První zastávkou je odbočka ze silnice Herálec – Úsobí, kde opouštíme auto a šlapeme na vrch Olšina (612 m). Stojí na něm vysílač (brzy po nás k němu přijíždějí pracovníci firmy Metropolitní, s. r. o. Vysíláč není přímo na vrcholu, ten je o jeden metr výš a několik desítek metrů dál, takže k němu musíme ještě trochu popojít:
Tak to byl dnešní první kopec a teď hurá pro první kešku. Auto necháváme na okraji Úsobí, cestou obdivujeme snad pětadvacetičlenné stádo popásajících se srnek a stoupáme ke kapličce v polích:
Za další keškou se vydáváme z Úsobí po modré turistické značce k hájovně Kukačka. Na kamenitém ostrůvku v polích se nachází srostlice sedmi javorů:
Stromy jsou přibližně 130 let staré, vysoké 18 metrů a s korunou širokou cca 23 metrů. Šířky kmenů jsou různé, od 35 cm až po jeden metr. Jedná se o javor klen (Acer pseudoplatanus L.). Podle pověsti byly stromy vysazeny na místě, kde byly ve společném hrobě pohřbeny epidemie cholery. Status památného stromu mají od 17. září 1990.
* * *
Vracíme se do Úsobí, kterému byl v roce 2007 vrácen status městyse a dnes má necelých sedm set obyvatel. Nejstarší historie zdejších skláren spadá do roku 1779, kdy Jan Kryštof Sacher získal povolení postavit pod rybníkem, později zvaným Wagnerův, brusírnu skla.
V roce 1854 otevřeli sklárnu Johan Wagner a Rudolf Palme, později přibyl ještě podnik Ignatze Groszmana, který měl brusírnu, ryteckou a pozlacovačskou dílnu i malírnu. V Úsobí byla největší sklářská výroba v okrese. Vzhledem k obrovskému zájmu o křišťálové sklo se majitelé spojili s německou sklárnou v Košťanech. Sklárna spolupracovala i s hutěmi v Antonínodole, Horním Bradle a Růženíně a vypomáhaly jí i malé okolní brusírny ve Věži a Lípě. Po druhé světové válce byly podniky znárodněny a začleněny do národního podniku Sklárny a brusírny Bohemia. Tradice výroby v Úsobí bohužel skončila uzavřením brusírny v roce 1998.
Kolem kostela svatých apoštolů Petra a Pavla V roce 2009 začala jeho několikaletá generální rekonstrukce během níž byla zajištěna jeho statika, zachráněno rozpadajíé se průčelí a původní šedá omítka byla nahrazena červenou, čímž se kostel stal ještě výraznější dominantou:
Pár desítek mětrů od něho jsou na okraji lesa ruiny kaple U Anděla Strážce. Barokní kapli v lese nad Úsobím nechal v roce 1715 postavit tehdejší úsobský farář D. Dvořák, který také stavbu financoval z vlastních prostředků. Jednalo se o drobnou obdélnou stavbu s odsazeným kněžištěm. Svému účelu kaple sloužila jen do roku 1783, kdy byla v rámci josefínských reforem zrušena.
Opuštěná stavba chátrala a postupně byla devastována. V roce 2014 se pokusil lokalitu oživit Matěj Zámečník, který zde realizoval výtvarný projekt „Chrám zůstane chrámem!“ V místě portálu a vítězného oblouku instaloval dřevěné konstrukce a v bývalém kněžišti umístil 750 kg těžký oltář z jednoho kusu javoru s usazeným kamenem.
* * *
Po úspěšném nálezu kešky se vracíme stejnou cestou k autu a popojíždíme nejprve pod vrch Na Skále (611 m) a pak pod Máselný kopec (634 m). Pod kopcem Na skále je keška, kterou její owner založil na konci července 2017 a nazval První nebo poslední vlk. Věnoval ji události, kterou popsal v listingu:
„Tělo usmrceného vlka bylo na sklonku minulého týdne objeveno na poli nedaleko dálnice D1 u Skorkova. Zástupci hnutí Duha, kteří byli o nálezu informováni místním občanem, přivolali na místo nálezu odborníky a ti konstatovali, že šlo o zhruba čtyřicet kilogramů vážícího samce. Odborníci také odebrali z těla usmrceného vlka vzorky pro genetickou analýzu, která přesněji určí původ zvířete. Tělo bude podrobeno i pitvě na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vlk, který se u Skorkova pokusil překonat dálnici nedaleko mostu spojujícího obce Skorkov a Zbinohy, mohl pocházet z takzvané středoevropské nížinné populace, jejíž centrum se nachází v Německu a západním Polsku.“
Na Máselném vrchu vrcholová tyč – na rozdíl od předešlého kopce – není, ale velký kámen ji více než vynahradí:
Žádné komentáře:
Okomentovat