Na Cap de Formentor, nejsevernější bod ostrova – mallorský „Konec světa“
V roce 1925 představil geniální inženýr Antoni Parietti Coll (1899–1979) jeden ze svých nejslavnějších projektů – silnici mezi Porto Pollença a majákem na mysu Formentor. Rodák z Mallorky se po studiích v Madridu vrátil na ostrov zrovna v době, kdy tu byl založen odbor pro výstavbu silnic. Jeho úkolem byla přestavba místních komunikací a výstavba nových tak, aby odpovídaly vývoji automobilové dopravy.
Podle informací z internetu je výjezd až k majáku povolen jen do deváté hodiny, později je nutné nechat auto na odstavném parkovišti a pokračovat autobusem. Když přijíždíme k odbočce na parkoviště, je za deset minut deset hodin a na tabuli čteme, že silnice je otevřená až do desáté hodiny. Tak hurá dál!
Míjíme parkoviště u vyhlídky, kterou máme v úmyslu navštívit při zpáteční cestě, takže pokračujeme ještě patnáct kilometrů na nejzazší výběžek, kde stojí maják. Na rozeklané pobřeží poloostrova se po celou dobu nabízejí nádherné pohledy, nikoli však pro řidiče. Ten musí mít oči na stopkách, aby nesrazil některého z četných cyklistů, kteří se před ním znenadání vynoří ze zatáčky: Stavební práce na majáku stojícím 210 metrů nad mořem byly zahájeny v roce 1857 a jeho světlo se poprvé rozsvítilo 30. 4. 1863, aby zajistilo větší bezpečnost pro lodě plující v noci u břehů Mallorky. Ze všech majáků postavených v minulosti se stavba tohoto ukázala jako nejobtížnější, a to kvůli jeho poloze na jednom z nejdrsnějších a nejizolovanějších míst ostrova: U majáku je malé parkoviště, na němž se nám s fiátkem daří zaparkovat. Dost místa tu zabírá nákladní auto s cisternou a když přijíždí autobus, má jeho řidič problém. Vracíme se na vyhlídku Mirador de Mal, kde stojí pomník na počest výše zmíněného inženýra Pariettiho...
... a pokračujeme vyhlídkovou cestou nahoru a dolů k vyhlídce Mirador Es Colomer: Jak se dle počtu aut na parkovišti dalo předpokládat, nejsme tu rozhodně sami: Když se dostatečně vynadíváme, vracíme se k autu. Po delší snaze dostat se z parkoviště strmě vyjíždíme úzkou asfaltkou s několika ostrými zatáčkami na vrch Talaia d´Albercutx ležící 380 metrů nad mořem. Na jeho nejvyšším bodě stojí jedna z mnoha opevněných obranných věží, které byly na ostrově postaveny mezi koncem 16. a začátkem 17. století proti nárůstu pirátství. Když bylo zaznamenáno nebezpečí, kouřové signály během dne a signály pochodní v noci byly přenášeny z jedné věže do druhé, aby varovaly okolní města, odkud přijížděli ozbrojení muži na koních, a také město Palma, kde byla umístěna většina vojáků. Konec pirátství v 19. století znamenal, že většina z těchto strážních věží se přestala používat, ačkoli Albercutx hrál důležitou roli v obou světových válkách i ve španělské občanské válce (1936–1939), kdy byl používán jako strategický pozorovací bod. Na věž lze při troše odvahy vylézt a vychutnat si úžasný výhled:
Přes Port de Pollença přijíždíme do města Pollença. Leží v úrodné nížině a pochází z období reconquisty ve 13. století. Kvůli snadnější ochraně před piráty postavili město ve vnitrozemí, několik kilometrů na východ od přístavu. Svým kouzlem Pollença odjakživa přitahovala malíře a jiné umělce, inspiraci zde hledala Agatha Christie, herec Peter Ustinov, odpočíval tu i Winston Churchill. Nejprve se zastavujeme u skutečného historického skvostu – neporušeného římského mostu z 1. století:
Pollença je jedním z mála mallorských měst, která si zachovala neporušené historické jádro tvořené labyrintem romantických úzkých uliček s domy z narůžovělých lámaných kamenů. Najít ovšem vhodné místo k zaparkování není úplně jednoduché... Stoupáme cestou tvořenou 365 schody lemovanými cypřiši...
