Jarda Vála: Týden v Kytlicích (IX)

(předchozí článek Týden v Kytlicích VIII)

Vrcholy Šišák, Ortel a Strážný

Auto necháváme opět ve Sloupu, tentokrát u pošty, a po zelené turistické značce vycházíme vstříc kopcům. Zpočátku vede cesta podél lesa, takže máme před sebou protáhlý zalesněný vrch Šišák:

V zalesněném sedle mezi Šišákem a Slavíčkem stojí na křižovatce lesních cest Záhořínská kaple, pojmenovaná podle blízké osady Záhořín. Kdysi tu stával barokní sloup, na jehož místě postavil Adam Melzer v roce 1740 zděnou výklenkovou kapličku sv. Františka Serafinského. Tiché lesní zákoutí bývalo později oblíbeným místem sloupského spisovatele a dramatika Ferdinanda Břetislava Mikovce (1826–1862).

Pod statným dubem odlovíme kešku, ze značené cesty odbočujeme doleva a stoupáme na vrchol. Šišák (485 m), jehož široký vrcholový hřbet je porostlý listnatým lesem, býval podle původního německého názvu Schieferberg občas označován jako Břidlicový vrch.

Vracíme se na značenou cestu a na „svačinooběd“ se zastavujeme na severovýchodním úpatí kopce, kde u rozcestí na kraji lesa stojí velký kamenný Neugabauerův kříž, od něhož je pěkný výhled k východu přes údolí Svitávky na Ortel,...

... vrchy v okolí Kunratic i na vzdálenější Tlustec a Ralsko:

Po necelém kilometru přecházíme přes silnici ze Sloupu do Lindavy a u staré cesty se zastavujeme před kamennou Mildeovou kaplí. V roce 1706 ji postavil lindavský sedlák Anton Werner a koncem 19. století byla pojmenována podle tehdejšího majitele Franze Mildeho. Uvnitř bývaly dvě sošky, znázorňující loučení Ježíše s Marií a obrazy sv. Jakuba a sv. Prokopa. Od roku 1945 kaplička pozvolna chátrala až do podzimu roku 2003, kdy byla opět obnovena.

Vrch Ortel (554 m) byl mým cílem už delší dobu – a zvláště poté, co jsem vyluštil mysterykeš s názvy kopců v Lužických horách (stejně tak mě láká kopec Spravedlnost nedaleko Chřibské). Svahy Ortelu, jenž vznikl vypreparováním znělcového lakolitu z okolních křídových pískovců, porůstají převážně bukové lesy. Dříve byl vrch považován za pohanské kultovní místo a podle různých pověstí na něm bývalo popraviště Cvikova nebo Lindavy. Byl také opředen pověstmi o skřítcích, kteří zde bydleli a na plochém znělcovém kameni na vrcholku si prý pekli chleba.

Na vrchol stoupáme od západu z rozcestí Pod Ortelem odbočkou žlutě značené turistické cesty, která končí rozcestníkem Ortel-skalní vyhlídka. K vrcholu odtud stoupá přímá cesta strmým svahem pokrytým znělcovou sutí. Dalekému výhledu dominují vrchy Ralsko a Bezděz:

Sestupujeme zpátky přes rozcestí Pod Ortelem do širokého sedla (392 m), které se dříve nazývalo Honerberg a prochází jím silnice ze Sloupu do Cvikova. Za ní opouštíme žlutou značku a stoupáme na vrch Strážný (492 m). Jeho jméno podle staré lidové tradice připomíná, že zde bývalo v počátcích českého státu jedno ze strážních stanovišť, mezi nimiž se optickými signály předávaly zprávy z okrajů země do centra knížectví. Protože vrch leží u staré zemské stezky z Čech do Žitavy, nelze to zcela vyloučit, ale žádný historický doklad o tom neexistuje.

Na temeni kopce jsou rozeklané skály, tvořící krátký hřbítek s vodorovně nebo šikmo uloženými čedičovými sloupky. Svah pod skalami je pokrytý sutí, takže při výstupu i následném sestupu jsme rádi, že máme trekové hole.
Po neznačené lesní cestě přicházíme k bývalé hraběcí hájovně z roku 1836, stojící na konci Údolí samoty. Šli jsme tudy v pondělí, ale dnes pokračujeme od rozcestníku doleva na Radvanec. Vpravo vede souběžně se silnicí stará úvozová Lipská cesta z vnitrozemí Čech přes Českou Lípu, Sloup a Cvikov do Žitavy. Ve skalní stěně je vytesán reliéf Krista:

Také uprostřed obce Radvanec, která se táhne podél Dobranovského potoka, je do skály u silnice vytesaný lidový reliéf Krista na kříži:

Procházíme kolem budovy, v níž kromě obecního úřadu sídlí i hospoda U Mlejna, a o kus dál je u cesty kaple sv. Antonína Paduánského. Původně chodili zdejší obyvatelé do kostela do Sloupu, neboť ve vsi stála jenom dřevěná zvonice. Až roku 1801 tu nechal obchodník sklem Anton Mücke ze sousedního Maxova postavit kapli. Její interiér však byl vybaven až po skončení napoleonských válek v roce 1818 a následujícího roku byla vysvěcena. Obdélná stavba s pětibokým presbytářem má na střeše věžičku a její průčelí zdobí nika se sochou sv. Antonína.

V sousedství kaple stojí stará škola. Po zavedení školské reformy Marií Terezií se v Radvanci začalo vyučovat v různých soukromých domech a teprve když byla stržena stará dřevěná sloupská fara, koupili z ní radvanečtí použitelné dřevo a v roce 1787 z něho postavili vlastní školní budovu. Od roku 1881 sloužila jako škola budova kartounky, původně radvanecké rychty.
Na konci vsi byla u kamenného mostku přes Dobranovský potok 11. září 2009 postavena replika barokní sochy sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století, zhotovená uměleckým štukatérem Václavem Žákem. Obci ji věnovala Libuše Žáková z Horního Polubného.

To už jsme opustili modrou turistickou značku a cestu si zkracujeme po silnici, protože ve Sloupu chceme stihnout návštvu Mňau Café. Těšili jsme se na ni už včera, ale pro výpadek elektřiny bylo zavřeno...

Procházíme po hrázi Radvaneckého rybníka ležícího na horním toku Dobranovského potoka. Má rozlohu 8,67 ha, jeho břehy jsou z větší části zalesněné a na severu na ně navazuje poměrně velké rašeliniště.

Již v roce 1890 bylo na jihovýchodním břehu rybníka koupaliště s písečnou pláží, které se později rozšiřovalo. Ve 20. letech 20. století už návštěvníkům sloužila velká restaurace s letní terasou, mimoto zde byla také půjčovna loděk a plavecká škola. V meziválečném období se rybník nazýval Vlaštovčí jezero (Schwalbensee) podle velkého množství hnízdících břehulí, označovaných v němčině jako „břehové vlaštovky“ (Uferschwalbe). Koupaliště zůstalo oblíbeným místem rekreace i po druhé světové válce. V roce 1965 byla zahájena jeho rekonstrukce a roku 1967 byl celý areál opět slavnostně otevřen. Jeho součástí je dnes také letní tábořiště s chatkami.