DP Podzimní Vysočinou

Po opakovaných účastech na pochodu pořádaném turisty ve Žďáře nad Sázavou jsme vymysleli malou změnu

Z vlaku jedoucího z Havlíčkova Brodu do Žďáru nad Sázavou vystupujeme ve stanici Sázava a úzkou asfaltkou šlapeme do stejnojmenné obce. Míjíme kapličku, evangelický kostel i Olšiakovu sochu slona, umístěnou na soukromém pozemku (podrobnosti naleznete na tomto blogu zde) a pokračujeme po silnici směrem na Matějov. Doufáme, že v průběhu dne se obloha vyjasní a bude svítit sluníčko, zatím je mlhavo, takže o odbočce k nedaleké rozhledně Rosička neuvažujeme. 

V Matějově se jdeme podívat k božím mukám a potom k mariánské kapli. Boží muka z roku 1759 stojí na jihovýchodním okraji obce při silnici na Nové Veselí. Z žulového hranolového soklu vyrůstá štíhlý dřík ukončený lucernou se čtyřmi výklenky. Na přední a boční straně jsou v nich malby s podobiznami světců, další dvě již chybějí. Lucerna je na vrcholu ukončena čučkem se zasazeným kovaným zdobeným křížkem.

Výstavba kaple začala v roce 1907. Stavbu provedl na základě svých plánů stavitel Josef Křelina ze Zámku Žďáru. V následujícím roce byla stavba dokončena a do kaple byly zakoupeny dva zvony od brněnské firmy Manoušek. Větší z nich byl obci za první světové války odebrán. Zůstal zde pouze malý umíráček, k němuž byl přidán starý zvon ze zvoničky ve škole. Teprve v roce 1929 si občané zakoupili zvon náhradní.

Z Matějova se vydáváme po modré turistické značce k Matějovskému rybníku. Dříve býval loukou a na starších mapách je nazván Matějova louka. V 80. letech předminulého století byla louka zatopena a dlouhá hráz porostla řídce stromy. Matějovsky rybník je přírodní rezervace o rozloze 69 ha. Je hnízdištěm vodního ptactva a vyskytuje se zde také bahenní a rašeliništní rostlinstvo. V letech 1958–1970 tu probíhala těžba rašeliny. 

Na okraji rybníku odbočujeme doleva s úmyslem projít podél něho po zrušené naučné stezce. 

Původně měla deset zastávek, ale čas se na ní podepsal a byla zrušena. Na konci roku 2009 byla obnovena ve zkrácené podobě.

Zpočátku se nezdá, že to byl bůhvíjak dobrý nápad, dvoustopá cesta po loukách je sotva znatelná, terén je místy dost podmáčený a dvakrát musíme opatrně překonat potok. Všechny tyto malé nesnáze jsou však rázem zapomenuty, když se dostaneme hlouběji do lesa. Těch hub! 

Nacházíme nejen podhříbky, ale především „praváky“ a také kozáky, kováře, holubinky a také jednoho křemeňáka. Tři krásné hřiby rostou vyzývavě přímo uprostřed lesní cesty!

Přicházíme na hráz rybníka Velký Babín...

... a pokračujeme po modré značce, s kterou vede výše vzpomínaná obnovená Naučná stezka Babín. Nemá vlastní značení a je na ní jen šest zastavení. Nedaleko toho šestého se nachází keška nazvaná Pramen Oslavy, což nás uvádí v omyl, podpořený snímkem na informační tabuli. Kešku bez problému nacházíme, altán nikoli. Nějak jsme nepostřehli, že s pramenem Oslavy to není jen tak jednoduché. Takzvaný turistický pramen Oslavy byl označen poblíž severovýchodního břehu rybníku Velký Babín, zatímco skutečný pramen je údajně o několik set metrů severněji, na potůčku, který napájí rašeliniště nad Babínským rybníkem. Ale tohle všechno jsem si našel až večer na internetu, stejně jako informaci, cituji: „Autor mylně označeného pramene u Babínského rybníka si nechal ke studánce označené jako pramen zvěčnit i svoje jméno. Podepsal si tak jeden ze svých omylů. Ani první, ani poslední. (V roce 2014 tato bronzová destička zmizela.)“ Na snímku je destička s nápisem Miloš Zeman.
Od kešky se vracíme na modrou značku a po zpevněné lesní cestě, později úzké lesní asfaltce, přicházíme ke strojírnám ŽĎAS. To už jsme na okraji Žďáru nad Sázavou a do cíle nám zbývají necelé dva kilometry.

Z něho se po krátkém posezení vydáváme do městské Tvrze, v níž od roku 1993 sídlí Regionální muzeum. Během roku se v něm střídají různé výstavy převážně s regionální tématikou, výstavy umění a naučné výstavy nejen pro školy. Ta současná nese název Od elektronky do digitálního světa a má podtitul Vývoj od primitivní výpočetní techniky až k moderním technologiím současnosti. Návštěvníky seznamuje s rozvojem informačních a komunikačních technologií v posledních desetiletích. Bouřlivý vývoj výpočetní techniky, v níž novinka stíhá novinku, nám dává zapomenout na mnohé, co bylo ještě nedávno považováno za špičkové a moderní, avšak po pár letech je beznadějně zastaralé, nevýkonné a překonané. Dnes už se můžeme jen divit, jaká technika nám před dvaceti či třiceti lety stačila a kam od té doby její vývoj pokročil. Od sálové výpočetní stanice a děrných štítků, přes stolní počítače, floppy disky a diskety k dnešním mobilům, tabletům a notebookům. Výstavu připravili pedagogové a studenti VOŠ a SPŠ Žďár nad Sázavou ve spolupráci s Regionálním muzeem, nechybí zde ani interaktivní prvky, včetně her na PC.