Jarda Vála: Setkání toulkařů v Kyticích (II)

Předchozí článek Setkání toulkařů v Kytlicích (I)

Ráno odjíždíme hromadně auty do Cvikova, kde máme na devátou hodinu domluvenou exkurzi pivovaru. Počátky vaření piva ve Cvikově sahají až do roku 1560, kdy bylo dvaasedmdesáti zdejším měšťanům od pozemkové vrchnosti oficiálně uděleno privilegium k vaření pšeničného piva a výrobě sladu. Na pozemku pod Zeleným vrchem, kde stojí pivovar dodnes, byly vystavěny první pivovarské budovy v druhé polovině 19. století a až do období první republiky byly mnohokrát rozšiřovány.

V roce 1948 byl pivovar znárodněn a začleněn do podniku Severočeské pivovary a přesně o dvacet let později uzavřen. Tuto smutnou chvíli dodnes připomíná nápis na jedné z vnitřních stěn schodiště: „Vůl Vojta zavřel pivovar 1. 1. 1968“. Následně celý areál přešel pod správu státního statku, kterému sloužil k hospodářské činnosti jako sklady zeleniny, brambor, ovoce nebo řepy. Později zde byl také autoservis, diskotéka, bazar nábytku i pěstírna žampionů, volné prostranství zaplnily novodobé stavby a přístřešky, které sloužily jako garáže nákladních automobilů, servis nebo sklady. Nedochovala se ani původní technologie – měděná varna i ostatní zařízení skončily v místní sběrně. Zdevastovaný a chátrající areál koupil v roce 2013 novoborský podnikatel Jiří Jakoubek s cílem obnovit po téměř půl století přerušenou tradici výroby piva. Společně s Viktorem Tkadlecem, který má dlouholeté zkušenosti s vařením piva a pivovarským provozem, a s pomocí řady spolupracovníků a odborných firem, zrekonstruovali výrobní část pivovaru a v prostorách bývalé sladovny vybudovali útulnou pivovarskou restauraci.

První části pivovarské technologie se do pivovaru vrátily v prosinci 2013. Z bavorského rodinného pivovaru Karl Ege, který prodával pivo pod názvem Wiesensteiger, pochází rmuto-mladinová pánev a scezovací káď – tyto hlavní části dvounádobové měděné varny o kapacitě 50 hl prošly celkovou repasí a mohou sloužit mnoho dalších let.

Více než dvě desítky ležáckých tanků jsou umístěny v původních kamenných sklepech a kvasné kádě se rovněž vrátily na původní místa. Po necelém roce od zahájení rekonstrukce uvařil na podzim 2014 sládek Miloš Hrabák první várku spodně kvašeného světlého ležáku Klíč.

Poté následovaly další várky, a nejen dvanáctky, ale i desítky Luž a osmičky Sklář. Pivovar byl slavnostně otevřen v sobotu 29. listopadu 2014 a od prosince stejného roku je v provozu také restaurace Sladovna. Zhruba po půl roce od znovuotevření rozšířil pivovar sortiment prodávaných piv. Čtvrtým pivem ve stálé nabídce se stal nepasterovaný, ale na rozdíl od ostatních filtrovaný, světlý ležák Hvozd 11° a k různým významným událostem tuto čtveřici doplňuje polotmavý ležák Sváteční 13°, vařený klasickou dvourmutovou technologií ze tří druhů sladů – plzeňského, bavorského a karamelového. Především mimo sezónu v zimním a jarním období nabídku doplňují speciální piva. To je případ žitného speciálu, při jehož výrobě byla část ječného sladu nahrazena žitným. Třetinku jsem okusil, byla trochu zvláštní, ale dobrá.
Prohlídka pivovaru trvá zhruba hodinu, hlavní částí je srdce pivovaru – měděná varna umístěná v místnosti s monumentálními industriálními okny,...

... dále to jsou prostory původních valených sklepů, kde jsou ležácké tanky a spilka.

