Přes Melechov na Modlaň

Místo návratu z týdenního pobytu s běžkami na Šumavě, který jsme pro naprostý nedostatek sněhu zrušili, uspořádali jsme vycházku, kterou jsem si soukromě nazval gastronomickou.

Před půl jedenáctou odjíždíme vlakem do Smrčné, odkud míříme na Melechov. Máme před sebou čtyři a půl kilometru nepříliš náročného stoupání ze Smrčné (380 m) přes Remutu (412 m) a Koňkovice (508 m) na Rohuli (669 m). Vrchol Melechova, který ovšem mineme, leží ve výšce 715 m a stále ještě někde uváděná výška 709 m patří místu, kde stojí měřická věž, obecně zvaná rozhledna.

Smrčná je v písemných pramenech prvně vzpomínána v souvislosti s Trpišovicemi roku 1651 jako majetek panství ve Světlé. Tam náležela až do roku 1850, kdy se stala součástí ledečského okresu a obce Trpišovice. Školáci ze Smrčné chodili až do roku 1844 do školy ve Světlé, teprve poté začali navštěvovat trpišovickou školu.

Podél rekreačních chat, které se v údolí Meziklaského potoka začaly stavět v 70. letech minulého století, přicházíme k osadě Remuta. 

Zastavujeme se u krásného starého jednoobloukového mostku prohlášeného za nemovitou kulturní památku. Je postaven z lomového kamene tzv. „římským způsobem“, tedy do dřevěného bednění, které jednak drželo linii zdi a jednak zajišťovalo, aby řídká malta ze spár mezi kameny nevytékala ven dříve než ztuhla. Výška oblouku je 2,10 m, šířka oblouku v průtoku 4 metry. Kolem roku 1970 byly přes mostek položeny šestimetrové betonové panely, aby se zabránilo úplnému rozpadu mostku. 

První zmínka o Remutě je z roku 1787, kdy zde byl stupník, v němž se drtil křemen pro sklářskou huť sv. Markéty v Koňkovicích, která fungovala v letech 1857–1872 a zaměstnávala 20 mužů a 8 dětí.  Z toho je možné – ovšem pouze hypoteticky – vyvodit, že kamenný mostek mohl být postaven právě z důvodu přepravy drceného křemene, ale někteří znalci připouštějí, že mohl být postaven už v 15. století.

Úzkou asfaltkou stoupající zpočátku poměrně příkře, později již povlovněji, přicházíme do Koňkovic a pokračujeme stále po modré a stále do kopce až na Rohuli. Stávala zde sklárna nazývaná Loukovská huť, připomínaná poprvé v roce 1726 a naposled roku 1870. V sousedství stála barokní hájovna, která byla v 60. letech minulého století zbourána. V roce 1938 zakoupilo zdejší majetek Rolnické družstvo skladištní pro okresy Ledeč n. S. a Dolní Kralovice se sídlem ve Světlé n. S. a postavilo zde letní vilu, kterou často užíval agrární předák a ředitel družstva František Tůma (1888–?). V roce 1948 byl majetek zabrán ministerstvem zemědělství, v roce 1973 přešel na závodní výbor ROH n. p. Kovofiniš Ledeč n. S. a vzniklo zde rekreační středisko pro jeho zaměstnance. Od roku 1994 je v soukromém vlastnictví, v sousedství vyrostl nový dům a naproti velkolepá zahrada s mnoha okrasnými dřevinami.

U rozcestníku jsme vyměnili modrou turistickou značku za červenou, která nás po půldruhém kilometru přivádí do Rejčkova, odkud pokračujeme po silnici do Horní Paseky. Kolem budovy obecního úřadu a opravené kapličky míříme k Penzionu Na Vršku. Máme zde zamluvený stůl, takže následuje posezení u dobrého jídla a plzeňského piva.

Odpočinutí a spokojení šlapeme po silnici z kopce k rybníku a pokračujeme lesní cestou mírně vzhůru, dokud nenarazíme na tvarovou značku, která vede ke zřícenině melechovské tvrze, stojící téměř na okraji lesa. Byla postavena v 15. století na ochranu zemské stezky z Rakouska do Kutné Hory. 

Dodnes se zachovalo významné torzo obvodových zdí obytné věže, k níž se na severovýchodě připojoval malý dvorek. Tvrz byla chráněna vodním příkopem a rybníčky, jejichž hráze jsou dosud patrné.
Vracíme se na lesní cestu, kterou opouštíme na okraji obce Trpišovice. Zdejší obyvatele živilo zemědělství, zejména bramborářství a pěstování ovsa a žita (a to i přes menší úrodnost zdejší kamenité půdy), mužská část populace byla často zaměstnána v okolních kamenolomech.
Roku 1843 byla v Trpišovicích postavena škola. Rostoucí počet žáků si vynutil roku 1883 její rozšíření na dvoutřídku, i tak se však učilo na dvě směny, proto bylo v roce 1897 rozhodnuto o výstavbě nové budovy, která vyrostla již dva roky poté. 

V roce 1937 měla trpišovická škola 92 žáků, avšak již v prvním poválečném roce  byla z nedostatku žactva přeměněna zpět na jednotřídní. Definitivně zrušena byla roku 1978 a budova poté dlouhodobě opuštěná chátrala. Od roku 1997 je objekt v pronájmu soukromé firmy na broušení skla.

Cesta z kopce příjemně ubíhá, za chvíli jsem opět ve Smrčné a podél Sázavy jdeme až k místu, kde polní cesta překračuje koleje Posázavského pacifiku a ústí na úzkou asfaltku. Po ní stoupáme do Mrzkovic a dál až na Modlaň.

V chatě už jsme očekáváni pozorným hostitelem a jistě netřeba upřesňovat, proč jsem dnešní vycházku nazval gastronomickou...