Neděle věnovaná geocachingu

Cílem byl odpolední Community Celebration Event, ale když je cestou tolik lákadel v podobě keší, je třeba vyrazit o pěkných pár hodin dříve...

Nejprve se zastavujeme u křížku stojícího vpravo u silnice z Havlíčkova Brodu do Jihlavy. Zub času už na něm dost zapracoval a zdá se, jako by mu i něco chybělo. Ovšem při bližším prozkoumání je uprostřed soklu jasně vidět rok 1945 a okolo něho je patrný, i když už hodně poškozený, zbytek nápisu v rumunštině. 

*  *  *

Za druhé světové války se jednotky rumunské 1. a 4. armády, které byly součástí 2. ukrajinského frontu, podílely na osvobození mnoha obcí zejména na jižní Moravě. Německý Brod k nim však nepatřil. Ovšem ve dnech 11. a 12. května se zde rumunští vojáci objevili a podíleli se na dopadení posledních německých vojáků skrývajících se v lesích a na jejich odzbrojení. Přítomnost rumunských jednotek je bezpečně doložena v Okrouhlických Dvořácích, Květnově, Petrkově, Lípě či Michalovicích. Soužití českého civilního obyvatelstva s vojáky, kteří prošli frontou, nebylo samozřejmě bez stinných stránek. Kronikáři se shodují, že po jejich odchodu zůstaly nejenom všechny louky, ale i pole dokonale spaseny, neboť rumunská armáda mechanizací neoplývala, zato měla tisíce koní a stovky povozů. Když rumunští vojáci z Čech po několika měsících odcházeli, bylo jejich zvykem, že si v místech svého dočasného pobytu stavěli vlastní pomníky. Obvykle bývaly z březových větví, mívaly tvar ornamentálních křížů. Ale dlouho se nedochovaly. Kamenné pomníky jim kdosi dělal až později. Jeden, již dvakrát přestěhovaný je v lokalitě Dolík, další se nachází nedaleko Michalovic.

*  *  *

Odbočujeme na úzkou silničku směřující do Okrouhličky, pěšky se vracíme na okraj Květnova a stoupáme na Hutský vrch (594 m):

Na vrcholu je poněkud podivný vojenský objekt s kamerou, vodárna a mezi nimi skruž a v ní vrcholová červeno-bíle pruhovaná tyč. Asi sto metrů jihovýchodně od vrcholu objevujeme zajímavě řešené místo k odpočinku, vybudované zřejmě majiteli nedalekého stavení:

Kromě kamenného stolu a lavice, z níž je daleký výhled, je tu netradiční rozcestník (hůře viditelná šipka směřující vzhůru nese nápis Sirius),...

... novodobý menhir...

... a ptačí krmítko:

Vracíme se k autu a postupně si vyšlápneme ještě na dva kopce a u Štoků odlovíme několik kešek. Teprve potom odjíždíme přes Úsobí do Dobrohostova, na jehož okraji odbočujeme na úzkou asfaltku klesající do údolí Úsobského potoka ke kapli sv. Anny.

Tady se koná v úvodu zmíněný event pořádaný kačerem, který používá nick Netvor a na stránkch geocachingu píše:

„Jaro konečně přichází! Před časem, vlastně jsou to už skoro dva roky, mi v profilu přistála výzva k uspořádání speciálního eventu připomínajícího kulaté výročí hry, kterou všichni dobře známe a která je pro mnohé téměř nevyčerpatelným zdrojem radosti, poučení i inspirace. Oslavy geocachingu v roce 2020 proběhly kvůli pandemii koronaviru spíše v tichosti, možnost uskutečnit Community Celebration Event ale zůstala a byla by škoda nechat ji propadnout. Jestli máte náladu na setkání, které vás přenese ze zimy do jara, zastavte se.

Jarní rovnodennost letos připadá na 20. března a údajně přesně v 16:33 opustí zima naše končiny. Event oficiálně začne v 15:30 a bude trvat dvě hodiny, což je pro tento typ eventu minimální předepsaná doba trvání. Já tam budu po celou dobu a vy se můžete kdykoliv v tomto čase objevit. Jestli se jenom zastavíte nebo se chvilku zdržíte, abyste mi vyprávěli, chlubili se a inspirovali mě svými geoúspěchy, nechám na vás. Okolo půl páté hodlám otevřít láhev šampusu, abychom jaro přivítali. K dispozici budu mít plastové kelímky – komu ovšem pití bublinek z plastu připadá jako barbarská svatokrádež, může si přinést nádobu vhodnější.“

Jak řekl, tak učinil. A dokonce pro nás, kteří jsme řídili, měl nealkoholické šampáňo! Trochu poklábosíme  s některými přítomnými a jdeme vyhledat kešku Čertovo kopyto. Nachází se nedaleko stejnojmenného útvaru, který jsme si fotili před necelými třemi roky – ale tehdy to zde vypadalo úplně jinak! Dnes je to tady k nepoznání – vykácený les, všude větve a pařezy, že tu téměř nedá chodit...