Dříve měl každý pivovar svoji sladovnu, tedy místo, kde se z ječmene vyráběl slad. Dnes se nejčastěji vyrábí ve velkých poloautomatických sladovnách a do pivovaru se jen dováží. Zdejší sladovnu se tedy stala restaurací a původní využití těchto prostor už připomíná pouze její název. Útulná restaurace s citlivě provedeným interiérem má kapacitu 85 míst.
Návštěvu pivovaru končíme posezením v restauraci Sladovna a poté se vydáváme na zhruba desetikilometrovou trasu po okolí – na Zelený vrch a Dutý kámen. Zelený vrch (586 m) je výrazný zalesněný znělcový kopec, vyčnívající asi 1,5 km severovýchodně od Cvikova. V minulosti se dvakrát stal útočištěm vzbouřených sedláků. V dubnu 1680 se zde ukryli poddaní ze Cvikova a okolních vsí, kteří se postavili proti těžkým robotám a vydírání tehdejšího majitele zákupského panství Julia Františka Sasko-Lauenburského. Vrch ale byl obklíčen vojskem generála Piccolominiho a po dvou dnech odporu se vyhladovělí vzbouřenci vzdali. Podruhé se zde nespokojení sedláci shromáždili roku 1775, jejich povstání také skončilo neúspěšně a několik sedláků bylo na čtyři týdny uvězněno v Mladé Boleslavi. Za války o bavorské dědictví byl Zelený vrch 1. srpna 1778 obsazen rakouským vojskem, které se tu opevnilo valy, ale Prusové je odtud vytlačili k Jablonnému a Českému Dubu. Zbytky šancí prý byly patrné ještě ve 2. polovině 19. století.
Vyrážíme po zelené značce kolem rybníka, v němž se zrcadlí budovy pivovaru,...

... a pak po žluté k lesnímu divadlu, které v roce 1920 vybudoval cvikovský ochotnický spolek v jednom ze starých pískovcových lomů, ve kterých se dříve lámal kámen na stavbu cvikovských domů. Dříve byla lesní divadla oblíbenou zábavou, sedělo se pod širým nebem a umění společně s přírodní atmosférou dodávalo divadelnímu představení neopakovatelný ráz.

Často se využívaly jako kulisy i pískovcové skály, do kterých se vytesávaly různé místnůstky a průchody, tak jak je tomu ve Sloupu v Čechách. I zde je ve skále vytesaná místnost s okénkem a na druhé straně jeviště krátká chodbička s výklenkem. Na nízkém svahu kolem lomu jsou dosud patrné zbytky hlediště.
Pokračujeme k vyhlídce Švýcárna. Na ostrohu zvaném Bittners Stein (Bittnerův kámen), vyčnívajícím ze svahu nad Drnovcem, postavil drnovecký hostinský Josef Böhm hostinec Schweizerhaus (Švýcarský dům), od něhož byl krásný výhled k jihu na rozlehlou krajinu Českolipska. Na ostrohu se dodnes dochovalo zčásti zděné a zčásti ve skále vytesané sklepení, na kterém Lesy ČR postavily dřevěný vyhlídkový altán, slavnostně otevřený 19. června 2015.

Také druhý hostinec, který stál u Schillerovy vyhlídky, po druhé světové válce zanikl a zůstaly už jen zarostlé zbytky základů. Skalní vyhlídka se zachovala dodnes, a ačkoliv je částečně přerostlá stromy, stále je z ní pěkný výhled do okolí Mařenic s výraznými vrcholy Luže, Hvozdu a Jezevčího vrchu.

Od Schillerovy vyhlídky se vracíme k vyhlídce Švýcárna, sestupujeme do Drnovce a po zelené značce pokračujeme na Dutý kámen (379 m). Jedná se o přibližně 600 m dlouhý zalesněný hřbítek, vystupující asi 20 až 30 metrů nad okolní terén. Je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce asi 3 až 4 metry mocnou žílou třetihorní vyvřelé horniny, zvané polzenit. Tato žíla ale nikde nevystupuje až na povrch, její existence byla potvrzena teprve při hloubení silničního zářezu v 70. letech 20. století.
Od hlavní silnice vede vzhůru upravená cesta se zbytky vytesaných schodů. Zpočátku prochází mezi starými, lesem zarostlými těžebními jámami, pak vystupuje na nevelkou zarovnanou plošinu, míjí velký lom na východním svahu a poté zvolna sestupuje k upraveným skalám. Na jejich začátku je vytesaná plošinka Karolínina odpočinku s kamennou lavicí, jejíž opěradlo zdobí reliéf koruny s výrazným, ale dnes již téměř nečitelným názvem Karolinenruh. Kdysi odtud býval pěkný výhled ke Kunraticím, který je však dnes již zcela zakrytý vzrostlým lesem.

