kdy došlo k ekonomickému růstu cisterciáckého kláštera, jež vyplýval především z rozvoje dolování stříbra na pozemcích kláštera, které zcela změnilo hospodářské postavení kláštera i celého kraje, a kdy v bezprostředním sousedství kláštera bleskově vyrostlo středověké velkoměsto Kutná Hora.

Sedlecký chrám se stal první stavbou katedrálního typu a zároveň největší sakrální stavbou na území Čech a Moravy. Mohutná kamenná stavba raně gotického slohu má půdorys ve tvaru latinského kříže a její původní podoba se nedochovala, neboť v roce 1421 byl zdejší cisterciácký klášter i chrám vypleněn a vypálen husitským vojskem. V troskách zůstal 279 let. I přes svůj žalostný stav však působila stavba natolik monumentálně, že získala v roce 1681 označení splendissima basilica – nejskvostnější bazilika.

Za opata Jindřicha Snopka (1700) došlo k obnově chrámu. Architektem první etapy obnovy byl Pavel Ignác Bayer z Jihlavy, který provedl statické zajištění a přisuzuje se mu i koncepce pětilodního uspořádání chrámu. Nástupcem Bayerovým se stal geniální Jan Blažej Santini-Aichel (1677–1723), který realizoval na sedleckém chrámu své ideje barokní gotiky. Jeho dílem je originální řešení hlavního průčelí s předsíní a celková jedinečná úprava chrámového vnitřku s mimořádně působivou klenbou hlavní lodi, presbytáře a ramen příčné lodi (transeptu). Santini do stavby také vetkl světově unikátní stavební prvky – samonosnou klenbu zvanou česká placka a samonosné točité schodiště.

Sochařské práce provedl Matěj Václav Jäckel (1655–1738). Většina originálů těchto soch je nyní umístěna v prostoru chrámu. Hodné obdivu jsou i vzácné výtvarné památky – např. obrazy Petra Brandla či Michaela Leopolda Willmanna. Obnovený chrám byl v roce 1708 vysvěcen, období prosperity však netrvalo dlouho. Za necelých osmdesát let, v době panování císaře Josefa II., byl v roce 1784 sedlecký klášter zrušen a jeho majetek vydražen. Z chrámu se stalo skladiště mouky a k církevnímu užívání byl vrácen v roce 1806. V budovách kláštera byla v roce 1812 zřízena tabáková továrna, která je zde dosud. V současnosti je majetkem koncernu Philip Morris.

Od jara roku 2009 je katedrála znovu zpřístupněna veřejnosti po rozsáhlé rekonstrukci započaté v roce 2001 byla 24. října 2009 byla znovu vysvěcena biskupem Dominikem Dukou. 
Před 17. hodinou katedrála postupně absorbuje dlouho řadu zájemců o netradiční zážitek pozorovat putování paprsku zapadajícího slunce presbytářem katedrály spojený s hudební produkcí. 

Letos se o hudební doprovod postaral smíšený komorní pěvecký sbor Cantica z Kutné Hory. Byl založen v roce 1986, v roce 2002 po deseti letech obnoven a specializuje se na duchovní i světskou hudbu středověku, renesance a baroka. Snaží se zachytit skladby kutnohorské provenience – kutnohorské graduály a skladatele, jako je Jan Simonides Montanus (1530/1540–1587), Jan Campanus Vodňanský (1572–1622) a Pavel Spongopaeus Jistebnický (1560/1561–1619). Poslední zmíněný je považován za nejplodnějšího českého skladatele své doby, který po sobě zanechal na šedesát skladeb. Ač pocházel z Jistebnice nedaleko Tábora, usadil se na Kaňku, kde působil jako správce školy.

Sluníčko střídavě svítí a střídavě se schovává za mraky. Bezchybné osvětlení oltáře sice nevidíme, ale o chvíli později, když je slunce níž, osvětluje kužel slunečního svitu stěnu presbytáře nad oltářem. I to je však úžasný zážitek!