DP Za posledním puchýřem (III)

(předchozí článek DP Za posledním puchýřem II)
Komentovaná prohlídka Bučovic

Město Bučovice leží v údolí říčky Litavy na mezinárodní silnici E50 mezi Brnem a Uherským Hradištěm. V současné době má včetně místních částí Černčín, Kloboučky, Marefy a Vícemilice téměř 6 500 obyvatel. První písemné zmínky o Bučovicích jako městečku pocházejí z roku 1322. Předpokládá se však dřívější existence městečka, což dokládá objev z konce roku 2000, který prokazuje, že v prostoru dnešní zámecké zahrady a dvora stával v 1. polovině 13. století velký kamenný románský kostel. 

Městečko bylo těžce postiženo třicetiletou válkou. Nový rozvoj začal v 18. století, kdy zde začalo prosperovat tkalcovství, bednářství a výroba lidových fajánsí (toufarství). V 19. století byly Bučovice městem soukenickým, existovalo zde až 14 textilních manufaktur a továren. Po úpadku textilní výroby nastoupil nábytkářský průmysl. V roce 1894 byla založena továrna Davida Druckera, pozdější UP, největší výrobce nábytku (hlavně ložnic) v Československu. Ve městě byla početná židovská komunita a druhá polovina 19. století byla jakousi její zlatou érou. Jejich podíl zejména na průmyslovém rozvoji Bučovic v té době byl zcela zásadní. Nedá se ani hovořit, že byli menšinou, v té době byl každý čtvrtý obyvatel města židovského vyznání. K tomu je třeba dodat, že bučovičtí židé se stejně jako ostatní moravští židé hlásili k německé národnosti. Konec židovské komunity přivodilo houfné stěhování do Brna a poté německá okupace. Z šestačtyřiceti odvlečených lidí nepřežil válku nikdo. Synagoga po válce chátrala a v roce 1966 byla zbourána.
Komentovaná prohlídka Bučovic začíná na rohu náměstí. Zájem o ni je tak velký, že účastníci musí být rozděleni do tří skupin! Prohlídka s fundovaným komentářem místních patriotů zahrnuje okruh po náměstí Svobody, kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený v polovině 17. století v severní části náměstí,...

... nad ním stojící kapli, která slouží jako hrobka rodu Žarošských a židovský hřbitov založený v 17. století o rozloze 47,43 aru. Je na něm přes 400 náhrobků, z nichž velká většina je již nenávratně poškozena. Prameny udávají, že nejstarší je z roku 1767.

Dominantu Bučovic tvoří zámek, který je nazýván perlou italské renesance na sever od Alp. Kdo v minulých dvou dnech jeho návštěvu nestihl, může využít nedělní otvírací doby. To je i můj případ, neboť z pátečního zájezdu i sobotní trasy jsem se vrátil, když už byl zámek zavřený. 

Bučovický zámek je unikátní tím, že na rozdíl od jiných renesančních zámků u nás nejde o přestavbu staršího sídla (hradu nebo tvrze), ale o zcela novou originální stavbu typu „palazzo in fortezza“ takzvaně na zelené louce. V místech zbořené tvrze jej nechal v letech 1575–1585 postavit tehdejší majitel bučovického panství Jan Šembera Černohorský z Boskovic, poslední mužský člen tohoto starobylého českého rodu a ve své době jeden z nejbohatších moravských šlechticů. Studoval v Itálii a ve Vídni, honosil se vysokými dvorskými tituly, ale znám byl především jako milovník světských radovánek, znalec koní, excelentní jezdec a velký příznivec umění. Vzdělání a bohatství mu umožnilo nejen stavbu, ale i výzdobu zámku objednat u prvotřídních umělců, takže celý čtyřkřídlý zámek se třemi patry arkád a komponovanou zahradou skvěle reprezentoval postavení rodu i Jana Šembery samotného. Jeho dvě dcery se provdaly za Lichtenštejny, Anna za knížete Karla I. Lichtenštejna (1569–1627), Kateřina za jeho bratra Maxmiliána (1578–1643). 
Za Maxmiliána byla v letech 1635–1637 na nádvoří umístěna nádherná osmimetrová manýristická kamenná kašna, provedená Petrem Maternou podle návrhu Giovanniho Giacoma Tencally. Představuje kalichovitou vázu s lupénkovitě zprohýbanou hlavicí, která přechází ve čtyři vyhloubené dračí hlavy opírající se o bedra dřepících mořských panen. Nahoře je zakončena sochou Bakcha. Vodotrysk (v tuto dobu již mimo provoz) je vysoký osm a půl metru.

Byly také přistavěny čtyři rohové věže s kovovými „lucernami“, které však pro velkou tíhu musely být z věží postupně sejmuty. Od roku 1597 až do roku 1945 patřil zámek i s panstvím rodu Lichtenštejnů. Od roku 1681 přestal sloužit pobytu panstva a stal se administrativním centrem panství a od roku 1720 sídlem centrální lichtenstejnské účtárny. Od té doby žádné závažnější stavební úpravy jeho italský renesanční charakter nenarušily.
Arkádové nádvoří zámku tvoří devadesát sloupů, které zdobí 540 reliéfů zobrazujících erby, válečné motivy a fantastická zvířata a bytosti.

Škoda, že dnes není přístupný první prohlídkový okruh s proslulým Zaječím sálem s alegorickými výjevy ze světa zajíců, kteří převzali vládu nad světem a lidé se psy jsou jen lovnou zvěří. Ovšem i druhý prohlídkový okruh tvořený interaktivní expozicí Moravský aristokrat v labyrintu světa stojí za to, neboť umožňuje nahlédnout do života moravské renesanční aristokracie a dozvědět se něco o jejím vzdělání, zálibách i každodennosti. Prohlídkový okruh končí v kapli s nádherně zdobeným stropem.

Nebyl by to komplexní popis města, kdybych se nezmínil o místních hospůdkách. Přímo naproti místu našeho ubytování i startu a cíle pochodu je restaurace Kometa a u autobusového nádraží bistro U Draka. Jeho stěny jsou vyzdobeny hudebními nástroji a připomínkou zpěváka Boba Frídla (1947–2013), který v Bučovicích strávil poslední léta svého života. Po vzoru amerického písničkáře Boba Dylana hrál na kytaru a foukací harmoniku a převzal si od něj i umělecké jméno (původně se jmenoval Josef).

Při cestě k vlakovému nádraží je sympatická hospůdka U Zelené žáby....

...a v parčíku přes ulici památník 17. poledníku. Poledníky, jak si jistě mnozí pamatujeme ze zeměpisu, jsou nejkratšími spojnicemi severního a jižního pólu, vedoucími po povrchu Země. Od nultého poledníku, který prochází londýnským předměstím Greenwich, je vlevo 180 poledníků západní délky a vpravo 180 poledníků východní délky. Sedmnáctý poledník východní délky, na němž leží Bučovice, prochází na severu Norskem a na jihu Slovenskem, Rakouskem, Maďarskem, Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Itálií, Lybií, Čadem, Středoafrickou republikou, Kongem (tam protíná rovník), Angolou, Namibií a Jihoafrickou republikou.