V sousední skále je vyhloubena nevelká jeskyňka a hned za odpočívadlem vyčnívá nejvýznamnější skalní suk, nazývaný někdy podle svého tvaru Vějíř, nebo Varhany podle původního německého názvu Orgelpfeifenstein (Varhanní píšťaly). Na něm je nejlépe vidět sloupcová odlučnost pískovce. Tento 2,5 m vysoký skalní útvar je složený z drobných čtyř- až šestibokých pískovcových sloupečků, širokých dva až pět centimetrů a vysokých až tři metry, které se směrem vzhůru vějířovitě rozevírají.

Tento mimořádný geologický jev způsobila vyvřelá hornina, která sice nepronikla až k povrchu, ale horké plyny a páry, které její průnik doprovázely, stoupaly po puklinách vzhůru a zahřály okolní pískovec na vysokou teplotu. Tato teplota sice nestačila k roztavení horniny, ale způsobila její zpevnění prokřemeněním. Při následném chladnutí došlo spolu se zmenšováním objemu horniny ke vzniku kontrakčních trhlin a k rozpukání pískovce na tenké svislé desky. V nejbližším okolí puklin, kde bylo zahřátí nejintenzivnější, byly tyto desky rozděleny ještě příčnými trhlinami na menší části a tam, kde došlo k velkému zhuštění příčných trhlin, vznikly drobné čtyř- až šestiboké pískovcové sloupečky. Proto jsou sloupečky vyvinuté jen v těsné blízkosti puklin a ve větší vzdálenosti rychle přecházejí přes deskovité partie do celistvého pískovce.
Hřebenová cesta dále pokračuje na malé prostranství mezi skalami, vytvořené lámáním pískovcových bloků.

Do jedné z jeho svislých stěn je vytesán reliéf hlavy s vavřínovým věncem. V roce 1913 jej vytesali dva místní umělci a členové kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy, řídící učitel Karl Beckert a četnický strážmistr Karl Bundesmann, jako upomínku 100. výročí úmrtí německého básníka Theodora Körnera (1791–1813).

Körner pocházel z Drážďan, studoval filosofii a přírodní vědy, ale kvůli nedovolenému souboji musel opustit svou vlast. Odešel proto do Vídně, kde psal veršované divadelní hry v Schillerově stylu. V březnu 1813 vstoupil k dobrovolníkům, bojujícím proti Napoleonovi za osvobození Německa, a přitom psal verše, které se mezi lidmi rychle šířily. Již v prvním boji v červnu byl vážně raněn, po zotavení se vrátil zpět k oddílu, ale v srpnu 1813 v další bitvě u Gadebusch ve věku pouhých 22 let padl. Jeho bojovná lyrika vyšla posmrtně roku 1814 ve sbírce Lyra a meč. Oba tyto symboly jsou také znázorněny ve věnci kolem Körnerova reliéfu. V dubnu 2005 byla na skalní stěně s reliéfem slavnostně odhalena malá pamětní deska.

Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště s 38 kamennými stupni k plochému temeni Širokého kamene s osmihranným kamenným stolem a lavicí. Na stole byla kdysi astronomicko-geografická orientační tabule a sluneční hodiny, z nichž se však dodnes dochovaly už jen nepatrné zbytky.

Z vyhlídky je vidět k severu na Zelený vrch s osadou Drnovec na úpatí, západním směrem leží město Cvikov s výraznou dominantou Klíče a na jihu vyčnívá zaoblený vrch Ortel.