V kavárně Hejkal

Úsměvná historka stará již několik let

Při jedné z návštěv Havlíčkova Brodu mířím Dolní ulicí k náměstí a hnán zvědavostí jdu se podívat do nově otevřené kavárny Hejkal. Vystoupám po schodišti do patra a rozhlížím se po nabídce. Objednávám si espresso, a když je mám před sebou a chci si je odnést ke stolku, přichází z místnosti vpravo od schodiště Jarda, s nímž se občas potkávám.

„Pojď k nám, my sedíme támhle vzadu.“

„To ne, já si jen vypiju preso a jdu pryč.“

„Ale ne, vezmi si to a pojď k nám!“

Nechápu proč, ale nechám se přemluvit. 

Jarda mě vede ke stolku vzadu u okna, kde sedí tři ne již nejmladší ženy. Žádnou neznám. Jedna z nich se hned ke mně obrátí:

„How do you do?“

Nevím, která bije, anglicky znám jen pár slovíček, ale pohotově odpovídám:

„I feel fine!“ Nevím, jestli je to příhodná odpověď, jedná se o název písničky od Beatles.

„O. K. And what is your name?“

„Jerry,“ říkám a přemýšlím, co je to za hru.

„Wow, Jerry one,“ ukazuje žena na Jardu a pak na mně: „And Jerry two!“ 

Následně na mě vysype větu, z které nechápu ani jedno slovíčko, a tak se obracím na Jardu:

„Prosím tě, můžeš mi říct, o co tady jde?“ Chtělo se mi říct: „Vo co go?,“ ale nepřipadalo mi to vtipné.

Jarda se zoufalým gestem chytá za hlavu: „Ježišmarjá, já jsem si tě splet´ s jedním chlapíkem, který sem s námi chodil na angličtinu! My tady máme kurz pro pokročilý...“

Tak je to jasné!

„No, tak prima, pokračujte beze mě. Ahoj a na shledanou!“