pátek 10. listopadu 2017

Co jsem také přečetl_______________ ___________Hřbitovní kvítí na smetaně

Román Vladimíra Poštulky spojuje tři zdánlivě nesouvisející roviny vyprávění, které se proplétají a doplňují

Hlavní postavou je mladík Evžen, který se vyučil kuchařem, ale stal se shodou okolností básníkem a textařem písniček. Sledujeme jeho dětství a dospívání v hornické Ostravě padesátých let, hledání místa ve společnosti na okraji i v bohémském světě Prahy let šedesátých až po jeho emigraci do Paříže a Švýcarska. Živí se jako kuchař, takže je zde mnoho odkazů na vaření, nejen pokud jde o českou kuchyni. Avšak jsou zde také esejistické kapitoly o řadě slavných světových i českých spisovatelů, o souvislostech mezi jejich soukromými životy a tím, o čem psali ve svých knihách. 
Autor se věnuje také erotickému životu literátů a přemýšlí o tom, jak se témata jako pornografie, homosexualita či incest odrážejí v jejich dílech. Před čtenářem tak defilují Edgar Alan Poe, Norman Mailer, Herbert George Wells, Karel Hynek Mácha, Ernest Hemingway, William Somerset Maugham, Graham Greene, Philip Roth, Alberto Moravia, Robert Merle, Anatole France, Oscar Wilde, George Orwell, Lord Byron, Antoine de Saint-Exupéry, James Joyce, Charles Bukowski, Jack Kerouac, Daniel Defoe, Jaroslav Hašek, Gustave Flaubert, Guy de Maupassant, Daphne du Maurierová, Émile Zola, Mark Twain, Truman Capote, Marcel Proust, Honoré de Balzac, Alexandre Dumas, Vladimir Nabokov, Ivan Bunin, Thomas Mann, autoři detektivek Georges Simenon, Agatha Christie, Raymond Chandler, Dashiell Hammett, ale také Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová, Jaroslav Vrchlický, Marie Majerová, Stanislav Kostka Neumann, Franz Kafka či Julius Fučík.
To vše Poštulka komentuje a provází vzpomínkami na svůj vlastní život. Kniha se dá číst mimo jiné jako jakési „umění románu“, ale také jako působivý průvodce Ostravou, Prahou, a zvláště Paříží, nebo třeba kulinářskými zážitky. Na své si tak přijdou jak milovníci románů, tak zájemci o literární historii či gastronomii. 
*  *  *
Vladimír Poštulka (*1943) je známý český textař, spisovatel a gourmet-kritik. Napsal na pět set textů k písním, z nichž k nejznámějším patří např. Sladké mámení (Helena Vondráčková); Veď mě dál, cesto má (Pavel Bobek); Bludička Julie (Hana Zagorová); Pojď stoupat jak dým (Pavel Bobek), Měli jsme se potkat dřív (Marie Rottrová). Je autorem divadelních her (Děti noci, Dynamit, O princezně loupežnici) i filmových a televizních scénářů (např. Evžen mezi námi, Všechno nebo nic, AEIOU). Jako prozaik debutoval v roce 1979 novelou Nemluvme o tom a od té doby vydal řadu dalších knih (Půdorys harému, 2004; Dějiny pornografie v datech, 2007; Blues pro Stalina, 2008). Stál u založení časopisů Story a Xantypa. Od roku 1991 se profesionálně věnuje kulinářské publicistice. Byl šéfredaktorem a spolumajitelem prvního českého gourmet-magazínu Labužník (1997 až 1999). Pro rozhlas připravoval pravidelný pořad Labužníkův lexikon a roku 2004 mu vyšla stejnojmenná kniha. Kulinářské články publikoval mimo jiné v Instinktu a Lidových novinách, v současné době hodnotí kvalitu českých restaurací pro prestižní německý časopis gourmetů Der Feinschmecker a přednáší aristologii na českých univerzitách. Své známé sloupky Zápisník labužníka dnes zveřejňuje na internetu (http://postulka.blogspot.cz/).

Žádné komentáře:

Okomentovat