Tátovi by bylo 100 let

Narodil se 5. června 1923, pokřtěn byl 9. června

Pocházel ze Závidkovic (čp. 18), byl nejmladší ze čtyř dětí, měl starší sestru Marii (*1909) a bratry Václava (*1913) a Františka (*1919). Jeho otec Václav (1883–1965), syn Antonína Vály z Nové Vsi (čp. 3) a Marie Pavelkové z Lipničky (čp. 6), byl rolník. Matka Anastázie, rozená Tejkalová (*1891), dcera rolníka Josefa Tejkala a Františky rozené Novákové z Vitonína (čp. 6), pocházela rovněž z Nové Vsi, dokonce ze sousedního domu čp. 4. Zemřela mladá, když bylo mému tátovi asi osm let…

V letech 1929 až 1935 chodil ve Světlé nad Sázavou do obecné školy a v letech 1935 až 1938 do chlapecké měšťanské školy. V letech 1938 až 1940 navštěvoval dvojtřídní všeobecnou živnostenskou pokračovací školu a v dílně Václava Zajíčka se vyučil strojním zámečníkem,...

Za války absolvoval Höhere Landesgeverbeschule v Kutné Hoře, na vojně byl v Čáslavi a do civilu odešel jako četař (na fotografii ještě jako desátník):

Jak a kdy se seznámil s Květoslavou (*1929), dcerou Josefa a Aloisie Vratislavských, nevím. Narodila se v Českém Brodě, ale jejímu otci se zalíbilo ve Světlé, pronajal si obchod (koloniál a lahůdky) v Nádražní ulici čp. 291 a za války postavil dům v rodící se Nové čtvrti na severním okraji města. 

Vzali se ve Světlé 12. listopadu 1949, oddávajícím byl děkan Jan Beran, za svědky šli Ferdinand Zenker, ředitel Mevy Chotěboř, a ženichův bratr Václav. 

Pracoval jako technický úředník v Motorpalu, v roce 1967 dal výpověď a přešel do tzv. výstavbové skupiny zajišťující budování nové sklárny Bohemia. Tam po náběhu výroby pracoval až do odchodu do penze jako hlavní mechanik, kterážto funkce se oficiálně nazývala „Péče o základní fondy“, zkráceně POZF.

*  *  *

Táta byl neobyčejně manuálně zručný, se vším si věděl rady, což bylo velké plus především za minulého režimu. Nebylo nic, do čeho by se nepustil, ať to byla betonová podlaha ve sklepě, stavba garáže, napůl zděné a napůl dřevěné kůlny či jenom fóliovníku, vyměnil dřevěná „futra“ za kovová a pustil se i do obkladaček. Sestrojil si cirkulárku, hoblovku i nabíječku autobaterií, všechno si dokázal opravit sám, jenom s televizí si neporadil, ale většinou stačilo, když vyměnil elektronku...

V tomhle ohledu jsem se rozhodně nepotatil, i když trochu viny na tom má také on. Nikdy mě nepustil k nějaké práci, ani pod svým dohledem, což mu máma vyčítala a ptala se ho, proč mě nevezme s sebou do garáže? Když jsem nešikovným zatloukáním ohnul hřebík, donutil mě vytáhnout jej, narovnat a znovu správně přibít. To se mi moc nelíbilo, stejně jako příkazy jak správně svinout kabel nebo zahradní hadici. Jako by to nebylo jedno! (Nebylo, ale na to jsem přišel – a dal mu zapravdu – až o mnoho a mnoho let později.) Když už něco děláš, dělej to pořádně, nebo to radši nedělej vůbec, to byla jeho slova.

Zemřel po delší nemoci 11. ledna 1998 ve věku nedožitých 75 let.