... na návrší s poutní kaplí. Je v ní uložen kříž ze 13. století a kamenná socha Verge del Peu de la Creu, Marie u kříže, která se podle legendy na otevřeném moři dostala do sítí rybářů ze Sant Vincene. K autu se vracíme zčásti podél křížové cesty s výhledem na protější vrch Puig de Maria s klášterem Ermita Mare de Deu,... ... který je naším dalším cílem. Výstup nejprve po úzké silniče se zákazem vjezdu a pak cestou s mnoha serpentinami trvá dle informací hodinu a čtvrt. Přidáme-li k tomu cestu zpátky, budeme muset další program zkrátit – a to se nám nechce. Proto od výstupu upouštíme a jedeme dál. Projíždíme městem Alcúdia a pokračujeme podél moře. Auto necháváme na prostranství u poutního kostela Ermita de Nuestra Seňora de la Victoria, v jehož horní části vzniklo z bývalých klášterních cel ubytování ve dvanácti jednoduchých pokojích přístupných přes zadní část budovy.
Po rychlém občerstvení vyrážíme s trekovými hůlkami na vrch Penja des Migdia. Krátce se zastavujeme u Ses Tres Creus, tří křížů,... ... a na vyhlídce na mys Formentor: Ze široké kamenité cesty záhy odbočuje doleva úzká stezka lemovaná dřevěným zábradlím. Vede lesem nahoru a dolů a pod horským sedlem mezi dvěma vrcholy se dostává k úzké pasáži: Je to pravěpodobně strážní věž postavená přímo na strmých skalách. Hned za ní je exponované místo jištěné železným řetězem:
Pohledy dolů na moře jsou stále působivější. Brzy se dostáváme do míst, kde se dochovala stará pec a zbytky obranné zdi: Terén je čím dál skalnatější a výstup náročnější. Horské kozy tu jsou ovšem jako doma. Vlastně – ony jsou tady doma! Hledáme turistické značení v podobě modrého – chtělo by se říct kolečka, ale spíše jde jen o otisk štětce. Na nejvyšším místě Penja des Migdia (354 m) stojí staré dělo ze 17. století, které střeží zátoku. K autu se vracíme stejnou cestou, jiná možnost ani není... Zastavujeme se v Alcúdii, která byla v římském období hlavním městem Mallorky. Pod názvem Pollentia byla založena ve 2. stol. př. n. l. na místě prehistorického sídliště. Ves později nazvanou Alcúdia koupil v roce 1298 král Jaime II. Aragonský a započal se stavbou městských hradeb (k jejich dokončení však došlo až v roce 1362). Dodnes jsou výborně zachované a obepínají téměř celé staré město. V současnosti má asi 21 000 obyvatel.
Auto necháváme na velkém parkovišti a jdeme ke kostelu Sant Jaume, sv. Jakuba, začleněnému do hradeb: Byl postaven ve 13. století a pojmenován po svém zakladateli – králi Jaume II. Kromě bohoslužeb fungoval jako strážní věž. Do současné podoby byl přestavěn poté, co jej zničily silné deště v roce 1870. V tympanonu nad vchodem stojí socha sv. Jakuba a v kněžišti je novogotický oltářní obraz zasvěcený sv. Jakubovi, který vytvořil zdejší sochař Lorenc Ferre Martí. Procházíme branou Porta de Mallorca, abychon si ji mohli vyfotit zvenčí,... ... a zase se vracíme za hradby. Po strmém schodišti na ně vystoupáme, kus cesty po nich absolvujeme a pak se vnoříme do úzkých uliček historického centra. Procházíme branou Porta de Muelle... ... a obloukem se vracíme na parkoviště k autu. Na večeři přicházíme po dvacáté hodině.
Žádné komentáře:
Okomentovat