Návrat z týdenního pobytu v Kytlicích

(předchozí článek Týden v Kytlicích X)
Cestou domů se obvykle někde zastavujeme, abychom přerušili jízdu a něco zajímavého ještě viděli

Tentokrát jsou to Provodínské kameny. Už něklokrát jsem zatoužil zúčastnit se dálkového pochodu Provodínská štrapanda, jehož 1. ročník se konal už v roce 1975, ale nějak se stalo, že k tomu nikdy nedošlo... Tak se tam podívám dneska!

Kvůli kešce se nejprve zastavujeme u křížku před lesním hřbitovem asi kilometr od prvních provodínských domků. A když už jsme tady, jdeme se samozřejmě podívat ke hřbitovní kapli sv. Prokopa. Pochází z roku 1930 a v současné době slouží při pohřbech jako obřadní síň. Mezi stromy se válí mlha, takže atmosféra je poněkud mystická:

Provodínské kameny je souhrnný název pro skupinu sedmi neovulkanických vrcholů nalézajících se severně od obce Provodín. Jsou tvořeny čedičem a znělcem, značená cesta vede pouze na nejvyšší z nich – Lysou skálu (419 m). My ovšem máme v plánu navšívit i Dlouhý vrch, a tak na kraji Provodína odbočujeme vlevo do osady Horní Provodín. Auto necháváme u chráněné památné douglasky tisolisté. Je vysoká 25 m, obvod kmene činí 2,5 m a věk okolo 120 let. Říká se, že byla vysazena roku 1900 u příležitosti vyvzdorované svatby arcivévody Františka Ferdinanda d´Este s hraběnkou Žofií Chotkovou v nedalekých Zákupech. 

Dlouhý vrch je nejjižnějším z Provodínských kamenů. Tvoří jej protáhlý, dubohabrovým hájem zalesněný skalnatý znělcový hřeben zhruba ve směru jihozápad-severovýchod. Nejvyšší střední část (402 m) má charakter kozího hřbetu, na jižní straně je rozrušená lomem.

Po celé délce hřebene, tedy asi dva kilometry, se táhne fortifikace z doby Josefa II. Výškový rozdíl mezi dnem příkopu a temenem valu je vesměs několik metrů. Na severovýchodní straně opevnění ještě pokračovalo dnes již zaniklým úsekem přes pastvinu až k lichoběžníkové redutě, sloužící k ochraně vojáků, kteří jsou mimo hlavní obrannou linii. Opevnění bylo vybudováno (spolu s dalšími v okolí) koncem roku 1778 jako důsledek prusko-rakouských válek, aby zabránilo dalším vpádům pruských vojsk do Čech. V 18. století již nebylo využito, obnovení a využití se však dočkalo roku 1813 při vpádu francouzských vojsk do Čech.

Plánek opevnění na 1. vojenském mapování s lichoběžníkovou redutou na východním konci

Lysá skála (419 m) je z Provodínských kamenů nejvyšší a nejnápadnější. Pro svůj tvar se jí také říká Spící panna, neboť prý připomíná obličej spící dívky. Turistická značka končí na úpatí skály s velmi výraznou nepravidelnou sloupcovou odlučností:

Odbočením u informační tabule doleva stoupáme na vrchol. Na nejstrmějším úseku jsou pro větší bezpečnost řetězy, nicméně za deště či námrazy se výstup nedoporučuje. Na skále, částečně v minulosti narušené lomovou činností, se nacházejí cenná teplomilná společenstva skalních stepí a štěrbin – rostliny, měkkýši a hmyz.

Z vrcholku je vynikající kruhový rozhled na malebnou krajinu Máchova kraje a Lužických hor, my máme trochu smůlu, protože ranní mlha se teprve teď začíná zvedat:

Sousední Štrausův vrch (376 m)

Vracíme se stejnou cestou. Opatrně slézáme dolů a nestydíme se přidržovat řetězu. Z louky pod skálou se konečně dají pořídit slušné fotky:

Sousední Michlův vrch (387 m)

Lysá skála (419 m)