Zájezd s brněnskou cestovní kanceláří Alpina
Pojeďte s námi poznat jeden z nejmenších italských krajů, Ligurii, sevřenou ze severozápadu Alpami a ze severovýchodu Apeninami. Oblast historicky spjatou s Janovskou republikou, oblast slavné italské Riviéry. Společně budeme objevovat jedinečná místa, jako je Národní park Cinque Terre (UNESCO), festivalové San Remo, městečko duchů Bussana Vechia, navštívíme také knížectví Monako. [...] Bydlení na okraji Finale Ligure nám dá možnost se každý den zajít vykoupat do moře, zkoušet místní speciality nebo objevovat chutě vín z přilehlých vinařství. Čeká nás turistika v nejkrásnějších místech oblasti Finale Ligure. Během našeho pobytu se budeme pohybovat převážně po nezpevněných cestách. Túry nám zaberou v průměru 5 až 7 hodin, s denním převýšením cca 300 až 950 m. Některé z túr lze prodloužit nebo naopak zkrátit či udělat si vlastní program. Ubytováni budeme v kempu asi 800 m od pláže ve vlastních stanech nebo mobilhomech a dostaneme polopenzi z naší polní kuchyně.
No řekněte, dá se takové nabídce odolat?
Ligurie se táhne v přímořském oblouku podél Ligurského moře od hranic s Francií až po Toskánsko. Za svůj název vděčí svébytným Ligurům, kteří oblast obývali do té doby, než byla začleněna do Římské říše. Současný region do značné míry koresponduje s někdejší vyhlášenou námořní Janovskou republikou – Serenissima Repubblica di Genova. Půvab zdejší krajiny je zdůrazněn bezprostředním sousedstvím pobřeží a zalesněné vrchoviny a také bohatou vegetací. * * *
Z parkovišti na sídlišti Praha-Stodůlky odjíždíme kolem 20. hodiny. Po nástupu dalších účastníků v Plzni a několika zastávkách během cesty přijíždíme kolem poledne do městečka Finale Ligure. Je vzdálené přibližně 75 kilometrů od Janova a má kolem jedenácti tisíc obyvatel. Skládá ze tří částí – Finalmarina (u pobřeží), Finalpia (východní část) a Finalborgo (ve vnitrozemí).
Ubytováváme se v kempu Tahiti podle toho, jakou variantu jsme si objednali.
My jsme se na zájezd přihlásili dost pozdě, takže mobilhomy už byly obsazené a museli jsme vzít zavděk spaním ve stanu. Vlastním, což je malý Tramp od firmy Jurek S+R z Kunčic pod Ondřejníkem: Stavíme jej na nejnižší terase ze tří, na zdi máme dřez s vodovodním kohoutkem a dvojzásuvku, ke které si musím na recepci vyžádat (na vratnou zálohu 20 euro) redukci, abychom si mohli připojit naše nabíječky. Odpoledne vyrážíme do městečka. Podle programu bychom si mohli udělat výšlap na nedaleký vrchol Monte Caprazoppa (291 m) za výhledy na moře a okolí. (2 až 3 hod, ↑300 m, ↓280 m). Vytvořili jsme nepočetnou skupinku zájemců, jdeme promenádou lemovanou palmami...
... a brzy společně dospíváme k názoru, že za tohoto spalujícího sluníčka by to byla klukovina drápat se do kopce, byť zalesněného, za výhledy, které nebudou adekvátní vynaložené námaze. Raději si dáme zmrzlinu, prohlédneme si historické centrum s kostelem San Giovani Battista a pevností Castelfranco. Na Piazza Vittorie Emanuelle II. si prohlížíme impozantní triumfální oblouk připomínající průjezd španělsko-habsburské následnice trůnu Margherity, která se tudy roku 1666 ubírala do Vídně k sňatku s rakouko-habsburským císařem Leopoldem I.:
Nedaleký barokní kostel San Giovanni Battista (česky sv. Jana Křtitele) stojí na zbytcích raně křesťanské baziliky z 5. až 8. století a je považován ze jeden z umělecky nejkrásnějších barokních kostelů v tomto regionu: Jeho stavba začala v roce 1619 a stavební práce trvaly 55 let. Tradičně – a mylně – byla zpočátku spojována s dílem Giana Lorenza Berniniho, ale pozdější podrobné studie připisují architektonické autorství kostela místním řemeslníkům, kteří na umění slavného neapolského architekta zjevně navazovali. Barokní fasádu kostela v roce 1762 přepracoval architekt Nicola Barella z Finalmarina. Na fasádě jsou sochy sv. Jana Křtitele, Petra a Pavla a také Naděje a Víry od sochaře Bartolomea Baguttiho. Kopuli, vysokou 24 metrů, postavil v roce 1780 Giuseppe Barella s pomocí janovských umělců Simone Cantoniho a Emanuele Andrea Tagliafichiho. Interiér trojlodní baziliky je rozdělen dvěma řadami dvojic sloupů podle janovských vzorů z počátku 17. století:
Na via Cristoforo Colombo, ulici Kryštofa Kolumba, míjíme kostel dei Neri, procházíme pod triumfálním obloukem Carla Alberta a po schodišti stoupáme k pevnosti Castelfranco. Když po vítězném střetnutí s feudálními pány z Carreta v roce 1341 převzala Janovská republika plnou kontrolu nad územím Finale, vybudovala tuto pevnost ke dvěma již existujícím (Castel San Giovanni a Castel Gavone) ve Finalborgu. Po nových střetech v roce 1448 se majetek Finale vrátil do rukou rodu Carreto, Castelfranco však dál patřila Janovanům. Za panování Španělů došlo k četným přestavbám v letech 1642, 1645 a 1674–1677. Po válce o španělské dědictví se majetek Finále vrátil do rukou Janovské republiky, s nadvládou Sardinského království byla pevnost novými demolicemi proměněna na vězení. Vrata do pevnosti nacházíme uzamčená, a tak se stejnou cestou vracíme dolů...
Finalpia, část městečka Finale Ligure, vznikla ve středověku kolem kostela Santa Maria di Pia. Jeho zvonice si dosud uchovala původní románsko-gotickou podobu z 13. až 14. století,... ... za rokokovou fasádou se ovšem skrývá barokní interiér: Asi o dvě stě metrů dál stojí u kruhového objezdu kaple rodiny Guido Verci: Přes vyschlou říčku Torente Sciusa (česky Rozdělený proud) vede několik mostů,... ... z nichž jeden vypadá jako by byl nafukovací: Za železničním mostem je lávka pro pěší, po které chodíme k autobusu.
Žádné komentáře:
Okomentovat