Výšlap ze Sloupu Cikánským dolem a k Samuelově jeskyni
Auto necháváme na malém neplaceném parkovišti pod skalním hradem Sloup a vyrážíme podél Dobranovského potoka po vyhlídkovém okruhu Cikánským údolím. Už po několika desítkách metrů poté, co se žluté místní značení okruhu odklání od červeně značené trasy, spatříme první zajímavost – altán Vodní chrám. Byl vybudován nad obnovenou lesní studánkou jako památka na skupinu staletých smrků, které zde byly v roce 2013 z důvodu ohrožení bezpečnosti návštěvníků skáceny a z jejichž dřeva byl postaven.
Stavbu inicioval a její podobu navrhl kastelán sloupského hradu Ivan Volman, tesařské práce provedl Ondřej Volman, hlavním investorem byl státní podnik Lesy ČR. Studánka uvnitř altánu je tři metry hluboká a hladina vody je asi půl metru pod okrajem. Asi po šesti stech metrů přicházíme k Malé cikánské jeskyni nacházející se na úpatí strmého srázu:Tvoří ji protáhlá, asi 15 metrů široká a 3 až 6 metrů hluboký klenutý prostor, jehož strop podpírají dva štíhlé pilíře. Vznikla zřejmě kolem roku 1756 těžbou brusného písku pro první sloupskou zrcadlárnu. Uvnitř jeskyně se nacházejí imitace kreseb pravěkých zvířat: Po dalších zhruba 600 m se dostáváme k mohutnému skalnímu převisu, označovanému jako Velká cikánská jeskyně. Z větší části je přirozeného původu, i když práce lidských rukou je i zde znatelná. Podle nejrůznějších výzkumů byla osídlena už v pravěku. Do údolí se otevírá asi 15 m širokým a přes tři metry vysokým portálem, za nímž pokračuje poměrně rozlehlá prostora s plochým stropem bez podpůrných pilířů do hloubky kolem 28 metrů. Podle místní tradice připomíná pojmenování zdejších pískovcových jeskyní, že sloužily jako příležitostné obydlí potulných cikánů.
Od Velké cikánské jeskyně stoupáme úvozovou cestou k silnici ze Sloupu a prohlížíme si po levé straně stojící křížek...
s nevšedním biblickým obrázkem: Silnice byla proražena v roce 1827 mezi dvěma skalami, my ji ovšem záhy opouštíme a k návratu do Sloupu využíváme původní kupeckou cestu, která vede souběžně. Tím ovšem naše putování za méně známými sloupskými zajímavostmi nekončí! Neznačenou lesní cestou, která v horní části strmě stoupá několika serpentinami, přicházíme k Samuelově jeskyni.
Na počátku 18. století ji vyhloubil sloupský rodák Samuel Görner, pocházející ze starého sklářského rodu, v němž mělo dlouhou tradici řemeslo optiků. Samuel byl sice vyučen okrasným zahradníkem, ale i on se zabýval broušením skleněných čoček. V jeskyni žil dlouhých sedmnáct let – od roku 1718 až do 27. dubna 1735, kdy se přestěhoval do sloupské skalní poustevny jako pátý v řadě ze sedmi tam žijících poustevníků. Věnoval se nejen zahradničení, ale i výrobě brýlí a dalekohledů. V roce 1742 utekl do Prahy, údajně ze strachu před Prusy, aby ho neodvedli do vojska. V roce 1756 vykonal pouť do Říma a po návratu, kolem roku 1760, žil opět jako poustevník, tentokrát na Skalickém vrchu nedaleko Nového Boru. Nakonec se usadil v opuštěné chýši na Svaté Hoře u Příbrami, kde byl jedné noci zavražděn a okraden o peníze, které si u něj uschovali poutníci. Jeho socha s dalekohledem namířeným k obzoru stojí na jižním okraji skalního hradu Sloup. Do jeskyně se vstupuje těsnou skalní štěrbinou s několika schůdky, za níž je předsíňka o rozměrech asi 2 x 2 metry, sloužící původně i jako kuchyňka. Z ní se pokračuje do obytné místnosti dlouhé 6,5 m a široké 2,5 m. V jejích protilehlých stěnách jsou vytesána dvě okna.
Na vrcholu skalního masivu se Samuelovou jeskyní je upravená vyhlídka, přístupná po vytesaných schodech se zábradlím. Výhled do okolí je však omezen vzrostlými stromy, lepší je ze sousedního skalního útvaru Vana, přístupného úzkou pěšinou částečně opatřenou kovovým zábradlím.
Žádné komentáře:
Okomentovat