Z časopisu Turista na cestu č. 7/1977

Pravidelní čtenáři tohoto blogu si jistě vzpomenou, jak jsem se rozplýval nad starými, do knihy svázanými výtisky Časopisu turistů, kterými jsem měl možnost neomezeně dlouho listovat. Články naleznete například zde a zde. Ve studiu pokračuji, čas leccos změnil, z Časopisu turistů se stal Turista na cestu a z mnoha článků, zejména za husákovské normalizace v 70. letech, dodnes čpí komunistická propaganda až hrůza. Ale o politice psát nechci. 

Nabízím článek, který ilustruje dobu, v níž jsme žili, dobu budování „rozvinutého socialismu“. Jak moc byl rozvinutý a jakým stylem se rozvíjel (nebo snad rozvinoval?) je pro dnešní mladé naprosto neuvěřitelné. A tak ještě jednou upozorňuji: není to aprílový článek, ale seriózní návod!

Podlážka z mléka

Už několik let dostáváme mléko v sáčcích z fatroidu. Na rozdíl od igelitových sáčků je sáček na mléko ze silnějšího materiálu. Budeme-li sáčky vyplachovat čistou teplou vodou a po uschnutí si je uschovávat, můžete je za čas využít na ušití velmi praktické „pleny“, jejíž uplatnění je v turistice neocenitelné. Zvláště majitelé stanů bez podlážek (např. Starých dobrých jehlanů) jim přijdou na chuť. Na jednu podlážku o rozměrech asi 190 x 190 cm je zapotřebí 120 sáčků (15 na šířku a 8 na výšku). Litrový sáček má přibližné rozměry 13 x 25 cm. Sáčky volně přes sebe překládáme (asi 1 cm) a na šicím stroji sešijeme dvěma řadami drobných stehů pevnou nití. Pokud si na šicí stroj netroufáte sami či nám nebude svěřen, pak jistě ráda nám pomůže manželka, maminka, sestra, milá, dcera, vnučka, babička nebo i tchyně. Lepení sáčků se neosvědčilo, ve vlhku se může snadno rozlepit. Kromě šití drží jedině sváření plamenem svíčky, to však vytváří na pleně kosmetickou vadu: hrbolky, které tlačí. Podlážku použijeme při táboření i vaření. Lehce ji lze omýt, je lehká, pevná. Také její rozměry můžeme přizpůsobit dle potřeby a množství sáčků i podle zamýšleného použití.

Inž. Vladimír Rogl

(Turista na cestu 7/1977)

Tak co tomu říkáte? Mléko se prodávalo v igelitových vemenech a pan inženýr si z nich ušil podlahu do stanu... Inu, jak se říkalo: Zlaté české ručičky!