Sraz spolužáků z průmyslovky 2023

Loni to bylo 50 let od maturity, letos 55 let od přijímacích zkoušek...

Sraz máme ve 14 hodin, ale protože mám v úmyslu odlovit pár kešek, odjíždím už ráno po osmé hodině. Z lokálky vystutupuji hned na první zastávce Kutná Hora-Sedlec a jdu podél Vrchlice k prvnímu můstku. Na druhém břehu se poněkud komplikovaně dostávám na souřadnice doma spočítané mysterky a bez problémů ji nacházím. Po Čáslavské ulici mířím do centra a cestou fotím velké graffiti na boční stěně jednoho domu:

Po zkušenosti z minulé návštěvy Kutné Hory se plánovaně zastavuji v cukrárně U Kraba na kafko a dortík... 

Z webových stránek jsem se dozvěděl, že firma Cukrárna U Kraba byla založena v roce 1993 manželi Tomášem a Alenou Pulkrábovými s cílem poskytovat kvalitní služby a výrobky, které si sami začali vyrábět. Po tragické události v roce 2007 vedení firmy převzali tři sourozenci, kteří se v roce 2014 rozešli. Nynější majitelkou je dcera Alena Kailová, která se v cukrařině pohybuje již od svých třinácti let a po absolvování několika zahraničních a tuzemských kurzů tyto zkušenosti úspěšně aplikuje ve svém podnikání.

*  *  *

Po po krátkém posezení pokračuji na náměstí a pak kolem Vlašského dvora k Vrchlici. Po silničním mostě, nad nímž se klene most železniční, přecházím na pravý břeh Vrchlice a stoupám na Roviny. Já vím, zní to jako protimluv, ale lokalita, kde je dnes oblíbený lesopark se spletí vycházkových cestiček, se tak nazývá odnepaměti. 

Kochám se úžasným výhledem Jezuitskou kolej a chrám sv. Barbory, který mě nikdy neomrzí. A nikdy se neodvážím neudělat fotku:

Z neznačené lesní cesty se dostávám na žlutou značku, která po nějakém čase vychází z lesa a pokračuje po jeho okraji a nabízí už méně atraktivní výhledy:

Přestala mi fungovat aplikace Mapy.cz, a tak se pokouším najít místo, kde stával zaniklý kostelík sv. Petra a Pavla, bez pomoci chytrolína. Nakonec se mi to podaří – téměř! Na informační tabulce se totiž dočítám, že jde o jiný kostelík, zasvěcený sv. Václavovi! Stával v těchto místech ještě dříve, než se na Rovinách začalo dolovat. Byl přirozeným centrem zaniklé vsi Pněvice, založené zřejmě nedlouho před objevem stříbra a vznikem Kutné Hory. První zmínka o ní se vztahuje již k roku 1274. Zemědělskou funkci vesnice záhy zastínil hornický areál, který živelně v těchto místech vznikl. Jako jeden z mála kutnohorských kostelů byl prokazatelně postaven v románském slohu. Na rozdíl od jeho slavnějších příbuzných v obci Jakub či v Záboří to byl obyčejný jednolodní kostel s poměrně nízkou, asymetricky umístěnou věží, zakončený pravděpodobně apsidou, s jednoduchou sedlovou střechou. 

Z boku se k němu těsně přimykala prostá stavba, nejspíše fara, snad se školou. Jako farní kostel pečoval nejen o místní, ale i o poličanské a farníky z části dnešní Kutné Hory nespadající tehdy pod malínskou farnost. Při kostele byla i kaple sv. Michala, proto se často uváděl jmény obou světců. Ves i s kostelem byla vypálena Janem Žižkou v roce 1424, ale kostelík byl záhy obnoven a poté, když pořádek pregéřů a mincířů získal kapli v chrámu sv. Barbory, byl využíván k pohřebním účelům. Obnoveny byly i některé jednotlivé vesnické usedlosti a část hornických objektů, které existovaly ještě po řadu následujících století. Během třicetileté války byl kostel zničen a teprve ve druhé polovině 17. století obnoven — již s typickou barokní střechou. V 18. století už na místě vesnice zůstal pouze kostel, ves zanikla pravděpodobně v souvislosti s koncem dolování na Roveňském pásmu. Po přenesení mincovny do Prahy přišel kostel o své správce a připadl městu. Při rušení kostelů byl roku 1787 prodán a roku 1799 ho Josef Adler zboural a zřídil zde pole.

Na místě, kde stál, nainstalovali členové spolku Denemark „drátěný portál“:

Slavnostní „otevření“ portálu a jeho předání do užívání proběhlo v neděli 3. října 2021. Otcem této myšlenky a též autorem návrhu portálu byl člen spolku historik Pavel Novák, dárcem materiálu firma EKO-Logistics, s. r. o., výrobu provedla firma ČKD Kutná Hora a. s. 

Vracím se k Vrchlici a ulicí Pod Hrádkem stoupám do města. Do 14. hodiny, kdy máme sraz spolužáků, je ještě spousta času, který využívám na toulku Kutnou Horou. Zatoulám se až do části zvané Šipší, která leží na severním okraji města, kde mám k „ulovení“ jednu již vyluštěnou mysterku.

Do podniku s honosným názvem Café-restaurant v Benešově ulici (nedaleko „kruháku“, kdysi jediného ve městě) přicházím na čas – a dokonce jako první. Nakonec se nás schází čtrnáct:

Uvnitř...

... a venku