Jarda Vála: Setkání v Botanické zahradě

Zahájení oslav 135 let Klubu českých turistů se konalo v sobotu 3. června v chatě KČT v Prášilech, následoval úterní Pochod po pražských sídlech KČT, čtvrteční Pochod za zakladateli KČT a v sobotu Pochod nad tunelem Blanka

My jsme se rozhodli až pro nedělní Setkání v Botanické zahradě. Start byl od stanice metra A Dejvická a trasa shodná s tou, kterou jsme absolvovali v roce 2017. Naleznete ji na tomto blogu zde, proto se omezím jen na pár odlišností.

Hned po startu jsem prosadil odchylku od trasy navržené v propozicích, takže namísto Zikovou ulicí jdeme souběžnou Technickou. Důvodem je samozřejmě geocaching, konkrétně virtuální keš: na budově elektrotechnické fakulty ČSTV se nachází pamětní deska připomínající slavnostní akt, který proběhl v posluchárně č. 256 dne 13. února 1992, kdy došlo k oficiálnímu připojení Československa k internetu:

Další odlišností dnešního pochodu je zastávka na kafíčko před kavárnou na rohu budovy Národní technické knihovny:

Budova stavěná od roku 2006 byla dokončena na konci roku 2008, pak nastalo stěhování z Klementina a slavnostní otevření 9. září 2009. Devítipodlažní budova má tvar zaobleného čtverce a její fond čítá kolem 926 000 svazků.

Poslední malou odchylku od trasy navrhované pořadateli si děláme proto, abychom vilu, v níž bydlel někdejší oblíbený herec Vlasta Burian (1891–1962), přezdívaný Král komiků, neviděli jen zezadu, ale zepředu, kde je umístěna pamětní deska:

Samotná vila se ale dnes fotit nedá, všude se povaluje stavební materiál, protože tu budují dvojgaráž...

Stejně jako před lety procházíme čtvrtí Hanspaulka, podél vilové čtvrti Baba a opět se zastavujeme u zříceniny viničného lisu Na Babě ke společné fotografii:

Také zbytek trasy je totožný včetně přívozu:

V Botanické zahradě je cíl pochodu v podobě stanu, kde pár pořadatelů vydává pamětní listy, k dispozici jsou turistická razítka – a to je všechno! Letos žádný program, žádná hudební produkce, žádné projevy...

Naším cílem je Fata morgana, moderní skleník s neobvyklým esovitým půdorysem zapuštěný do skalnatého terénu:

Přirozeně členitého povrchu skály, která tvoří zadní stěnu skleníku, bylo důmyslně využito k terasovité výsadbě rostlin. Vznikla tak pozoruhodná expoziční plocha o rozloze cca 1750 metrů čtverečních, která svým originálním řešením činí z Faty Morgany evropský unikát. Všechny části expozice jsou protkány cestami o celkové délce 225 metrů. Expozice jsou doplněny vodními prvky, mezi nejatraktivnější patří čtyři metry hluboké jezero v prostřední části skleníku s celkovým objemem 200 m³ a téměř šest metrů vysoký vodopád.

Interiér skleníku je rozdělen do tří samostatných částí s rozdílnou teplotou a vlhkostí vzduchu, v nichž se návštěvník postupně seznamuje s rostlinstvem tropického a částečně i subtropického klimatického pásma.

Úvodní část expozice je věnována suchomilné vegetaci aridních (suchých) tropů a subtropů. Nejprve je to suchý australský buš a ukázka vzácné flóry z ostrova Madagaskar, dále vegetace jižního Mexika a několika oblastí Afriky. Prostřední a současně největší část skleníku představuje nížinný deštný les vlhkých tropů. Se sukulentní částí je spojen podzemní štolou raženou ve skále, na jejímž konci se po obou stranách otevírá pohled do dvou velkých sladkovodních akvárií obydlených množstvím tropických ryb a jiných živočichů:

Největší část tropického lesa je tvořena rostlinným společenstvem Jižní Ameriky a vybraných středoamerických lokalit, další části jsou vyhrazeny flóře Austrálie a Oceánie, Afriky a Madagaskaru, Vietnamu, Sundských ostrovů a Filipín. Poslední, chlazená část skleníku přibližuje drsné prostředí vysokých hor. Zastoupeny jsou zde rostliny amerických And, horských oblastí pevninské i ostrovní Asie a subtropické jižní Afriky. Centrální část expozice je věnována vzácné vegetaci stolových hor Venezuely, formaci tzv. tepuí.

