Návštěva Dračí jeskyně
Po pátečním lenošení na pláži jedeme v sobotu linkovým autobusem do letoviska Portocristo, lépe řečeno přímo na zastávku u Coves del Drac neboli Dračí jeskyně. První zmínka o nich je v dopise z roku 1338. Přístupné jsou denně, vstup je každou celou hodinu. Vstupné činí 17 eur a zájem je značný, nebojím se říct nepředstavitený!
V deset hodin se dlouhá fronta dává do pohybu. Sestupujeme po příkrém schodišti, na jehož konci se nachází krásně osvětlená jeskyně známá jako Dianina lázeň. Na trase prohlídky dlouhé téměř jeden kilometr je první ze čtyř velkých prostor přeplněných obřími stalagmity a stalaktity, tisíci brček a dalšími krápníkovými útvary. Největším zážitkem je ovšem desetiminutový koncert vážné hudby kvarteta hráčů, kteří připlouvají na lodičce po krápníkovém jezeru Martel. Koňak v něm ale není – název má podle Édouard-Alfreda Martela (1859–1938), všeobecně považovaného za nejvýznamnější osobnost francouzské speleologie a zakladatele moderní světové speleologie a karsologie. Působil nejen v západní Evropě, ale jako první systematicky zkoumal jeskyně Kavkazu a studoval krasové jevy Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Řecka, či USA. Jezero leží 39 metrů pod povrchem, je 115 metrů dlouhé, až 40 m široké a jeho hloubka se pohybuje mezi čtyřmi a dvanácti metry.
Po koncertu odměněném mohutným potleskem loďka s hudebníky tiše odplouvá a vzápětí se objevují jiné loďky, které nás kus cesty převážejí. K východu z jeskyně nás ještě čeká 120 schodů. Před odjezdem autobusu zpátky do S´Illotu se jdeme projít okrajovou čtvrtí Portocrista. Zastavujeme se u Torre des Falcons, Věže sokolů. Stavba strážní a obranné věže proběhla v roce 1577, roku 1936 byla částečně zničena bombardováním profranských sil a teprve v roce 1960 byla vlastníky pozemků zrekonstruována:
Od věže je pěkný výhled na nedaleký malý maják stojící na útesu nad mořem:
Žádné komentáře:
Okomentovat