Cestou domů zastávka v Besedických skalách
Odjíždíme z Liberce, ale než se dostaneme do výchozího místa, zastavujeme v Nudvojovicích, odlehlé části Turnova. Proč? U raně gotického hřbitovního kostela sv. Jana Křtitele potřebujeme zjistit indicii ke kešce, která se poněkud nelogicky nachází až u zříceniny Zbirohy...
Kostel byl založen jako farní v době kolem roku 1250 cisterciáky z Mnichova Hradiště. V průběhu 19. století chátral, roku 1894 prošel celkovou opravou, ale po roce 1945 se jeho stav opět zhoršil. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka, k jeho obnově se však přistoupilo až na přelomu druhého a třetího tisíciletí a rekonstrukce skončila roku 2006. Z Nudvojovic jedeme přes Turnov, Malou Skálu a Besedice do osady Michovka, kde necháváme auto na malém parkovišti u točny autobusu. Vycházíme po modré turistické značce, zpočátku takřka po vrstevnici, později stoupáme do kopce k rozcestníku Kalich-modlitebna a ke Sluji českých bratří. Je zde oltář s vytesaným kalichem, letopočtem 1634 a na stěnách je úryvek z Kšaftu J. A. Komenského, verše o Kralické bibli a verše františkánského mnicha J. Vitáska. Procházíme skalním bludištěm Kalich...
... s mnoha výklenky, úzkými chodbami a zřícenými skalními bloky. Krátce se zastavujeme u pískovcového památníku s bronzovou deskou, který je věnován obětem okupace v letech 1938–1945. Procházíme skalním labyrintem Hrubý a Malý kostel a pak si děláme delší zastávku na Besedické vyhlídce, kde se nejen rozhlížíme od zábradlí na vrch Kozákov (744 m) a do okolí, ale také spořádáme svačinooběd. Na rozcestí U Kalicha (476 m) přecházíme na žlutou turistickou značku, která nás přivádí k vyhlídce na vrchu Sokol (562 m), z níž je krásný výhled na Suché skály:
Když se dosytosti vynadíváme na tu krásu, mírným klesáním sestoupíme k Tyršově skále... ... s bronzovou deskou s portrétem Dr. Miloslava Tyrše, zakladatele Sokola: Bez povšimnutí nenecháme ani další fotogenickou skálu Sokolík: Za stálého klesání přicházíme na Pánovo pole, křižovatku s červenou značku, ale pokračujeme dál po žluté k vyhlídkám Františka Kinského a Kde domov můj, které však poskytují jen omezený výhled. Posléze se dostaneme do největšího a nejrozmanitějšího skalního labyrintu, který svůj název Chléviště získal ve válečných dobách, kdy zde obyvatelé okolních vesnic skrývali hospodářská zvířata před vojáky. Zdejší jeskyně Matěje Krocínovského byla pojmenována po luteránském kazateli Matěji Krocinovském (1583–1648), který byl za nelegální pobyt v Borku u Turnova roku 1636 udán, zatčen a vypovězen z Čech. Následují dvě úžasné vyhlídky do údolí Jizery k Malé Skále s Pantheonem, na hrad Frýdštejn a na Bezděz a Ještěd v dálce. Nejkrásnější a nejromantičtější je Husníkova vyhlídka pojmenována po řediteli továrny Aero v pražských Vysočanech Antonínu Husníkovi, který daroval železo pro zajištění této i okolních vyhlídek. Romantika místa je umocněna krásnou borovicí rostoucí na jeho vrcholu:
Rozhled z vedlejší Hořákovy vyhlídky je téměř totožný, ale odpustit si ho nemůžeme... Po sestupu se proplétáme slují Václava Sádovského ze Sloupna, nazvanou podle exulanta z dob třicetileté války: Při útěku ztratil své klenoty, které zde byly později nalezeny a dnes jsou v turnovském muzeu. Opouštíme skalní labyrint a vydáváme se po zelené turistické značce ke zřícenině hradu Zbirohy stojící vysoko nad Jizerou, která tu vytváří velký zákrut. Stavitelé hradu zvolili místo velmi výhodné, protože strmý terén ztěžoval přístup na skalní ostroh a umožňoval účinnou obranu. Na východě byl chráněn příčným příkopem, nad nímž se po levé straně vstupní cesty tyčila hranolová věž: Několik metrů za ní bylo na vyšším skalním bloku jádro vlastního hradu obdélného půdorysu tvořené dvěma palácovými podsklepenými křídly ve tvaru písmene L. Hrad se v písemných pramenech objevuje za krále Václava IV., kdy jej držel přední český velmož Markvart z Vartenberka a na Kosti. Jeho spory s lužickými městy Zhořelcem, Žitavou a Löbau nebyly vyřešeny k jeho spokojenosti, a tak začal přepadávat a olupovat jejich kupce. Proto Václav IV. vypravil proti němu vojsko, které roku 1388 oblehlo Markvartovy hrady Hrubý Rohozec a Zbiroh, dobylo je a Markvarta samého zajalo. Jeho statky byly královskou komorou konfiskovány a později prodány Otovi z Bergova, pánovi na Troskách, jenž byl předním členem protikrálovské panské jednoty a pozdějším odpůrcem husitství (jeho syn Jan však stál na straně husitské a byl zajat v bitvě u Lipan). Za husitství se vojenské události Zbirohu vyhnuly a v následujících letech dlouhého bezvládí a zmatků v zemi se stal spolu s jinými hrady v této oblasti opěrným bodem loupeživých rot. Proto byly tyto hrady na počátku 40. let 15. století obléhány krajskými vojenskými hotovostmi a obvykle zbořeny. Na hrad Zbiroh došlo v roce 1442. Po smrti Jana z Bergova kolem roku 1458 se v jeho pozůstalosti uvádí již jako „castrum ruptum“, hrad zbořený. Při dělení panství v roce 1623 připadl pustý hrad Janu Jiřímu z Vartenberka. Z hradu se dodnes se zachovaly sklepní prostory, zbytky zdi hlavního paláce až do výše 10 m a základy obranné věže. Po důkladné prohlídce zříceniny sestupujeme k silnici, po níž se vracíme do Michovky, kde máme zaparkované auto. Našlapali jsme pouhých 11 km, ale bylo to nahoru a dolů – a hlavně bylo stále na co koukat!
Žádné komentáře:
Okomentovat