Týden na Liberecku (II)

(předchozí článek Týden na Liberecku I)

Kolem Holanských rybníků

U nádražní budovy v Zahrádkách necháváme auto a vlakem odjíždíme do stanice Stvolínky. Naplánovali jsme si cestu po červené turistické značce zpátky do Zahrádek, což by mělo představovat asi dvacet kilometrů (a řadu kešek). 

Nejstarší historicky doložená písemná zmínka o Stvolínkách pochází z roku 1197. Asi ve 14. století byla na místě bývalého vladyckého dvorce postavena gotická tvrz, obehnaná 10 až 12 metrů širokým vodním příkopem. Zhruba ve stejné době byl na nedalekém kopci postaven hrad Ronov a ve Stvolínkách gotický kostel Všech Svatých, během staletí několikrát přestavovaný a dnes v havarijním stavu. Na jeho sevrní straně jsou vsazeny čtyři umělecky hodnotné renesanční náhrobky patřící původním majitelům Ronova a Stvolínek – náhrobek Anny z Kurzbachu datovaný k roku 1576, Anežky z Helfensteinu (1550), Jindřicha z Kurzbachu (1590) a dětský náhrobek Jáchyma z Malcánu (1891):

Na počátku 17. století byla dokončena přestavba tvrze na renesanční zámek s vnitřními nádvorními arkádami. Třicetiletou válkou značně poškozený objekt byl raně barokně přestavěn a stal se letním sídlem litoměřických biskupů. Interiéry byly vybaven cenným mobiliářem a vznikla rozsáhlá barokní zahrada s fontánou. V roce 1950 byl zámek přidělen státnímu statku a začal být využíván pro bydlení zaměstnanců a jako skladové prostory. Roku 1970 proběhly jeho úpravy na okresní archiv a svůj depozitář zde mělo i okresní muzeum. Po roce 1975 se prováděla náročná injektáž základů a v následujícím roce poškodila vichřice střechu. Její zdlouhavá rekonstrukce probíhala od roku 1979 a byla dokončena až v roce 1988. Zámek v roce 1999 převzala obec a vzhledem k tomu, že na něm dosud probíhají stavební práce, není obvykle přístupný, ale několikrát do roka ožívá historickými řemesly, renesanční i folkovou hudbou a kostýmovanými postavami. 

Asi kilometr za Stvolínkami opouštíme červenou turistickou značku a po neznačené cestě přicházíme ke Koňskému rybníku. Po zdolání ve skále vytesaných – a notně sešlapaných – schodů na vrchol skalky Smrtka...

... se nám naskýtá krásný výhled na rybník s kopečky Českého středohoří v pozadí:

Název skály pravděpodobně pochází z lidového zvyku, kde se z vrcholu skály shazovala na jaře figurína Smrti do vody.

Dostáváme se k silnici spojující Stvolínky a Zahrádky. Na jedné straně silnice stojí socha sv. Jana Nepomuckého, na druhé straně Antonína Paduánského. 

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého v nadživotní velikosti z roku 1748 stojí na podstavci s čelním reliéfem archanděla Michaela stojícího na ďáblovi. V levé ruce drží emblém milostného Ježíška a pravá ruka spočívá na prsou. Na počátku roku 2001 byla socha vandalsky poškozena a od té doby jí chyběla hlava a větší část levé paže s milostným emblémem. Rekonstrukce odlomených částí plastiky, která probíhala v září a říjnu 2004, byla provedena na základě dochovaných fotografií a restaurátorských zpráv.

Na zdobeném soklu z roku 1749 byla do roku 2010 barokní socha sv. Antonína Paduánského. Roku 2016 byla na původní sokl instalována nová socha z dílny akademického sochaře Jana Hendrycha.

Přicházíme k Dolanskému rybníku, který je z celé soustavy největší, má rozlohu 44 ha. Je využíván jako chovný a lovný a jen částečně i ke koupání, protože jeho břehy jsou většinou bahnité. V jednom místě jsou vlevo i vpravo od cesty pomníčky mladému skautovi Jiřímu Bělskému. Dne 23. července 2009 vrcholil skautský tábor hrou na hledání pokladu na hladině rybníka. Nádherné letní počasí navečer skončilo, přihnal se liják a větrná smršť. Čtrnáctiletý liberecký skaut Jiří Bělský zvaný Mahagon dostal posádku jedné lodi, tvořenou dětmi z první až čtvrté třídy základní školy, z rybníka na břeh. Ukryl je do zděné boudy a ve vichřici běžel pro pomoc do tábora. Smršť ale na jednom místě u hráze vyvrátila najednou sedm mohutných dubů a jeden z nich se zřítil na Jirku. Těžkým zraněním hlavy podlehl v liberecké nemocnici. In memoriam obdržel zlatý stupeň odznaku „Za čin junácký“, jedno z nejstarších skautských vyznamenání, které se od roku 1919 uděluje za nasazení vlastního života, jehož výsledkem je záchrana několika lidských životů.

