DEP Májovým Chebskem (II)

(předchozí článek Májovým Chebskem I)
V neděli jsou na výběr už jen dvě kratší trasy – 10 km a 20 km. Volím „dvacítku“, protože do odpoledního odjezdu vlaku domů ji lehce zvládnu.

Vycházíme sice časně, ale nikoli předčasně, přesto jsme pod Komorní hůrkou dřív než kontrola. Ale jen o chvíli, protože ještě než se stačíme rozhodnout, zda budeme čekat, nebo půjdeme dál, pořadatelé přijíždějí. A mají pro nás opět vynikající vývar, který po včerejších zkušenostech nemůžeme odmítnout!

Komorní hůrka je nenápadný sopečný vrch o nadmořské výšce 503 m n. m., mírně vystouplý nad okolní krajinu. Původní profil je ovšem narušen dřívější rozsáhlou těžbou kamene a sypkých sopečných vyvrženin. Komorní hůrka je totiž bývalá sopka a má svůj primát – je nejmladší sopkou na území naší republiky. Vznikla na dně již vysychajícího slaného jezera, které se rozkládalo na území dnešní Chebské a Sokolovské pánve na rozhraní třetihor a čtvrtohor před 115 až 15 tisíci lety a její dozvuky lze datovat ještě v holocénu, tedy před méně než 10 tisíci lety. Jak již bylo řečeno, sopka v minulosti sloužila jako lom. Značná část čediče byla ve středověku vytěžena na stavební kámen, z něhož je například postavena Černá věž Chebského hradu, sopečný popel zase sloužil k udržování parkových cest ve Františkových Lázních. Ještě kolem roku 1880 byla Komorní hůrka odtěžena jen částečně a nebyla tehdy porostlá stromy. Těžební činnost zde byla ukončena až v roce 1951, kdy byla Komorní hůrka vyhlášena státní přírodní rezervací. Těžbou vznikla 15 metrů hluboká jáma, o které si návštěvníci většinou – avšak mylně – myslí, že se jedná o sopečný kráter:  

O výzkum a popularitu Komorní hůrky se zasloužil německý básník a vášnivý přírodovědec J. W. Goethe, který přesvědčil Kašpara Šternberka, spoluzakladatele pražského Národního muzea, aby se zapojil do bádání. Goethe navštívil sopku poprvé v létě roku 1808, navrhl vykopat štolu, aby se prokázalo, zda se jedná o sopku. Práce začaly v roce 1826, bylo vydolováno asi 300 metrů štol, ale až v tzv. Trpasličí díře narazili na sopouch, který byl důkazem, že se skutečně jedná o sopku. Toho se ale už Goethe nedožil. Dnes jsou štoly vesměs zavalené a poslední památkou na badatelské období je ozdobný vstupní portál.

Od Komorní hůrky už je to po červené značce jen tři kilometry do Františkových Lázní. Pojmenovány jsou podle císaře Františka I., který je považován za jejich zakladatele. Založeny byly 27. dubna 1793 jako Ves císaře Františka, název Františkovy Lázně jim byl úředně přiznán v roce 1807, na město byly povýšeny v roce 1865 císařem Františkem Josefem I.  

Během necelých 200 let vyrostlo z malé vesničky významné lázeňské město. Původní ulicová vesnice s dnešní Národní třídou v podobě lázeňského korza byla rozšířena o další tři souběžné komunikace a dostala podobu města.
Aby se vytvořilo skutečně lázeňské prostředí, obklopili františkolázeňští dnešní historické centrum širokým pásem anglických parků, které měly dát obci podobu zahradního města. Všechny nové ulice pak vedly vždy po obvodu zeleně a vytvořily tak jedno z nejkrásnějších lázeňských míst v Evropě.
Původní skromnou lázeňskou promenádu obklopily anglické parky, byly vybudovány lázeňské hotely, kolonády, pavilony pramenů, altány a další lázeňské stavby převážně v klasicistním a empírovém slohu. Františkovy Lázně se tak staly jedním z nejkrásnějších lázeňských měst zasazeným v zeleni parků a lesoparků. 

Účinná lázeňská léčba zaměřená především na onemocnění srdce a cév, gynekologická onemocnění a léčbu sterility, jedinečný historický ráz a krásné okolí udělaly z Františkových Lázní jedny z nejnavštěvovanějších lázní v Evropě. Návštěvnost dosáhla svého vrcholu koncem 19. století a udržela se až do 2. světové války. Následující úpadek pokračoval i za socialismu a až po revoluci v roce 1989 se začalo s rozsáhlou rekonstrukcí lázeňských hotelů a modernizací balneoprovozů. Léty ověřené léčebné procedury doplnila řada moderních wellness procedur a lázně se opět začaly dostávat do povědomí i zahraničních klientů. Město s 5 500 stálými obyvateli nabízí v současnosti kapacitu až 3 500 ubytovacích míst. Příští sobotu (17. května) proběhne slavnostní zahájení 221. lázeňské sezóny!

Františkův pramen je jímán v klasicistním rondelu s dórskými sloupy, který patří  mezi symboly města

Hudební pavilon

Času mám dost, a tak mířím nejprve k rozhledně Salinburg. Františkolázeňským radním a místnímu Zkrášlovacímu spolku přišlo v roce 1906 líto, že město nemá žádnou vlastní historickou památku, a tak se rozhodli, že si na malém návrší nedaleko centra postaví malý pseudogotický hrad. Jeho věž měla sloužit i jako rozhledna, protože rozhledny byly v té době velmi populární a měla je i ostatní lázeňská města, jen Františkovy Lázně nikoliv.

Dalším známým symbolem města je socha malého chlapce s rybou z roku 1924. Původně parková socha Františka od místního sochaře Adolfa Mayerla byla po válce přenesena před Společenský dům, kde se s ní s oblibou fotografovaly zdejší pacientky. Lázeňský fotograf Škarda pro zvýšení popularity Františka vymyslel legendu, podle níž každá pacientka, která se dotkne palce jeho levé nohy, otěhotní. Při detailní prohlídce sochy však snadno zjistíte, že Frantík má od pacientek dozlatova vyblýskaný nejen palec...

Při návratu do Chebu se znovu zastavujeme na Komorní hůrce a tentokrát sestupujeme do dnes již zatravněného bývalého lomu. Stejně jakou sousední zalesněný vrch je součástí chráněné lokality, která je domovem velkého množství rozličných živočišných druhů, zejména z řádu hmyzu, a celé řady významných a jedinečných teplomilných rostlinných druhů. Hojně je zde rozšířen především vstavač kukačka (Orchis morio):

K návratu domů využívám možnosti svézt se v úseku z Chebu do Prahy Pendolinem. Jeho oficiální název je Elektrická jednotka 680 a v provozu Českých drah je to jediná jednotka s naklápěcími skříněmi. Vyrábí ji firma Alstom Ferroviaria (dříve FIAT, která ji vyvinula) v italském Saviglianu. Jednotka je složena ze sedmi vozů, z nichž čtyři jsou hnací. Každý vložený vůz je dlouhý 25 metrů, hlavové 17 metrů, takže celková délka soupravy je 184 metrů. První jednotka k nám dorazila v červnu 2003, kdy byla testována na zkušebním okruhu Výzkumného ústavu železničního u Velimi. Po vyřešení několika problémů byl pravidelný provoz vlaků Pendolino na našich tratí zahájen 11. prosince 2005.