TP Po stopách arm. gen. Ludvíka Svobody

11. ročník turistického pochodu pořádaného odborem KČT Trnava

Meteorologové na sobotu předpovídali počasí sice chladné, ale bez deště, ten měl přijít od západu až k večeru. Tak se i stalo, avšak celý den byla mlha, která fotografům moc nepřála...

Ze startu od budovy obecního úřadu jdeme nejprve přes ulici na ranní kávu a teprve potom se vydáváme po žluté turistické značce na trasu pochodu. Kolem rybníku Velký Bor a Podlipského rybníku přicházíme do vsi Přeckov. Na návsi je za kapličkou schovaná hospůdka, do níž pořadatelé umístili první kontrolu. Je tu hlava na hlavě, turisté popíjejí pivo, kávu nebo čaj, voní zde i svařené víno. Razítkem do propozic si potvrzujeme návštěvu a pokračujeme v cestě. Stoupáme lesní cestou na rozcestí Kuchyňka (589 m), kde je další kontrola. Dostáváme klobásu a chleba, což prý je zahrnuto ve startovném (25 Kč) a jdeme k ohni. 

Poté, co jsme si pochutnali na opečené klobáse, jdeme se podívat do malého bunkru stojícího opodál. 

Uvnitř zapálili pořadatelé několik svíček, takže ani baterku nepotřebujeme.

Po průchodu lesem se před námi objevují první domky Hroznatína. Před rodným domem armádního generála a bývalého prezidenta republiky Ludvíka Svobody už je množství lidí, část z nich ve vojenských uniformách. Do začátku pietního aktu zbývá asi půl hodiny, kterou využíváme k prohlídce expozice.

V roce 1980 byla na domě odhalena pamětní deska a pod záštitou Západomoravského muzea v Třebíči byl v rodném domě v letech 1985-1992 otevřen památník. V roce 1992 byl památník uzavřen, usedlost je nyní v soukromých rukou, dnes je přístupná světnička a nová expozice v bývalé stodole. 

U kamenného památníku na prostranství před domem se v 11 hodin – za velmi nevlídného počasí – konala vzpomínková akce, kterou uspořádaly Společnost Ludvíka Svobody, Klub českého pohraničí, Kraj Vysočina, obec Hroznatín, Klub českých turistů Trnava a Armáda České republiky. 

Zástupci armády, ministerstva obrany, Svazu bojovníků za svobodu, velvyslanectví Ruska, Parlamentu ČR, spřáteleného slovenského města Svidník, pozůstalých významných osobností, spolků a sdružení v průvodu pokládali věnce a kytice k pamětnímu kameni. 

Pietního aktu se zúčastnila dcera gen. Svobody Zoe Klusáková (*1925), manželka dlouholetého komunistického ministra kultury Milana Klusáka, a byl zde i pravnuk Ludvíka Svobody Mgr. Miroslav Klusák.

Do památníku, slavnostně odhaleného 16. března 2013 u příležitosti 70. výročí bitvy u Sokolova, je vsazena deska z černé švédské žuly o rozměrech 67 x 115 cm. Na desce je vyrytý portrét Ludvíka Svobody v životní velikosti a pod ním nápis „Arm. gen. Ludvík Svoboda, president Československé socialistické republiky 1968–1975, velitel 1. československého armádního sboru v SSSR“. Deska je dílem kamenosochaře Petra Šebesty ze Světlé nad Sázavou a nelze neobdivovat věrně vypodobněné rysy obličeje, vyznamenání i hvězdy na výložkách.

Ludvík Svoboda se narodil 25. listopadu 1895, za 1. světové války se stal členem československých legií v Rusku, zúčastnil se slavných bitev legií u Zborova a Bachmače proti rakouské a německé armádě a bojů o Transsibiřskou magistrálu proti Rudé armádě. Postupně velel družstvu, četě, rotě a praporu. Po návratu do vlasti se krátce ujal vedení rodinného hospodářství, ale postupně se vrátil k armádě a od roku 1922 byl důstojníkem československé armády. Po obsazení Československa v roce 1939 uprchl do Polska, kde se stal členem československé vojenské jednotky. Po porážce Polska byl zajat Rudou armádou, internován a odsouzen k smrti jako špión. Po přepadení SSSR se situace změnila, Ludvík Svoboda vstoupil do nově se formujících bojových jednotek Čechoslováků bojujících po boku Rudé armády a v Buzuluku začal formovat 1. československý samostatný polní prapor v SSSR. Rychle stoupal v hodnostech, v srpnu 1945 se stal armádním generálem. Ve vládě Košického programu zastával funkci ministra obrany jakožto nestraník, na počátku padesátých let byl z vysoké politiky odstraněn a krátkou dobu i vězněn (ve funkci jej nahradil Gottwaldův zeť Alexej Čepička). V březnu 1968 byl zvolen prezidentem republiky. Za srpnové okupace 1968 na jedné straně odmítl jmenovat vládu Biľaka a Indry, na druhé straně se v následujících letech podílel na tzv. normalizaci. Kvůli zdravotním problémům v roce 1975 odstoupil z prezidentské funkce a 20. září 1979 zemřel.

*  *  *

Z Hroznětína vycházíme trošku prochladlí, ale brzy se zahříváme na provozní teplotu. Po vlastním značení v podobě modrých stromečků natočených vždy tak, aby jejich špička ukazovala směr,...

... jdeme po silnici k Rudíkovu a asi po tři čtvrtě kilometru odbočujeme doprava na lesní cestu, která nás přivádí na okraj Přeckova. Pokračujeme po silnici až téměř ke Klášterskému rybníku, kde odbočujeme vpravo a okrajeme pole pokračujeme k lesu.

Díky dobrému vlastnímu značení přicházíme bez problémů ke kolomazným kamenům, u nichž je na informačním sloupku stručný popis výroby kolomazi.

Kolomazná mísa

Pokračujeme mírně vlevo a přes mýtinu na lesní cestu, po které přicházíme k hlavní silnici. Tu kolmo přecházíme a polní cestou kolem rybníku Malý Bor se dostáváme k silnici, která nás přivádí na okraj Trnavy. Cíl pochodu je jako obvykle v hostinci U Toma.