Naproti, přímo na břehu rybníka je druhý pomníček, skautský, mnohem jednodušší:

Jen o nějakých sto metrů dál objevujeme zbytky Dolanského mlýna. Stojí za to sestoupit pár metrů pod hráz a prozkoumat zbytky obvodového zdiva mlýnice z velkých kamenných kvádrů, prostor lednice a náhon vysekaný ve skále.

Další zastávku si děláme u mostku přes potok vytékající z Dolanského rybníka, kde poobědváme z vlastních zásob. Na mostku jsou instalovány betonové sochy Panna a Hastrman, postavy z románu Miloše Urbana Hastrman:

Nedalekou třetí zastávku k potěše oka představují malý vodopád na uměle zarovnané strouze a po jeho pravé straně malá, do skály vyhloubená jeskyňka, která by se za deště dala využít jako dočasný úkryt:

Největší překvapení však čeká o nějakých dvě stě metrů dál – starý kamenný most! Jistě neodoláte nejdříve si jeho smělý oblouk vyfotit...

... a teprve potom po něm přejít a pokračovat k Milčanskému rybníku. Vznikl až roku 1864 a v žebříčku velikosti zdejších rybníků je se svou rozlohou 29 ha na druhém místě.

Na jeho jižním břehu se na mírné vyvýšenině nachází zřícenina hradu nazývaného Kickelsburg, později mylně Vítkovec. Badatelé F. Gabriel a J. Panáček ovšem zříceninu přesvědčivě ztotožnili s hradem nesoucím jméno Milčany, který se stal nástupcem starší tvrze stejného jména (jíž se také říká „hrad u Hostíkovic“). Ta původně stála na poloostrově – dnes na ostrůvku u severního břehu – a do dnešní doby se z ní dochovaly pouze nepatrné pozůstatky věže. Na ostrůvek není nutné plavat, stačí se přebrodit! Tvrz byla obývaná jen asi sto let a místo ní byl kolem roku 1503 Václavem z Vartenberka postaven větší hrad Milčany:

Vartenberkům patřil až do bitvy na Bílé hoře, kdy jim byl majetek zkonfiskován. Během třicetileté války hrad zanikl. Zachoval se z něho jen roh paláce, jehož východní stěna je asi sedm metrů vysoká, zatímco kratší jižní pouze asi tři metry. Část materiálu z opuštěného hradu byla prý použita při stavbě kostela v Holanech a navíc tu probíhala těžba pískovce, která areál rovněž poškodila.

Na březích Milčanského rybníku jsou chatové osady, menší kemp Milčany a dvě větší rekreační střediska Aero a Jachta, v jejichž areálu jsou rovněž kempy pro stany a karavany.

Další rybník se jmenuje Holanský, neboť na jeho břehu leží městys Holany. Rybník je zmiňován od roku 1440, kdy vznikla tvrz Rybnov, chráněná výpustí z tohoto rybníka. Obývána byla do poloviny 16. století a dodnes se z ní zachovaly pouze zbytky zdiva na skále nad rybníkem.

V Holanech měníme červenou značku za modrou, která nás dovede až na nádraží v Zahrádkách. Ještě předtím ale absolvujeme asi třísetmetrovou odbočku k romantické zřícenině letohrádku. Jeho jméno není přesně známo, původně se snad jednalo o Veilchenburg, nepřesný počeštěný název Jíljov mu mylně přiřadil známý historik a heraldik August Sedláček. Po tesaných schodech stoupáme na pozůstatky čtvercového stavení vytesaného do skály, které jsou upraveny na vyhlídku. Od roku 1965 jde o chráněnou kulturní památku.

Téměř dvoukilometrová lipová alej, založená v 17. století na popud vojevůdce a politika Albrechta z Valdštejna, vede až k zámku Zahrádky a spolu s anglickým zámeckým parkem patří od roku 2012 mezi evropsky významné lokality Natura 2000. 

Čtyřkřídlá patrová budova zámku s nárožními věžemi v roce 2003 vyhořela, zůstaly pouze obvodové zdi. Náklady na rekonstrukci se v roce 2018 odhadovaly na šest set miliónů korun. Zámek, jehož současným majitelem je Univerzita Karlova, není veřejnosti přístupný.

Následuje článek Týden na Libercku (III)