Nesmím také zapomenout na motýly, kteří tu poletují, nebo naopak klidně posedávaji:

Z Botanické zahrady míříme dolů k Trojskému zámku. Na svých pozemcích si jej v letech 1678 až 1680 nechal ve formě římské barokní příměstské vily postavit Václav Vojtěch ze Šternberka (†1708), nejvyšší zemský sudí a nejvyšší dvorní maršálek Království českého, známý svou láskou k umění. Za autora architektonického návrhu je považován v Římě školený Burgunďan Jean Baptiste Mathey, s jehož jménem jsme se nedávno několikrát setkali na severním Plzeňsku v souvislosti se Santinim. V roce 1685 hrabě založil i přilehlou zagradu, nechal vystavět terasu a hospodářské budovy. Popudem ke stavbě prý byl tajný sen tohoto ambiciózního šlechtice, že v novém paláci přivítá samotného císaře s družinou, kdyby si tu chtěl odpočinout po lovu v nedaleké oboře Stromovka. A císařské návštěvy se opravdu dočkal! Od rodu Šternberků zakoupila zámek v roce 1763 císařovna Marie Terezie pro Ústav šlechtičen a sama tu také několikrát pobývala. Přesto v jejím držení letohrádek dlouho nezůstal.

Do roku 1922, kdy zámek i s okolními pozemky poslední majitel statkář Alois Svoboda věnoval státu, byl svými majiteli využíván spíše jako statek a postupně chátral. Nakonec byl v letech 1976–1989 náročně zrekonstruován pro potřeby Galerie hlavního města Prahy.

Obdivujeme honosné oválné schodiště do zámecké zahrady a čekáme, až si ho budeme moct vyfotit bez lidí... Kamenný souboj olympských bohů s Titány je dílem saských sochařů Georga a Paula Heermannů:

Jedinečná fresková výzdoba nás provází už od vstupu k pokladnám, kde platíme pouhých dvacet korun(!). Hlavní sál je vymalovaný freskami od antverpských bratří Abrahama a Isaaca Godynů:

Tři tzv. čínské sály v prvním patře mají nástropní malby od otce a syna Marchettiových, o štukový dekor se postaral Giovanni Pietro Palliardi. Nástěnné malby čínských krajin na bočních stěnách vznikly později a jejich autor není znám:

Visutý řetězový most u Ťing-tungu

V současné době (od 25. dubna do 29. října) je v zámku také expozice nazvaná Hrdinové, géniové, symboly a múzy, která připomíná příběhy některých pomníkových děl minulosti:

A tak můžeme obdivovat díla předního představitele generace Národního divadla Bohuslava Schnirche (autora soch pro atiku a sousoší trig pro nároží), Josefa Václava Myslbeka (pomník sv. Václava na Václavském náměstí, sousoší pro Palackého mnost přemístěná na Vyšehrad), Ladislava Jana Šalouna (Husův pomník na Staroměstském náměstí), Bohumila Kafky (největší jezdecký pomník v Evropě – Jana Žižky na Vítkově), Jana Štursy (pomník Hany Kvapilové v Kinského sadech, Bedřicha Smetany v Litomyšli), Josefa Malejovského (pomník Aloise Jiráska v Hronově, Jaroslava Haška na Lipnici) a dalších.

Je zde také vystaven originál Černé madony z domu U Černé Matky Boží v Celetné ulici, kde za zlatou mříží stojí přesná kopie, provedená v restaurátorských a sochařských ateliérech Akademie výtvarných umění v Praze v letech 2001–2002.

* * *

Po prohlídce interiérů odcházíme do barokní zámecké zahrady ve francouzském stylu, která je jednou z nejkrásnějších v Praze. Obklopuje Trojský zámek od konce 17. století, je rozvržena do tří částí a dvou výškových úrovní: